Milenec

Ach ta ruská duše jednou zas... . . . Tři a půl hvězdičky za emotivně srdceryvný žánrový filmek, zaokrouhleno pak za tu závěrečnou mysteriozně symbolickou scénu s (vizuálně úžasnou) >postsovětskou< tramvají nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 8.4.2012 na >ljubovném prostoru< , hodnocení 21., komentář zde se zívnutím dotřetice všeho intimního - 9.2.2012) (09.04.2012)

Mimořádný film, po kterém se v duši rozleje těžký smutek. Charismatický Oleg Jankovskij se své role ujal s neuvěřitelnou přesvědčivostí. Jeho ztvárnění vdovce, kterému se po náhlé smrti mladé manželky pomalu hroutí svět, má v sobě neobyčejnou působivost. Vývoj jeho vztahu k ženině milenci je zcela fascinující - od počáteční agrese a nenávisti postupně přechází až k bolestnému souznění, kdy se oba muži nakonec shodnou, že si nevěrnice smrt zasloužila, ach! Film je v tomto ohledu samozřejmě jaksi nevyvážený, protože sleduje celou situaci pouze z mužského pohledu, ale to je zcela logické - ta, jíž se vše týká, se už k ničemu vyjádřit nemůže, a o motivech jejího chování, jež si s sebou vzala navždy do hrobu, se zmatení pozůstalí už mohou jen dohadovat. Snad by proto bylo lépe nechat vše být, ale jakmile si jednou zjitřená duše nedá pokoj, pak už takový rozjetý vlak zastavit nejde. Kdo chce kam... Není mimochodem bez zajímavosti, že scénář obsahuje i řadu humorných situací, které tísnivou atmosféru pošmourného Minsku částečně odlehčují. Děj MILENCE by snad bylo možno považovat do jisté míry za předvídatelný, pro mě osobně mu to ale neubírá na působivosti. Vynikající scénář dokonale podporuje krásná kamera, skvělé obsazení a ruské reálie, které tento veskrze univerzální příběh zasazují do konkrétního časoprostorového rámce, který je mně osobně nesmírně blízký. Po doběhnutí závěrečných titulků jsem si vzpomněl na má oblíbená slova z Kunderova Žertu, jejichž platnost lze vztáhnout i na tento film: " Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Obě jsou to falešné víry. Ve skutečnosti je to právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí. Nikdo neodčiní křivdy, jež se staly, ale všechny křivdy budou zapomenuty". UPDATE 29. 3. 2015 - Film mě strašně bavil i na druhé zhlédnutí, nesmírně jsem si užíval kameru, hudbu a herectví Olega Jankovského (který mi trochu svým charismatem připomínal Borise Rösnera). Sergej Garmaš je naopak podle mě asi jednou slabinou tohoto snímku, jeho herectví mě nebaví a celý film se v podstatě tváří stejně. Pokud mě něco na MILENCI dostává, je to vědomí toho, s jakým málem prostředků a postav lze natočit tak mimořádný film - scénář tohoto filmu je prostě něco tak dokonalého, že se u něj užírám závistí, že jsem ho nenapsal já. Film mi po této stránce připomíná některé ruské romány, které jsem v minulosti četl, a osobně ho řadím ke svým nejmilejším ruským filmům vůbec. (03.02.2015)

Električka zvaná bolesť. A dvaja muži, ktorých jedna mrazivá ruská zima navždy zmení. Jednoduchý a priamy (ako trať, po ktorej Dimitrij vždy jazdí), ale nesmierne silný a ťaživý príbeh o trpkej pravde a obviňovaní sa z toho, čo nedokážeme pochopiť a prijať. Film od mužov, o mužoch a pre mužov, ktorý však svojou otvorenosťou a citlivosťou témy dokáže osloviť obe pohlavia. Nebyť záveru, ktorý trochu príliš tlačí na pílu, bolo by to svojou výstižnosťou, zamyslenosťou a pozorne tónovaným hereckým koncertom dokonalé. 90% (26.02.2015)

Tak nesentimentální a přitom beznadějně smutný film plný hořkosti, vzteku a zatrpklosti se vidí jen hodně zřídka. Ztráta blízkého člověka obvykle bolí. Ztráta iluzí bolí dvojnásob. Dosavadní jistoty se hroutí a do života vdovce vstoupí přízrak soka, nad kterým se už nedá zvítězit a který hrdinu nutí revidovat pohled na dosavadní partnerský život. Z iluze o funkční měšťanské rodině se stává podivný trojúhelník, kde jedna strana schází. Když se z bezútěšné životní reality nedá uniknout do světa útěšných vzpomínek, ztrácí smysl i budoucnost. Milenec je komorní psychologické drama, které výborně funguje a přitom si vystačí s málem - se dvěma výbornými herci a ušmudlanou realitou ruského velkoměsta plného zanedbaných činžáků s chátrajícími interiéry. Celkový dojem: 90 %. (06.02.2015)

Rusko mě stále překvapuje nejen svými příběhy, které jsou velmi dobře zpracované, poutavé, neobvyklé, ale tady také jeho hereckým výkonem Olega, který do své role vložil snad celé své já. Jeho smutek, možná naději, že to tak snad nemuselo být a to mnohé nevyřčené, které režisér nechal na nás, abychom se dokázali víc ponořit do té pedagogovi duše, která byla jedním dopisem obrácena celá naruby, tak za to díky. I při malém množství postav lze natočit vynikající film, který vřele doporučuji. (24.11.2015)