Jakubův žebřík

Akce: již při prvním čtení dostanete gigantickou várku spoilerů zdarma. Jakubův žebřík není úplně lehké uchopit, protože divákovi v ničem nenadbíhá. Nejde tu o prvoplánové obviňování US vlády z experimentů na vojácích – tím nejpodstatnějším, čeho se Lyne snaží dosáhnout, je alegoricky a za pomoci náboženských prvků (v Bibli je Jakubův žebřík metaforou k posmrtné cestě duše do nebe) se vyjádřit k post-vietnamskému traumatu a vyrovnat se s ním. Stejně jako Jacob může vystoupat po žebříku za synem do nebe a nalézt klid v duši teprve, když se po hororové cestě peklem (ironicky zastoupeném i smyslným vztahem s „pohanskou královnou“ Jezabel) vzdal všech pout vážících ho k zemi, tak se může voják (personifikované Státy) svého traumatu zbavit, až když na něm přestane viset a nimrat se v něm a přijme celou záležitost jako svoji „mrtvou část“. (28.11.2009)

Takovéhle inteligentní a dobře zahrané mysteriózní snímky mám docela rád. O čistokrevný horor se rozhodně nejedná (ikdyž takové scény v metru nebo v blázinci byly děsivé dost), spíš bych dal na první místo drama (jež tu v žánrech ani není uvedené). Silný nadprůměr, ale značně depresivní, takže na něj člověk musí mít tu správnou náladu. Horror movie of the year (28.05.2008)

Pri tých nervoch, čo sa z toho nakoniec vykluje, prakticky nie je možné, aby vás ten film nesklamal. Veľmi dobré a rozhodne najlepšie, čo kedy Lyne natočil. Hororové scény za päť hviezdičiek. Niečo tak ojedinelé, divné a dokonalé, ako je scéna na párty, by tuším nenatočil ani Cronenberg. Aj keď to už je rúhanie. (08.11.2012)

Psychologické, velmi depresivní, pomalu se vlekoucí drama s několika hutně hororovýma scénama, ve kterém můžete vidět spustu známých tváří v různých roličkách. Vietnamský veterán Tim Robbins tomu všemu vévodí, přičemž na plátně neštří slzami i panickými a beznadějnými výrazy ve tváři, když prožívá své halucinace a paranoiu způsobené zraněním z války. Ve výsledku zjistíte, že jde vlastně o docela komplikovaný film. Doporučuju. 85% (10.12.2012)

V pekle hoří jen to, co se nedokáže rozloučit se životem... Silná káva, byť někomu nemusí sednout, že se přelévá mezi dvěma hrníčky (nelogičnost v tom ovšem není, což se pokuším dokázat níže, ve spoileroidní části komentu). Pokud máte slabost pro Lyneovy stylové prostředky k navozování atmosféry a příběhy, kde do poslední chvíle nevíte, co je pravdou, co iluzí a o čem má snímek vlastně vypovídat, s Jacob's Ladder nemůžete šlápnout vedle. ___!!! SPOILER ALERT !!!___ Je mi jasné, že závěrečná scéna následovaná "dokumentárním" titulkem mohla být matoucí (měl ten titulek vůbec smysl, když se to celé Jacobovi jen zdálo?), ale fakticky k žádnému logickému lapsu nedochází (všechno před Jacobovým zraněním je krutá realita, Žebřík tedy opravdu nesl vinu na sebezničujícím řádění jeho čety). Závěr přestane působit jako něco prvoplánového a násilně přilepeného, když si uvědomíme, že hlavním tématem Jakubova Žebříku není stejnojmená droga, ale nahlížení do mysli a duše člověka zmítajícího se na prahu smrti a na rozhraní mezi nebem a peklem (a po žebříků se od pekelných kotlů uniká). Když ležíte nekdě v daleko od domova s roztrženým břichem, najednou máte spoustu důvodů zůstat naživu a přemýšlet o svém životě. Je spousta věcí, co byste měli ještě udělat a spousta otázek, na které chcete znát odpovědi. Byli jste dostatečně šťastní se svou ženou, nebo by vám bylo lépe s pohlednou kolegyní z práce? Věnovali jste se dostatečně tragicky zemřelému synovi a setkáte se sním snad ještě? Neměli byste ještě navštívit staré kamárady? A zjistit co se to vlastně s vámi stalo, že tu teď musíte ležet s vyhřezlými střevy a vyřídit si to s viníky? Tento motiv je tím, co posunuje film mnohem výš, než by dosáhla pouhá báchorka a halucinacemi o trpicím veteránovi. (04.02.2009)