Divotvorný hrnec

Klasický filmový muzikál, jehož uvolněná hravost, veselost a pohodovost, snoubená s pohádkovými motivy, jej pasuje do nadprůměru. Nadčasové jsou satirická popichování společenských problémů, zejména pak palčivého rasismu. Fred Astaire je muzikálovou jistotou, největším tahounem zábavy je však Tommy Steele. (30.12.2015)

Kdo by si pomyslel, že velký Francis Ford Coppola sklízel první šťavnaté plody své práce právě za muzikál. Divotvorný hrnec má příjemný pohádkový feeling a zároveň se nebojí čapnout pod krkem (vtipnou formou) citlivé téma rasismu charakteristické pro americký jih. Většinou neotřelé a roztomile zahrané písničky jsou prokládány svižnými tanečními kreacemi a sem tam i povedeným vtípkem. Snímek díky své délce sice místy zařadí filmařský neutrál, Coppola má naštěstí všechno ostatní pevně v rukou. 65% (09.02.2012)

Takový hezký, pozitivní muzikál, který má to štěstí, že zde má Petulu Clark, která má prostě nádherný hlas, ale také legendu Freda Astaira. Francis Ford Coppola dokázal, že zvládne i muzikál, i když ten je trochu moc roztahaný a některé zábavné scény zase tak zábavné nejsou a přijdou vám skutečně jen jako natahování děje. (12.12.2016)

Nepopírám, že předmětný "hrnec" má kvality, které nesouvisejí jen s jeho zlatým obsahem, neboť není jen tak obyčeným, byť starodávným kusem nádobí naplněným až po okraj drahým kovem, nýbrž opravdovou DIVOTVORNOU rekvizitou. Vlastně bych měla být navýsost spokojená - samotná zápletka i použité exteriéry jsou vpravdě pohádkové, melodie chytlavé i nostalgicky dojemné a režie se ujal sám Francis Ford Coppola. Jenomže ... nejsem. Menší rozvleklost ve vyprávění neřeším - je nutno s ní už dopředu počítat, neboť muzikály se obyčejně nevyznačují překotně ubíhajícím dějem. Nicméně nenašla jsem si žádnou cestičku k jednotlivým postavám, kromě mladičké němé Susan ve mně nevzbuzují nijak přehnaně kladné emoce. Možná to do určité míry souvisí i s pojetím tanečních čísel, která se brzo okoukají, protože postrádají kreativitu a jiskru - dalo by se říct, že pouze s větším či menším úspěchem KOPÍRUJÍ pravý irský temperament - opět s výjimkou veskrze půvabného baletního projevu oné výše zmiňované lehkonohé němé dívky, která komunikuje se svým okolím právě prostřednictvím tance. Rozuzlení zápletky je pak možná až příliš zjednodušené, neboť k žádnému výraznému posunu v podstatě nedojde ... žádným směrem - pořád je to ta správná barva kůže, na které záleží až v první řadě. Takže ve výsledku lehké zklamání. (11.07.2016)

Chcel som vidieť tento známy muzikál nakrútený známym režisérom a obsadený známymi hercami a spevákmi. Príliš ma neoslovil, aj keď mnohé z pesničiek som poznal a tanečné umenie Freda Astaira nepoznačil vek. Ale celkovo mi to už pripadalo jednak pridlhé a asi aj pre inú generáciu, prípadne som to mal vidieť pred mnohými rokmi. Teraz to už bolo viac-menej z povinnosti. (29.12.2017)