Cvět granata
Farba granátového jablka
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Režie:
Sergej ParadžanovScénář:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Napoprvé jsem to zkusil takto: Sednout si, popadnout ženu za ruku, zklidnit svého vnitřního uhihňaného fakana, probudit oduševnělého chlapečka s velkýma udivenýma očima a nechat si do hlavy proudit živé obrazy, jako by člověk viděl první film v životě a neměl žádná očekávání stran toho, jak má taková věc vypadat. Nepokoušet se dešifrovat vrstvy židovské, řecké, arménské ani čistě soukromé autorské symboliky (i když člověku někdy připadá zřejmá a tu a tam až naivně doslovná), nehledat za každým rohem duchovní horizontály a vertikály, nelapat dějinné souvislosti, nechat obrazy, ať se spojují samy a tvoří si souvislosti vlastní. Upřímně řečeno docela dřina a vlastně prachsprosté zneužití autorského vypětí jako meditační žíněnky, ale výsledek nebyl vůbec marný. Příště se pokusím zapojit nesoustavné náznaky kulturního rozhledu. ()
Tenhle film je pro mě nehodnotitelný - obrazově samozřejmě podmanivý a fascinující a nádherně barevný, ale obsahově jsem se prakticky nebyla schopna chytit. Jedná se o filmovou poezii, pro mě naprosto neprostupnou, protože Sajata Novu znám tak maximálně podle jména a nikoli podle veršů - vrstvení symbolů a metafor pro mě nemělo žádný větší význam. Takže pardon pane Sergeji, snad příště a u jiného filmu. ()
Tak něco takového jsem snad ještě nikdy neviděl. Jo, lyrických filmů už jsem pár viděl, ale všechny vypadaly jinak, než Barva granátového jablka. Sled zvláštních, promyšlených záběrů, které tak nějak "vypráví" o životě Sajať-Novi (asi se to tak skloňuje). Ale i přesto, že některé záběry působí opravdu dokonale a má to celé 78 minut, i přes to je ten film nudný. Když už to vypadalo, že se do toho konečně dostanu a začne mě to bavit, tak to vždycky po pěti minutách přešlo a pak se tu po čase zase vrátilo, ale že by mě od určité části začal ten film bavit celý, to se nestalo. Takže ve finále mi tu zůstal zajímavý a originální film, u kterého jsem se ale dost nudil. 3* ()
Lol ? Dopsáno po vychladnutí: LFŠ 2007 ... Jsou filmy, jejichž poetičnost mi opravdu uniká... když někdo kyne z okna džbánem plným bahna, nezažívám žádnou duševní katarzi, či co že sem to měl zažít... "Básník zemřel, ale jeho básně přežijí navždy"...howgh... A pro všechny kdo se na mě sesypou - poezii mám vážně rád, moc...ale tohle nebyla poezie ale sračka :)) ()
Filmová poezie a svět Sajata-Novy podaný až nečekaně tajemně lyrickou formou. Snáze interpretovatelné se sbírkami v ruce, ale vynikající i jako samostatné umělecké dílo, ač se vlastně jedná jen o torzo, a to torzo značně poupravené. V každém případě nečekejte nic na způsob básníkova životopisu, jako vhled do vnitřního světa jednoho výjimečného muže však film funguje bezchybně. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (7)
- Režisér měl s uvedením titulu velké problémy, jelikož film neprošel při schvalovacím procesu tehdejší sovětskou cenzurou. Přestože byl radikálně zkrácen a přejmenován, byl nakonec v Sovětském svazu zakázán. V roce 1973 byl po dalších roztržkách se sovětskými úřady režisér Paradžanov dokonce uvězněn. (ČSFD)
- Ačkoli mnohé náboženské rekvizity, které ve filmu vidíme, jsou vzácné artefakty, Paradžanov, jehož jméno je ve filmu uvedeno jako „autor“, je doplnil vlastními prvky. Navrhl řadu kostýmů, včetně zelených šatů, které má na sobě Anděl v závěru filmu. (Fediak22)
- Film inšpiroval Arama Bajakiana, amerického gitaristu arménskeho pôvodu, k vytvoreniu samostatného albumu, ktorý pomenoval "Music Inspired By the Color of Pomegranates". (vypravěč)
Reklama