Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Poslední Dovženkův němý film je i vyvrcholením slavné epochy sovětské kinematografie. Analýza třídního boje při kolektivizaci vesnice je tu podána s neobyčejnou silou poetického vidění. Dílo proslavilo svého tvůrce na celém světě a bruselská konference filmových historiků v r. 1958 je zařadila mezi nejlepší filmy v dějinách kinematografie. (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (5)

Jiří Menzel

  • Na své začátky coby filmového diváka vzpomínal: "Nebyl jsem moc velkej filmovej fanda. V padesátých letech tady nebyly žádné filmové kluby, jenom pár nadšenců zorganizovalo promítání filmů z filmového archivu. Každý čtvrtek večer v Kinu mladých v Klimentské ulici. Tady jsem poprvé viděl Intoleranci, Občana Kanea, Zrzka, Pepé le Moko, Dovženkovu Zemi, Děti ráje, filmy Chaplinovy a Clairovy, Ejzenštejnův Křižník Potěmkin. Bylo to v době, kdy jsem toho moc nevěděl, ale moje hlava i srdce byly otevřené a tyhle filmy mi řekly všechno, co jsem potřeboval o filmu vědět. Jeden z těch večerů byl věnovaný Renoirovi a před Velkou iluzí běžel krátký snímek Výlet do přírody. Tenhle film rozsvítil mou hlavu jako lampu na plyn, mohu-li citovat klasika. Spolu s filmem Soví řeka patří k absolutní špičce mého diváckého žebříčku. Film, i ten zvukový, nemá být nic jiného než vyprávěním v obrazech. Vedle těch dvou filmečků mi připadají současné filmy většinou spíš užvaněné a ukodrcané." (NIRO)

Reklama

Reklama