Krvavý sport

Duchovný rozmer bojových umení je prežitok. Nastupujú kráľovské disciplíny ako toporná "dramatickosť", vytesaná do tvrdej gumy hereckých tvárí, komicky nadužívaný slow-motion, akčné scény užívajúce si vyšportované telá, obzvlášť prsné svalstvo, trošku špliechancov krvi a to najdôležitejšie, tóny ďalšieho nezabudnuteľného soundtracku rokov 80-tych. Bloodsport sa hádama ni nedá hodnotiť z hľadiska toho, čo sa odohráva mimo ringu (neodohráva s anič, čo by sa dalo nazvať "dianím"). Je to číra slasť nízkorozpočtového, oproti svojim postavám až k zaplakaniu neohybného kĺzania sa po maskulínnej telesnosti, idiotských výrazoch tvárí, kmitaní končatín a veľmi, veľmi prvoplánových emóciách (resp. ich neúmyselnej karikatúre). ........... Navyše Dobové Elektronické muzicírovanie drží nad väzom všetkej tej svalnatej hovädnosti nezlomnú ochrannú ruku. Pre mňa osobne zlatým klincom filmu nie je záverečný súboj, ale Van Dammova naháňačka s dvoma agentmi, ktorí majú za úlohu priviesť ho neporušeného späť do USA. Celá scéna neobsahuje ani štipku akcie, dramatickosti, svižnosti, dynamickosti.... Srdiečko. (26.03.2016)

Film, který Van Damma uvedl to síně slávy tehdejších hollywoodských stár, nehraje se tady na příběh, na úsměvy, hezké xichtíčky, tady je místo jen pro "namakané" borce, kteří kolem sebe kopou, mlátí. Klasické béčko, staré školy jak vyšije. Tak jak ho máme rádi, my co jsme jimi byli odkojeni. Hodně kvalitní soundtrack od Paula Hertzoga. (09.01.2008)

Filmy ako Kickboxer, Karate kid, Karate tiger ci Krvavy sport nikdy nemali za ukol prekvapit hereckymi vykonmi, dialogmi ci scenarom. Su to filmy, ktore maju svoju fanuskovsku zakladnu, ktora vie co od takychto filmov ocakavat a tvorci tychto filmov to vedia tiez. Pestra skala bojovnikov, kontaktne suboje, absolutny kladas a absolutny zaporak a nejaka ta prosta zapletka, ktora zbytocne neodputava pozornost od pocetnych subojov. Krvavy sport je pre mna v tomto cislo jeden. Bolo "zruda" Yeung je fakt hnusny, nalesteny Jean-Claude "rad rozdavam kopacky vo vzduchu" Van Damme vyzera skvelo, nezapomenutelny je taktiez thaisky box pouzivajuci Paco a trening s Japonskym majstrom ci "meditacia nad Hong Kongom" su taktiez pamatihodne. A caro dodava filmu i fakt, ze zaklada na skutocnej postave - full contact bojovnikovi Francovi Duxovi. Suma sumarum - zanrovy klenot. (08.01.2008)

Chápu, že pro véháeskové nostalgiky a pamětníky je tohle legenda, ale viděno střízlivě nenabízí Krvavý sport vůbec nic zajímavého (snad jen ukázku několika exotických bojových stylů). Příběh je nicotný, herecké výkony nesnesitelné (zejména Jean-Claudovy pokusy o ventilování velkých emocí povzbuzují peristaltiku střev přímo hromsky), boje tak nějak statické, nezajímavé... Nevím, Van Dammův styl mě nijak neoslovuje. Jedinou silnější emocí bylo nepříjemné svírání v oněch citlivých mužských partiích, když hlavní hvězda předváděla rozštěpy. Estetický dojem veškerý žádný. A pokud už nesměle zaškrábal na okénko, zaručeně ho sejmul syntetický soundtrack alá léta 80. Ne, tohle vážně nemusím... (11.06.2005)

Klasické béčkové dílo 80. let - naivní a machistický obraz bojových umění, queer interpretace, humpolácká choreografie, národnostní stereotypy a otřesní herci v epizodních rolích. Van Damův první a naprosto esenciální film - přemíra roznožek, vrtulové kopy, holý zadek, švihácké úsměvy, frajerské mrkání, hrozivé dramatické herectví a posedlost vlastní muskulaturou před objektivem kamery. V zásadě debilní film do sféry bizarností posouvá rovina "podle pravdivých událostí". Není moc dobrou vizitkou dané doby, že tento snímek ovlivnil celou jednu generaci, ale současně mu nelze upřít velkou uhrančivost. (06.08.2008)