A Gentle Creature
Režie:
Stanislav BarabášScénář:
Stanislav BarabášKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Mimořádně zdařilý televizní přepis jedné Dostojevského povídky (do češtiny překládané jako Něžná) je poslední tuzemskou prací režiséra Stanislava Barabáše před jeho odchodem do emigrace. S důrazem na vizuální stránku zpracovává tragický příběh nerovného manželství mezi mladičkou dívkou a postarším mrzoutským mužem, jenž ji nedokáže pochopit ani se k ní přiblížit. Barabáš postihl postupně narůstající psychický stres, který hrdinku pohlcuje, zejména v hereckém ztvárnění, Magdě Vášáryové v titulní roli postačí pohled očí, nenápadné gesto, nevtíravá mimika pracuje se slzami i ojedinělým pousmáním. Režisér použil minimum dialogů, celý příběh provází niterný monolog manžela, necitelného k hrdinčiným duchovním i citovým potřebám. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Nečekaně strhující, skvostné dílo. Bravurní využití formálních postupů odkazujících k éře němého filmu, včetně jeho emoční exaltovanosti a dějové a vyprávěcí střídmosti a sekvencovanosti, mezerovitosti (mezititulky), umožňuje v kombinaci se sofistikovanými vstupy jednostranně zaujatého vypravěče přiblížit z jeho hlediska příběh nesourodého a nerovného páru, vehnaného si vzájemně do náruče celým souborem složitých vnějších tlaků a vnitřních puzení, velice znejisťujícím způsobem. O pokřiveném vztahu s tragickým koncem vypráví už jen on, maje tak nad Krotkou moc i po její smrti, a vypráví tak, aby přese všechno, co potřebuje přiznat, z čeho se potřebuje vyzpovídat a vyznat, z toho vyšel s jakousi ctí, aby obrázek, který z toho vystoupí, mu umožnil dál snesitelně žít. Přesto si divák udělá obrázek svůj a na konci nespolehlivého vyprávění má poměrně ostře jasno o tom, k čemu došlo i proč. *** Vynikající herecké, obrazové i režijní podání dělají z Krotké strhující originální film, jeden z největších skvostů československé kinematografie. Vůbec nerozumím, že jsem ho objevila náhodou, když jsem hledala Bressonovo převedení Něžné - které mimochodem, prkenné, mechanické a nevnímavé k složitější chemii celého vztahu ve srovnání absolutně neobstojí, a neobstojí ani samo o sobě, a vůbec nerozumím, že Bressonova Něžná je z obou slavnější. Konkrétnější srovnání obou pojetí a upozornění, v čem všem Bressonovo kulhá, jsem si dovolila rozepsat zde. (Obě ztvárnění viděna v rámci JitkaFest, rezidence B12, leden 2022.) *~ ()
Pátý a poslední film jedné ze slovenských filmových ikon šedesátých let. Prapodivný vztah bezejmenného páru je odvyprávěn přímo skvostně. Opravdu, podobné zpracování se jen tak nevidí. Pyšný egoista si bere Krotkou, bere si jí jako věc. Jako milovanou věc. Těžko stravitelný konzervatismus a všeobecná společenská morálka doby, si žádá svou daň. Krotká se bouří, ovšem neztrácí úsměv, až do poslední chvíle. Snímek začíná koncem a počáteční spleť událostí rozpoutá výborné plynutí děje. Barabáš s Liškou popáté. Nyní je zde náš skladatelský génius v roli skoro hlavní. Režisér dává více prostoru hudbě a "němým" dialogům. To je mi na Barabášovi velmi sympatické, použil Zdeňka Lišku v každém svém domácím filmu. No a aby měl režisér úplnou jistotu a záruku kvality, pozval k filmu další ikonu slovenského filmu Stanislava Szomolányiho. Herecky pochopitelně excelentní. Pro mě bezchybně a velmi originálně natočeno. ()
Napadá mě. Když se sejdou dva skuteční umělci a intelektuálové (Krška, Šrámek-Barabáš,Dostojevskij) to by byla kurva špatná náhoda, že by to blbě dopadlo. Zde to dopadlo velmi dobře. Celý film je koncipován, jako kajícná výpověď Filčíkova a divák již ví, co se stalo. Jak je u Dostojevského zvykem, jedná se o neskutečně složitou psychologickou bejkárnu. Kdo je tedy vinen smrtí mladé ženy? I záložník připouští, že je to on. A do toho zní trubky carského námořnictva ve skvělé direkci Zdeňka Lišky. Tento příběh jest tak komplikován, jako sám život. Jen Faust tam snad pravdu a jistotu má. ()
Po záverečných titulkoch si človek uvedomí, že aj takéto diela uvádzala televízia v rámci "bratislavských pondelkov." Dnes (8.3.) máme viac programov a môžeme si v pondelok vybrať medzi Poisťovňou šťastia, Panelákom, rumunskou telenovelou a nemeckým romantickým filmom. Ale späť k filmu. F.M. Dostojevskij je ikonou literatúry a televízny prepis jeho poviedky sa mimoriadne vydaril. Režisér Barabáš zachoval spisovateľovho ducha, Ctibor Filčík vo vnútornom monológu utiahol nenapodobiteľným spôsobom celý dej, mladučká Magda Vášáryová mu na menšej ploche zdatne sekundovala, Szomolányiho kamera to bravúrne nasnímala a do toho všetkého znela Liškova hudba, čo viac som si mohol priať. A dostal som aj bonus v podobe fragmentov môjho rodného mesta. ()
Štyridsiatnik sa rozhodne, že si vezme za ženu šestnásťročnú dievčinu. Rozhodne sa, že ju skrotí. Ako to môže dopadnúť, je každému jasné a Barabáš si to dobre uvedomuje, pretože nás so záverom oboznamuje už krátko po začiatku filmu. Film je tak rozprávaný ako flashback a to doslova rozprávaný, pretože dej rovná sa Filčíkov komentár. Jedná sa o husto psychologický film a pri závere osamelosť hlavného hrdinu doslova bolí. Televíznosť vôbec nevadí, výprava je celkom slušná a aj formálne hrátky naznačujú, že sa filmu venovala dostatočná starostlivosť. ()
Reklama