Ratatouille

║Rozpočet $150miliónov║Tržby USA $206,445,654║Tržby Celosvetovo $623,707,397║ Tržby za predaj DVD v USA $189,389,404 //počet predaných kusov 12,521,033║ Brad Bird opäť dokázal svoju excelentnú elegantnosť vyprávania príbehu. Pixar a jeho animačné vypointované napredovanie, do detailu prešpikované. /videl v kine: 95%/ (12.09.2007)

Remy je velmi roztomilá krysa, která má neobvyklé chutě a výjimečný čich. Od prvního okamžiku si vás získá nejen svým vtipem, pohledem na jídlo, vkusem, ale také prakticky dokonalou animací, kterou se pánové z Pixaru posunuli zase o krok dopředu. Vše od jeho srsti, pohledu až po vodu a jídlo, které ve filmu divák uvidí je naprosto mistrovská přehlídka barev, nápadů a dokonalosti. Proto film jako celek zamrzí. Vše je tak krásně barevné, hezky udělané a roztomilé, až v tom chybí duše, která by nutila diváka vracet se k Remymu, jeho krysí rodině a sýru. Ani vtipných pasáží tu není tolik. Jde o povedený kousek, který je mixem všeho, co se Pixar za roky s animací naučil, se špetkou zvířátek, které by nikdo v kuchyni nechtěl, ale přesto bez třešničky na vrch, která by z Ratatouille udělala nezapomenutelnou výpravu do světa francouzské kuchyně. (29.03.2008)

S Ratatouille mám podobný problém jako s hledáním srandovní ryby - naprosto ÚŽASNÁ animace obklopuje naprosto nepřekvapivé všechno uvnitř, a není to ani moc velká legrace. Jsou tu sice i světlé momenty, vysoko si cením třeba aplikace Cimrmanovy metody oživlého dřeva a originální a skvěle ztvárněný nápad je třeba znázornění chuťového požitku, ale já jsem spíš typ pro Toy Story, Shreka a Auta než pro tyhlety primárně vztahové příběhy o tom jak k sobě dva "kdosi" hledají cestu. Moc mi nesedlo to skloubení těžce pohádkového nápadu o mistrovském krysím šéfkuchaři s realistickými rysy jako smrt Gusteaua a hygienické nároky na zázemí pětihvězdičkové restaurace. Z Ratatouille mi zkrátka v hlavě nezůstalo nic kromě myšlenky, že bych si dal něco sakra dobrého, sakra luxusního a sakra, sakra drahého. Nemovi jsem dal 60% a už ho nechci vidět. Ratatouille za nějaký čas zkusím znovu a teď a tady dám procent sedmdesát. (21.04.2008)

Šel jsem do kina s vidinou nevšedního zážitku, jsem lehce zklamán, zvlášť po těch nadšených reakcích recenzentů (třeba všichni ze Cinemy dali sto.) Prostě z hlediska vtipného i dojemného u mě snímek zůstal na půl cesty, protože podobné emoce jsem zkrátka cítil u animáku od Pixaru, který se mi líbil nejvíc (Hledá se Nemo - 100%), i u toho, jenž na mě zapůsobil nejmíň (Život brouka - 70%.) (04.10.2007)

Pixarovské animáky v poslední době do mrtě vyvařují své ingredience. Míchají rodinné hodnoty, přátelství i s jejich krizemi, lásku, koření akčními scénami, solí i sladí slzami... A tajná ingredience? Zde jím snad je jen Anton Ego, který právem volá: "Přineste mi něco neokoukaného!" Volám to i já. Mně, narozdíl od Ega, pokrm jménem Ratatouille příliš nechutnal. Snad je to tím, že ještě stále jakž takž dokážu sledovat film jako puberťák, ale jako dítě už pramálo. Ratolesti se možná budou oblizovat, ale jako dospělý nedokážu jít nad ***. (06.09.2008)