Přežili jsme Ardeny

Komorní podívaná s fajn neznámými herci, která mohla být ještě lepší, kdyby se vyvarovala podivně nevysvětlených scén. Na mysli mám například nalezení parašutisty visícího na stromě (Jak poznali, že ho mají hledat? A kde vlastně byl? Proč ho neviděli Němci?) nebo vyzbrojení se americkými puškami sebranými Němcům. Jinak jsem měl z Přežili jsme Ardeny (to je zase název) dobrý pocit... I když libovolný díl Bratrstva neohrožených (natož ten ardenský) byl lepší. (22.12.2012)

A kde jsou ti vojáci, co se s nima mohlo stát, a kde jsou ti vojáci, kde mohou být, řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí? Přežili jsme Ardeny je na své téma velmi špatně zpracovaný snímek. Měl jsem pocit, že natáčení probíhalo tímto způsobem: Nějakou dobu se putovalo lesem, natáčelo se, vojáci se trochu bavili, pak si režisér řekl, že to začíná být nudné a rozhodl se přidat na pár minut nový prvek (první skrýš, druhá skrýš, nová osoba...) a opět se šlo. Faktu, že se jedná o vojáky jsem nevěřil a nezačal jsem mu věřit ani na konci, spíše jsem měl pocit, že se jedná o skupinku znuděných a zbloudilých myslivců, kteří prožívají jeden "žůžový" den. Celou hodinu se film plazí - div neumře - od ničeho nikam. Vůbec nic se neděje, ba dokonce pokud se něco stane, buď jsme to již viděli nebo nám to tvůrci za okamžik ještě zopakují. Jedná-li se o zajímavou myšlenku, tak nejspíš jen proto, že něco tak dementního jste nečekali. Občasné repete kostelové akce je nadmíru nepochopitelné. Vidiny pana "nikdy nestřílím vedle" působily směšným dojmem, jako by celý ten nápad vznikl omylem (strašidelný přechod před kamerou - že by se někdo spletl a omylem tam prošel?; rodinka - diváci se přišli podívat jak se natáčí film?), ale což, režisérovi to přišlo dobré, tak to tam zanechal. Na psychologický film tomu totiž chybí nějaké téma, které by bylo zpracováno. Je tu sice několik náznaků, ale ani jeden nikam nevedou. No což, po hodině konečně přijde něco jako náznak akce a film se konečně pohne a začne alespoň trochu utíkat. Konflikt není nijak dokonalý, ale rozhodně se jedná o osvobození z předchozího odpadového utrpení. A vlastně ano, docela mě bavil. Příjemná lokace (zídka, sníh...) mi totiž velmi připomněla radostná léta, kdy jsem hrál Medal of Honor. Nakonec tahle vyblitá podívaná přeci jen něco málo ukáže, přesto se však jedná o zoufale mdlý snímek, který nikomu nemohu doporučit. (01.12.2007)

Možná až přehnaně lidský a psychologický válečný film, jehož největší problém je právě obsah. Nějaký silnější příběh totiž chybí, tudiž se divák bude celou dobu víceméně nudit. Herci sice hrají poměrně solidně, ale jejich charaktery nejsou ani trochu prokreslené, takže ač se snaží sebe víc, působí spíše jako figurky. Na druhou stranu vizuální stránka je precizní, jenže kamerové filtry, ruční kamera a rychlé střihy - tohle všechno je prakticky na nic, když není dramaturgie a scénář. (29.01.2005)

Přežili jsme Ardény je takový válečný Stalker. Na začátku uteče parta amerických vojáků Němcům a většinu filmu jde po lese, občas se zastaví, zafilosofuje, zavzpomíná nebo někdo řekne nějakou historku z dětství, aby se chlapi víc poznali. A pak zase jdou a jdou... je jim zima, mají hlad... a jdou. Kamera je sleduje v dlouhých záběrech, pořád sněží, barvy jsou umělecky vyblité a oni pořád jdou. Když náhodou promluví, aby ze sebe vysypali nějaké moudro, jejich hlas je přiškrcený, unavený a ospalý, jako by jim před chvílí všem umřeli babička, dědeček, maminka, tatínek i milovaný křeček Puffy, občas mají nějaké ty vidiny. V rukou jiného režiséra a v podání jiných herců by to mohl být docela zajímavý film, jenže ten případ nenastal a pomalu plynoucí putování zasněženým lesem je divácky vyčerpávající a hlavně otravné. Toužebně čekáte, až se tam objeví Němci a rozvíří dění na obrazovce prostřelenou hlavou amerického fňukala nebo britského letce (který se k nim přidá). Objeví se na chvíli uprostřed filmu, trochu pozvednou náladu, jenže pak si na ně musíte počkat až do úplného závěru, kde se konečně dostanou ke slovu. Nehodlám ve filmu hledat absurdity, protože mám dojem, že nejabsurdnější je vůbec fakt, jak mohl někdo natočit tak uspávající a prázdný film, ale stejně mě jen ženou a dítětem obydlený dům uprostřed fronty poněkud překvapil. Příjemnou zprávou je, že druhá půlka přece jen odsýpá trošku rychleji než první, ubude uměleckých záběrů lesa a trpících poutníků v zeleném, ale začne se konečně něco dít. Je paradoxní, že ačkoli se film zoufale snaží, aby jste se do postav vcítili a záleželo vám na nich, až do závěrečných titulků se vinou mdlých hereckých výkonů dost obtížně orientuje, kdo je vlastně kdo. A pokud se tak děje po hodině a půl přehlídky posmutnělých obličejů a tragických historek, je někde něco špatně... (15.11.2005)

Někdo přežil Ardeny, já jsem přeardenoval žití. Ok, řekněme, že nám to vypovídalo pravdivej příběh a ok, já to prožít, tak to taky budu chtít někomu sdělit. Ale myslim, že přímo na film to nebyla zrovna ta pravá látka. Hodně se tam kecalo, ale většinou o ničem nebo takový ty klasický vzpomínky na domov. Zima tam je. Akce moc ne. A Pepa Zíma taky ne. (28.01.2010)