Rurōni Kenshin: Meiji kenkaku romantan - Ishin shishi e no Requiem
-
Samurai X: The Motion Picture
Animovaný / Akční / Drama / Historický
Japonsko, 1997, 90 min
Režie:
Hatsuki TsujiHudba:
Tarô IwashiroKomentáře uživatelů k filmu (5)
-
kiddo
Do dokonalosti „Ruroni Kenshin“ ještě nějaký ten zrzavý vláseček zbývá. Snímek disponuje nijak původní zápletkou, děj je přinejmenším zpočátku značně natahovaný, relativně prázdný a do schématu klasického hrdinského eposu nepřináší nic nového. Aby měli tvůrci jistotu, že i v těch nejbanálnějších momentech bude i mentálně poslabší divák vědět, o co jde, uchýlili se k neustálému opakování těch samých retrospektiv a motivů, aniž by docházelo k jakémukoli jejich obměňování. Přibližně první polovinu je nám představován civilní neemocionální svět Japonska 19. století, který má za úkol nám ukázat postavy z jejich „lidštější“ stránky a dát nám nahlédnout do jejich běžného života. Evidentně to má sloužit kontrastu s výrazně odlišnou druhou částí, nicméně jsem neměla pocit, že by výrazně diferencované poloviny byly důsledkem logického vývoje dění. Grimasy postav měly dle všeho podporovat onu civilnost, žel bohu dokázaly jen to, že figury jsou v jistých okamžicích úvodu prachsprostě degradovány na pouhé šklebící se panáky. Už tehdy ale nelze přehlédnout několik zvláštních „trademarků“: samuraj Kenshin je se svým dívčím vzhledem, perfektním japonským nadabováním a na první pohled patrnou esencí lidskosti a krutosti zároveň jednou z mála postav, o nichž se dá bez váhání říct, že ve své hrané podobě by nikdy nemohly dosáhnout ani desetiny působivosti, jakou jim poskytuje mód kreslený. Děj je vyprávěn z rozhodně nezvyklého úhlu – asi jako by hlavní postavou cesty za pomstou v Kill Bill nebyla Nevěsta, ale například O-Ren Ishii. Občas se povede skutečně podmanivý záběr, ta pravá kouzla s kresbou a kamerou začínají ale až někdy od čtyřicáté minuty. Tehdy na scénu nastupuje neobvyklé citové pojetí boje (války, bitvy, souboje, masakru,), jak je můžeme znát ze starých hrdinských písní – osudovost a hrdinnost se zde snoubí s tím zvláštně působícím oparem ztráty blízkých, nutnosti přihlížet jejich zkáze a smrti či nemožnost odvrátit od sebe vlastní záhubu. A překvapivé je, že přes tyto obvykle staticky pojímané momenty nepřestávají být jednotlivé scény ani na okamžik v pohybu, dechberoucí emocionální náboj podporuje také překrásné hudební téma, které doprovází celou poslední půlhodinu (přitom typově podobné hudby se většinou užívá teprve na závěr, až když všichni natáhnou brka). Nepřeháním, když řeknu, že podobný „drsný patos“ se mi zatím podařilo najít zas a jenom v japonském anime.(10.7.2006)
-
kinej
Seriál neznám, ale přesto považuji tetno filmečej za dobrou anime. Oproti jiným anime sice trochu pokulhává zpracování, a tento styl malby mi zrovna nesedl, ale jinak je vše v pořádku. Scény soubojů jsou tradičně dorbé, jak je tomu ve většině anime. Příběh je také silný. Vypovídá o charakteu a mentalitě samurajů. Námět je podobný, jako podstatně horší neanimovaný film Last Samuraj - povstání a odboj.(28.3.2005)
-
Jhershaw
Film navazující na 95 dílný seriál (odehrává se cca o 1 rok později). Neodhadnu, jestli je výtvarná stránka lepší než u seriálu, trochu mi ale vadilo, že byl Kenshin malinko jinak nakreslený. Trpí ovšem stejným problém jako poslední třetina seriálu - nic nemůže překonat Kyotskou část. A už vůbec ne film dlouhý hodinu a půl. Suma sumárum, Requiem for Restoration Royalists je na úrovni mírně nadprůměrných dílů seriálu (bráno relativně).(23.2.2004)
-
Naslund
Tentokrát u mě vyhrál začátek filmu, kde je opět ta výborná seriálová optimistická pohoda a běžnější život hlavních hrdinů. Co si potom z filmu pamatuju, je scéná z úvodu. Kdo film viděl, jistě ví, co mám na mysli, a kdo ne, odhalí ji zhruba v polovině. Ne proto, že by byla tak skvělá, ale je předhazovaná až do zblbnutí. Zbytek je už zamlžen, protože splývá se závěrečnou třetinou seriálových zápletek a navíc má jen pěkný ústřední hudební motiv.(16.4.2009)
-
Pirkaf
Hodně průměrný filler.(8.9.2007)
