Super Size Me

Zábavné a poučné i když možná trošku přehnané a trošku moc vyhrocené. Ale možná to tak jen vidím z pohledu člověka, kterého hamburgry většinou nechávají chladným, ale dá si když na něj dostane chuť. Což je možná tak dvakrát do roka. Možná děsivější než samotný Morganův McExrperiment, je pohled na vypasené Amíky, snadnost oblbování reklamou a prolhaný zástupce potrávinářské lobby, který pronáší neuvěřitelné věci a ani se přitom nezačervená. Každopádně i kdyby to všechno byla jen z poloviny pravda, je to poučné a stojí to za viděnou. (05.03.2013)

Obézních lidí stále přibývá, jak si lze kolem všimnout, ale také se pomaličku dostává lidem pod kůži trend být fit, což pozoruji i na sobě. Jídlo ve fastfoodech mám docela rád, ale nejím tam často. Preferuji spíše KFC než McDonalds, protože v mekáči vaří jídla z veverek. Jím tam ovšem několikrát za rok. K tomu celkem dost sportuji, takže se mě problém obezity ani vzdáleně nedotýká. Že bych po tomto dokumentu změnil pohled na rychlá občerstvení, to tedy ani náhodou. O tom jak jsou tamější jídla zdravá se už nějakou dobu ví, ale věřím, že v roce 2004 dokument skutečně mohl mít nějakou informační hodnotu. Hlavní hrdina Morgan je sympaťák a je celkem vtipný, ale má totálně hloupou, zato však sexuálně neukojitelnou přítelkyni. Za vrchol filmu považuji zvracení v počátcích jeho anti-zdravotní kúry. Testovat se nechával v americe, kde doktoři mají ve zvyku najít problém ve zdraví i zcela zdravého člověka. Nicméně, pár čísílek se vyšplhalo vskutku zajímavě. Nakonec tedy všechno dobře dopadlo a pokud nezemřeli, tak žijí všichni šťastně dodnes a já tak budu moci klidně spát. Zajímavé komentáře: Verbal, Golfista, chezush a já (01.08.2013)

Přesně ten typ dokumentu, který mě nejvíc baví. Co přišel Michael Moore, stoupl velice zájem o "dokument" jako formu, což je zatraceně dobře. Poučit a pobavit. Nebo pobavit a poučit? Ať tak nebo onak, tohle dílko si zaslouží naši pozornost. Potěšilo mne, kolik zajímavých "novinek" jsem se o Mc's dozvěděla, navíc některé výroky zúčastněných byly tradičně perlami. A Morgan Spurlock si Oscara zasloužil, kdyby pro nic jiného, tak alespoň za odvahu takhle si v zájmu osvěty huntovat tělo...to chce velkou dávku odvahy, a nebo bláznovství :-) (18.02.2006)

S tímhle dokumentem je to opravdu 50 na 50. S polovinou věcí, které tam byly řečeny (McDonald je špatný, na váhu má vliv i to, že lidé necvičí atd…) souhlasím a beru je jako jistotu. Na sobě mám odzkoušeno, že je prakticky jedno, co jíte, ale když se hýbete, dokáže za dva až tři měsíce pohodlně shodit i deset kilo (true story, jak by řekl Barney :-)) a je mi taky jasné, co tímhle Morgan chtěl říct. Ale ta zbylá polovina mě nutí brát tento dokument jako komedii. Například ta jeho přítelkyně "všecičko je fujky fujky, jen organická strava je to nejlepší, jsem hrdá na to, že jsem veganka, šunka je jako heroin" byla opravdu na ránu, nechápu, jak s ní (vůbec nějaký) člověk může vydržet, občas argumenty proti těm fast foodům taky nebyly tak "pravdivé“ či "úderné"… prostě je to na člověku, jak si tyhle informace přebere. Za mě můžu říct (a to píšu jako člověk, co McDonalda skoro nejí, protože většinou dá přednost KFC a i to jím tak jednou za tři měsíce) že je to hlavně o lidech - pokud se tam budu stravovat denně a (ještě k tomu) budu pít ty jejich hnusy, tak je jasné, že nic dobrého se mi nemůže stát. I když… na internetu je už dost článku o tom, že někteří (jiní) lidé taky jedli u McDonalda každý den, ale je do nějaké výše (myslím, že to bylo 3 000 kalorií za den, teď opravdu nevím) a zhubli. Takže, tahle mince, vážení, má dvě strany a musím už potřetí napsat, že to je prostě o člověku. Například mám kamaráda, který váží tak 50 kilo, chodí do McDonalda i několikrát týdně, spořádá tam toho víc, jak menší rozvojová země a pořád se drží na své váze (jediný sport, kterému se věnuje, je fotbal). Takže asi tak… 50 %. (30.07.2011)