Záhada modrého pokoje

Ano, pokud se to tak dá označit tak se skutečně jednalo o první českou zvukovou detektivku, pokud se to takto dá označit, její premiéra se uskutečnila už v roce 1933 přesně 3. 2 .1933 a o kousíček tak předběhla jinou detektivku a sice před týdnem vysílanou Vraždu v Ostrovní ulici, která ji měla až 24. 3.1933. Srovnat tyto dvě, tak tato měla určitě nesrovnatelně vyváženější a možná i lepší herecké obsazení a netěžila jen s jednoho výborného výkonu Jindřicha Plachty jako v prvním případě. Zde byli dobří téměř všichni ať už se jednalo o hrabě Hellforda (Karel Hašler) nebo po duo mladých herců Svobody a Novotného. Záhadná Smolíkova postava byla také zajímavá, rovněž jako tichý a večně komandující komorník Fr. Kováříka. Hašlerův scénář byl zajímavý a románová předloha původně z německého filmu od Ericha Engelse "Geheimnis des blauen Zimmers" rovněž. Reálie po vzoru starých klasických anglických detektivek-také pěkné, a film byl i značně napínavý a sám o sobě záhadně-tajemný až do poslední chvíle. První Cikánův počin do velkého filmařského světa, a tak si myslím že docela neprávem opomíjený. Určitě se jednalo do té doby o nezvyklou produkci, a snímek určitě stojí za shlédnutí a to hned z několika různých důvodů, třeba kvůli exteriérům, které se natáčely na hradě Nový Stránov. 2,5/5*. (06.09.2007)

Kamarád, co to viděl mi řekl, že tato česká detektivka je srovnatelná se starými americkými černobílými horory a detektivkami z 30. let. No a tak jsem se na to taky podíval a musím konstatovat, že jediné, co je s americkými filmy srovnatelné je to, že byl tento film také černobílý. Barva filmu byla opravdu stejná a to je asi tak vše. Samotná záhada, která nás celým filmem provázela mi přišla zajímavá. O to větší zklamání bylo pak její rozuzlení. Film sám o sobě je utahaný a nudný a herci příšerní. (16.07.2009)

Při vědomí toho, že se jedná o film starý už 82 let, a že to je jedna z prvních českých detektivek, je to stále koukatelné (a svým způsobem napínavé). Problém je, že dnes je to už spíš nechtěně vtipné. Je to klasičtější než nejklasičtější detektivky od Christie. Vraha jsem uhádnul už v polovině. Herci přehrávají jak v nějakém ochotnickém souboru. Hodně se to na dnešní poměry táhne, na pozadí scén nehraje skoro žádná hudba a celé to působí jak divadelní hra. Docela zamrzí, že film nevysvětluje události předchozích let, které mi přišly zajímavější než samotná zápletka v přítomnosti. Také je tu spousta logických chyb a nesmyslů. Když postava třeba říká, že v místnosti bylo otevřené okno, a venku pod ním našly roztříštěné tělo a o 5 minut později, je vidět, že pod oknem teče řeka a žádný pevný povrch tam není, tak jsem se smál. Nejvíc mě překvapil Jaroslav Marvan ve vedlejší roli. To, že tady vypadá na 50 let, a v době natáčení mu bylo pouhých 32 (a není to rolí, kterou hraje) je pro mě největší záhada ze všech… (19.03.2016)

Ó, jaké zpestření po romantických veselohrách té doby! Modrý pokoj na zámku nese prokletí, tři lidé tam krátce po sobě vždy po jedné hodině v noci přišli o život. Po dvaceti letech, když tam skupinka přátel slaví narozeniny jedné slečny, se připomene stará historie a tři mladíci (nevím jakého jiného výrazu použít) se vyhecují, že tam postupně stráví noc. Jak to může dopadnout? Pro milovníky detektivek je toto povinnost, protože vedení výslechu je tak originální, až se člověk ohýbá smíchy. Přiznali byste se, že jste něco viděli, když jsou v místnosti přítomni všichni ostatní? Přestože je stopáž neuvěřitelně krátká- člověk je očima málem popohání, protože si je vědom, že za 10 minut už bude konec; je ve snímku vše, žádné cavyky s rozuzlením příběhu se nedělají. (30.12.2011)

Česká adaptace jedné z prvních zvukových německých detektivek (Erich Engels) je typickým odrazem doby, v níž podobné filmy vznikaly. Lze sice s povděkem kvitovat nefalšovaný pokus o hororovou atmosféru, ale v ději se postupně vynořuje tolik chyb a nejasností, že jakékoli napětí je rázem pryč. Navíc valná většina herců příšerně přehrává, Šejbalová se leká, Svoboda koulí očima, Hašler je spíš k politování... Nemalou zásluhu na tom, že film alespoň skvěle vypadá, má Jan Stallich, tehdy už kameraman světové úrovně. Snaha byla, ale zlaté časy českých krimi filmů mají teprve přijít. (04.10.2008)