Jatka č. 5

Tento slavný román K. Vonneguta jsem nečetl a příznávám, že ani nic dalšího od něj. Ale mám ho v plánu. Proto jsem se tedy musel spokojit s filmovým zpracováním G. R. Hilla. Vzpomínky zajatého amerického vojáka kdesi v Ardenách byly podány solidně i celý jeho další příběh, kdy jako zajatý spojenecký voják byl transportován do internačního tábora a posléze do pracovního tábora v Drážďanech. Ty si zahrála k mému potěšení Praha. Příběh nejede po přímé linii, ale přeskakuje v čase, takže se ze zajateckého tábora divák zničehonic ocitá v Billyho dětství aby náhle přelétl do poválečných let kdy leží nervově zhroucen v sanatoriu... Mírně nesourodě pak do snímku zasahují Billyho cesty na planetu Tralfamador, které jsou protipólem prožitých hrůz. Jatka č. 5 jsou tak lehce podobná Londnovu Tuláku po hvězdách, avšak staví na reálném základu prožitých hrůz za druhé světové války. Jinak jsem nucen citovat Billyho spolupacienta na pokoji, který se rozčiloval : ,, vždycky mně strašně rozčílí, když někdo začne brečet o těch Drážďanech '' - dodávám mně taky. Už jsem to tu psal u jiných komentů viz např. Drážďany (2006). Film lze těžko nějak shrnout, rozhodně se nejedná o válečný film v ryzím slova smyslu, ale milovníky tohoto žánru přesto bude bavit. Ten zbytek bych nechal na Vonnegutových příznivcích posoudit jak moc se film kryl s myšlenkou knihy. Dávám i tak čtyři tančící porcelánové sošky. * * * * (26.10.2014)

Je to zvláštní film, který mě motivoval hlavně k tomu, abych si někdy sehnat knihu a zkusil na základě ní pochopit, o čem to vlastně bylo. Přechody jsou ve filmu skvělé, ale forma tu trochu přebíjí obsah, což si nemyslím, že byl úplně i záměr knihy. Rozhodně zajímavé a specifické vykreslení války, které není pro každého. (17.03.2015)

Vonnegut to se čtenářem uměl. I z vážných situací dokázal vytěžit maximum černého humoru jeho vlastnímu a to se promítá i ve filmové adaptaci jeho nejslavnějšího románu. Hlavní hrdina tu tak "trochu" cestuje časem, až se v tom nepozorný divák muže po pár desítkách minut začít ztrácet. Určité "výlety" jsou slabší, nicméně retrospektivní příběh z války je naprosto parádní a slabší místa tak plně nahrazuje. Slaughterhouse-Five jsou poměrně těžkým filmem vyžadujícím tu správnou náladu, ale když ta jednou nastane a film si pustíte či promítnete, nebudete litovat. (26.10.2009)

Ačkoliv film nezachycuje veškerou tu satiru a ironii, kterých je v knize hromada, film mi kvalitativně přijde s předlohou velmi srovnatelný. Obojí má něco do sebe, u každého je to něco trošku jiného, ale jinak se jedná o poměrně zdařilou adaptaci. Všechny tři časové roviny se i zde krásně doplňují, řekl bych, že tady možná dávají i větší smysl a tvůrci si s předlohou opravdu poradili velmi dobře. Povedená žánrová všehochuť, na kterou nelze zapomenout. 80%. (22.04.2021)

Prostor pro střízlivě přesvědčivého M.Sackse. Výsledek téměř nutně trochu zaostává za plasticitou předlohy, čemuž přispívá mj. trochu samoúčelně působící rytmus časových střihů. Přínosem výslednému vizuálnímu stylu je Ondříčkův vklad, včetně složené pocty do mlžného oparu zahaleným pražským scéneriím (nábřeží, věže, mosty, Strahov, orlice Goethe institutu i holešovická jatka), téměř výhradně zastupujícím válečné Drážďany, jejichž bombardování autor námětu Vonnegut sám zažil a opakovaně se ve své tvorbě k tomuto tématu vracel. Nadčasová Bachova hudba, symbolizující stejně dobře vesmír, lásku, víru, osud i nesmrtelnost, tentokrát v přednesu G.Goulda, zdůrazňuje rovinu křesťanské symboliky příběhu. (16.04.2012)