La notte dei diavoli

Velmi vzrušující obskurní lahůdka, od italského, ve své době, velmi talentované a nadějného tvůrce Ferroniho, jehož filmografii se od roku '60 rohodně vyplatí mapovat. Škoda že šlo v tomto případě o jeho předposlední film, o film natočený podle Tolstého adaptace "Lu Famille du Wurdulak" (předtím ve filmu "I tre volti della paura" od Bavy). Základ úspěchu filmu byl bez debat skvěle napsaný příběh, točilo se někdě v bývalé Jugoslávii a prostředí samo o sobě přispělo rovněž velkou měrou k celkové velmi dobré atmosféře. "Night of the Devils" je vskutku vynikající upírsko/čaroděnický horor s velmi sugestivní, mrazivou a znepokojující atmosférou, a především nádherným, melancholickým, téměř ukolébavým hudebním doprovodem, který tomuto filmu, jeho atmosféře (etc), rovněž velice napomohl. Nechybí zde ani nějaké menší gore (ucházející Rambaldiho speciální efekty v uvozovkách na rok '72 a nízký rozpočet) a kus ženské nahoty (Belli). Příběh se tu odvíjí jako retrospektiva, film má velmi pomalé tempo, ale nenudí, budování atmosféry je velmi efektní, napětí tu postupně roste a houstne. Posledních cca 15. minut je naprosto skvělých. Nezapomenutelné je tu především samotné bolestivé a kruté, ale bohužel i nevyhnutelné finále, odehrávající se v sutérénu psychiatrické léčebny, ale i to co mu krátce předtím předcházelo, šlo o velmi strašidelnou scénu; kdy hlavní herec Garko se ocitá sám v noci ve svém autě, uprostřed temného lesa, kdy ze všech stran se lesem rozprostírá velmi efektivní hlasitý dětský smích, a za nedlouho následuje atak od zombíků. Škoda že film je i nadále tak málo známý, ale jinak jde vskutku o vynikající neprávem podceňovanou záležitost, takový malý osamocený klenot. Doporučuji všemi desíti, především všem hororistům-euro-maniakům:-) Tady dám tentokrát za 5*, a to naprosto s klidným svědomím, mě se tenhle druh filmu prostě líbí a stále baví. Líbil se mi dokonce víc, než slavná verze od Maria Bavy a to už je co říct! Od Ferroniho jinak doporučuji perfektní gotickou vecičku "Mulino delle donne di pietra". (21.01.2012)

Hrůza a děs ... se bohužel nedostavily. Zpočátku jsem si i říkal, že by to mohlo klapnout, neboť exteriéry jihoevropského venkova na mě ve starých hororech pravidelně jakýmsi záhadným způsobem fungují a pomohou tak i jinak průměrnému filmu. Ale tohle prostě nešlo. Za prvé je to neuvěřitelně pomalé, takže napoprvé jsem u toho zhruba v polovině usnul. Druhou polovinu jsem následujícího dne zvládl již bezespánku, no k mému zděšení byla ještě horší než ta polovina předchozí. Závěr vůbec nefungoval. Boj se zombíky srandovní. (03.04.2013)

Tuhle lesní ghotiku jsem si opravdu užil, byť jde spíše o psychologické drama rodiny sužované kletbou (podle A.K.Tolstého). Stačí porouchané auto uprostřed pustiny a hlavní hrdina Nicola má o problémy postaráno. Rodina, která jediná přežívá uprostřed ruin, střeží děsivé tajemství. Jakmile se setmí, k jejich domu přichází vurdalak - hm, to by měl být vlkodlak, ale zde se jedná o jakousi kombinaci čarodějnice, upíra a zombie. Nicola, jako správný obyvatel velkého města (má nejen auto, ale i televizi), na nějaké pověry nedá. Příliš pozdě zjišťuje, že skutečnost je mnohem horší. Fajnové efekty (ne zcela dokonalé, leč milejší než digitální) krví nešetří - vyrvané srdce, probodnutá hruď špičatým kůlem či prokousnutá krční tepna. A do masakru se zapojují i děti. Samotný konec je báječnou tečkou za touhle ponurou vyprávěnkou, co není prvoplánově strašidelná, ale hezky se na ni dívá. Stylová kamera, krásné exteriéry a klasická horrová italská hudba potěší. (25.03.2016)

Žádné béčko, a už vůbec ne euro-trash. Giorgio Ferroni zde rozehrává chytlavé drama členů prokleté rodiny, žijící na statku v jugoslávských lesích. Respektive drama ztraceného kolemdoucího, který je požádá o pomoc s opravou auta. Všechno - od obsazení a vykreslení postav, přes odhalování následků kletby, ke které jsme spolu s hlavním hrdinou zpočátku skeptičtí - tady funguje natolik dobře, až ty ryze hororové gore scény svojí přímočarostí vlastně překvapí. Ale příjemně - ve starých italských hororech, které na gore více méně stojí, je podobně kvalitní drama soukolí postav vzácné, neli výjimečné. Samozřejmostí je zde gotická atmosféra místa, krásné ženy a živočišnost, a taky jemný milostný motiv, který prohlubuje závěr filmu, takřka předznamenávající kultovní vyvrcholení některých kinematografických majstrštyků (nechci spoilovat). Holt kvalitní románová předloha. (25.04.2020)

Tolstého "Semja vurdalakov" zasazená do Jugoslávie roku 1972. Hlavní postavu italského cestujícího, který náhodou se svým autem uvázne v lese, představuje chorvatský herec Gianni Garko. Příběh začíná v psychiatrické léčebně, kam se dostal. Neumím přesně vyjádřit, co mi na tomto zfilmování nesedělo. Snad ta současnost, nezajímaví herci, slabší atmosferičnost, zbytečná krev? Ze tří známých zpracování (Bava, Šavlak, Ferroni) se mi zdá toto nejslabší, přesněji 2,5.. (09.04.2016)