Boj o oheň

Třebaže se Annaud nedrží zdaleka všech faktů, která má o životě pravěkých lidí věda k dispozici, podařilo se mu vytvořit působivý snímek. Úspěšně v něm zprostředkoval to, co věda příliš neumí. Dává diváku možnost zažít pocit moci pravěkých lidí, kterou oheň přináší, strach, že ho ztratí i naději, že ho opět naleznou. Beze slov a s mnoha zapovězenými výrazovými prostředky, které nebyly neandrtálcům vlastní, v nás herci i tak dokáží probudit empatii. A právě scény s ohněm patří k těm nejemotivnějším. Vždyť mít či nemít oheň, může znamenat žít či zemřít. Sapienti tento boj vyhráli, díky kouzlům jako bylo rozdělání ohně či woomera - vědomí jejich vítězství ve spojení s Annaudovým filmem nám tak dává nahlédnout na evoluci jako na proces sice přirozený a nevyhnutelný, nicméně lemovaný bezpočtem smutných tragédií. Krutý Darwin proti, z tohoto pohledu laskavějšímu, Lamarckovi. Poznámka na okraj: Je setkání sapientů s neandrtálci inspirováno teorií, že neandrtálci se křížili s rannými sapienty? Film nám nabízí hned tři pohledy na to, jak k tomu mohlo docházet... A ještě malý SPOILER na závěr: uvědomte si, jaký objev byla dnes tak haněná misionářská poloha! (01.09.2008)

Dokonalá syntéza představ moderního člověka o pravěku, době, kterou abstraktně rekonstruujeme pouze z dochovaných archeologických nálezů a jakéhosi obecného povědomí na základě analogií s primitivními kulturami současnosti. Vize Jeana-Jacquesa Annauda je temná, syrová, ale přesto pozitivní a symbolická. Nejhodnotnější entita v životě předhistorického člověka - oheň (ne náhodou je většina dávných pohanských svátků spojena právě s ním - pálení čarodějnic, Ohnice...) a obtížná cesta k jeho získání, to je námětem filmu, který si vystačí beze slov a náročných počítačových efektů. Trikové scény jsou natočeny bravurně a přesvědčivě. Annaudovská ,,cesta do pravěku" je cestou metaforickou - cesta tří zástupců slepé vývojové větve antropoidních opic odkudsi od řeky Neandertal v okolí dnešního Dusseldorfu do neznámých končin k získání ohně je vlastně i cestou evolucí, časem a dějinami. Na jednom místě se tu setkávají se svými evolučnímu předchůdci (australopiteky) i následovníky, druhem homo sapiens. Neandrtálský člověk tentokrát vyhrává a zakouší cosi, co mu v reálu bylo asi odepřeno - až o mnoho stovek či spíše tisíc let pozdější city a pocity typu lásky, smíchu atd. V souboji evolučních faktorů a vlivů totiž prohrál a napjaté hominizační lano natažené mezi primáty a homo sapiens sapiens nikdy nepřelezl... Příroda si prostě vybrala jinak. Přesto je Boj o oheň krásný a přínosný film...a také názorná lekce antropologie... (27.09.2007)

Je hezké uvědomit si, jak se naše hodnoty za ty léta změnily a co zůstalo stejné. Počátek veškerého vývoje - oheň, znamenal všechno. Dokud se ho člověk nenaučil sám rozdělávat, nemohl se posunout dál. Právě tuhle důležitou událost film dokumentuje, a i když je těžké natočit příběh o lidech, kteří jsou nám tak vzdálení, že je pomalu ani nemůžeme považovat za jedny z nás, opírá se film právě o to, co k nám patří od počátku lidstva: závist, zloba, ale i humor nebo láska. (06.12.2016)

Povinnost vidět už jen z toho důvodu, že něco takového už se třeba nikdy nenatočí. Annaud je pro mě jedním z nejlepších režisérů, který má ten podivuhodný dar nikdy nenatočit nic špatného, což v tomto případě jen podtrhl. Maximálně jednoduchý a přímočarý děj orientovaný výhradně na herce a jejich skřekavé projevy, parádní pravěká atmosféra a řada působivých scén od úvodního krveprolití až po téměř mystické setkání se stádem mamutů. A navíc výteční McGill a hlavně Ron Perlman, kterým to v jejich úlohách skutečně náramně slušelo. Sice si stále myslím, že z daného námětu se dá alespoň v dnešní době vytřískat ještě daleko více, ale i tak je Quest for Fire povinnou filmovou čítankou, jejíž stránky nikdy úplně nezežloutnou. 80% (21.03.2013)

Do jaké míry je lidské chování determinováno biologicky a do jaké míry kulturně? To je zásadní otázka. Je lidská agresivita „přirozenou“ součástí našeho charakteru, a pokud ano, jaké jsou její kořeny a jak ji máme vnímat v současném světě? Je společnost přirozeně hierarchická, anebo máme v genech rovnostářství a společenská nerovnost je pouhým kulturním rysem? Je rozlišování mužských a ženských rolí ve společnosti, ba i samo dělení lidí na dvě pohlaví, kulturním archetypem, jak tvrdí feministky, anebo biologickou konstantou, se kterou mnoho nenaděláme? Je člověku přirozená monogamie nebo polygamie? A co třeba kanibalismus? --- Annaudův ambiciózní film zobrazující příběh hominidů z časů před desítkami až stovkami tisíc let se ke všem těmto otázkám vyjadřuje. Nabízí správné odpovědi? To sotva. O těchto otázkách se přou i odborníci a výzkumy v oblasti antropologie, biologie, genetiky, medicíny a dalších oborů nabízejí stále nové a nové poznatky. Hodnota Annaudova filmu - tak jako hodnota všeho poznání - nespočívá v odpovědích, ale v kladení dobrých a důležitých otázek. A to v tomto případě navíc ve formě srozumitelné, a současně pronikavé a naléhavé. Vřele doporučuji všem myslícím divákům. (03.05.2011)