The Rain People
Ľudia dažďa
Režie:
Francis Ford CoppolaScénář:
Francis Ford CoppolaKamera:
Bill ButlerHudba:
Ronald SteinHrají:
James Caan, Shirley Knight, Robert Duvall, Eleanor Coppola, Alan Manson, Tom Aldredge, Andrew Duncan, Margaret Fairchild, Sally GracieObsahy(1)
Mladá žena Natalie jednoho dne brzy ráno nasedne do auta a tajně odjede od svého manžela. Teprve v telefonu mu zkouší vysvětlit, co ji k útěku vedlo. Je těhotná, ale není si jistá, zda je v manželství šťastná, ani zda vůbec chce mít dítě. Nechce se pořád o někoho starat, chce být aspoň na krátkou dobu jen sama sebou. Po cestě zastaví Natalie osamělému stopaři Jimmymu, přezdívanému Killer. Mladík je bývalým hráčem amerického fotbalu a utrpěl zranění hlavy. Navzdory zabijácké přezdívce je to dobrák od kosti, avšak kvůli poranění mozku není soběstačný. Natalie se mu pokusí pomoct s hledáním práce, avšak jejich pokus ztroskotá. Ani na útěku od rodinných povinností tedy Natalie nenachází vytouženou chvíli volnosti. A tak ji zkusí najít v náruči chlapáckého policisty Gordona... V jednom ze svých raných filmů se Francis Ford Coppola zaměřil na pocity vnitřně osamělé hrdinky ze středních vrstev. Na rozdíl od předchozí generace žen se Natalie snaží nalézt vlastní cestu životem. Jelikož se však nenaučila rozpoznat, co sama chce, zoufale ve svém hledání selhává. Ve skutečnosti není schopná unést tíhu zodpovědnosti a pokouší se od ní utéct. Dnes můžeme tento Coppolův snímek zařadit mezi road-movie, avšak je zajímavé, že jej autor natáčel v době, kdy ještě neměl premiéru průlomový film tohoto žánru Bezstarostná jízda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Nenápadnej film, na kterej bych se asi nepodíval, kdyby ho nerežíroval Coppola. Ne že bych z toho byl nějak extra odvařenej, ale určitě to ale bylo zajímavý, především výkony Jamese Caana a Roberta Duwalla. ()
Jeden z prvních autorských počinů Francise Forda Coppoly, nenápadný experimentální snímek, do kterého z počátku vrazil vlastní peníze, čímž si získal nejen obdiv svých přátel a současníků z filmové branže, ale i naprostou kontrolu. Natočil drama inspirované vlastní životní zkušeností – když byl ještě kluk, jeho matka ho po hádce s otcem opustila a strávila dvě noci v hotelu – tato epizoda jeho života se stala základním námětem Lidí deště. V Coppolově filmu se mladá těhotná Natalie na základě životní rozkolísanosti a nejistoty rozhodne opustit na nějaký čas svůj domov a svého muže, opouští životní jistoty a vrhá se do neznáma. Chce zažít něco jiného, zbavit se odpovědnosti a pocítit svobodu. Hned na začátku své cesty narazí na bývalého univerzitního fotbalistu, kterého pro jeho „herní styl“ přezdívají Smrťák. Ten se ze začátku zdá být ideálním společníkem, někým, kdo by mohl Natálii přivést na jiné myšlenky. Později však vyjde najevo, že je mentálně labilní a ještě bezradnější než ona sama, přičemž si to při svojí indispozici ani neuvědomuje. Natálie se najednou ocitá v situaci, kdy je zodpovědná nejen sama za sebe, ale i za Smrťáka, jehož neschopnost a nesamostatnost ji dohání k šílenství. I když se ho opakovaně pokouší zbavit, vždy se k němu vrátí, buď ze své vůle, protože ji na něm přeci jen záleží, nebo dílem náhody. Ve zdrcujícím závěru filmu o onu odpovědnost za Smrťáka, který ji zachrání před životem zdeformovaným policistou s násilnickými sklony, přijde, čehož vzápětí lituje. Jedná se o pomalé melancholické drama, ve kterém lze spatřit lehkou podobnost s poetikou pozdějších snímků Wima Wenderse. ()
výborný film o ztrátách a krutých lidských osudech, jedním dechem je třeba přiznat, že podobných snímků jsme už viděli desítky, i v české tvorbě ()
Ano, uznávám, že je to velmi kvalitní snímek, z něhož by měli Akademici radost, ale to neznamená, že to nebyla strašná nuda. ()
Neznám snad žádný jiný snímek, který by byl tak skvěle rozehraný, posléze poněkud průměrně pokračoval, a konec bych snad dal někomu přepsat a přetočit. ()
Jak je v textu dramatu povězeno v rozhovoru Nat a Jimmiho, podle dětské pohádky Lidé deště nepatří do tohoto světa svou povahou, jsou jiní, ona je krásná a on hezkej. Ale jinak jsou mimoni. Moderní autorská tragedie, postavy jsou posazeny do siatuací, které si nevybraly, nebo si je sice částečně vybraly, ale nemohly předpokládat důsledky svých rozhodnutí, a díky tomu jsou v neřešitelných, zoufalých a bolestných aktech, které nutně vedou k smrtím a lítostem. Hlavní hrdinka Natalie svým odchodem od manžela a vydáním se na pouť (road), i přes dobrou vůli, spřede smrtelný konflikt. Agrumentace je mí víc než generačně odcizená, možná tak mohu lépe rozumět svým rodičům a prarodičům. Herci nehrají, jen deklamují málo textu, který ale není žvaněním. Scéna je to, co z dramatu činí film. Důležité je to vidět, ale jinak je to relikvie. ()
Snad to viděla i Maruška. ()
Související novinky
Zemřel herec James Caan
Z amerického Los Angeles přichází smutné zprávy, ve věku dvaaosmdesáti let totiž ve středu večer opustil filmový svět americký herec James Caan, jehož si diváci mohou vybavit ze snímků jako Příliš… (více)