Things You Can Tell Just by Looking at Her
Čo vlastne ženy chcú
Režie:
Rodrigo GarcíaScénář:
Rodrigo GarcíaKamera:
Emmanuel LubezkiHudba:
Edward ShearmurHrají:
Glenn Close, Cameron Diaz, Calista Flockhart, Kathy Baker, Amy Brenneman, Valeria Golino, Holly Hunter, Matt Craven, Gregory Hines, Miguel Sandoval (více)Obsahy(1)
Pět povídek o touhách vědomých i nevědomých. Český (a výrazně mužský) název amerického filmu scenáristy a režiséra Rodriga Garcii (syna slavného spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze) Co vlastně ženy chtějí připomíná titul hollywoodské komedie Po čem ženy touží. Jedná se však o snímek zcela jiného druhu, jehož původní název (v překladu Co je na ní znát už od pohledu) upozorňuje na jinou rovinu ženského projevu, totiž na touhy, jež u hrdinek vyplouvají na povrch bez jejich přičinění, či dokonce proti jejich vůli. V pěti povídkách se autor věnuje ženám různých povah a postavení, jež se všechny trápí kvůli vlastní nenaplněné existenci. Každá z nich si to uvědomí většinou díky někomu, kdo dokáže její skrývané touhy zvenčí rozpoznat: rozvedená lékařka Keenerová (Glenn Closeová) si teprve díky mladé kartářce Christine (Calista Flockhartová) přizná, že svého kolegu miluje marně, nechtěně těhotná ředitelka banky Rebecca (Holly Hunterová) má své zrcadlo ve špinavé tulačce Nancy, spisovatelka dětských knížek Rose (Kathy Bakerová) nachází cestu k sobě díky dospívajícímu synovi, nevidomá Carol (Cameron Diazová) dokáže přesně odhadnout motiv sebevraždy, kterou vyšetřuje její sestra Kathy (Amy Brennemanová), zatímco té zase otevře oči její slepá žákyně? - Křehké příběhy jsou plné vnějších (některé postavy přecházejí z povídky do povídky) i vnitřních vazeb. Rodrigo García oprávněně spoléhá především na mimořádně kvalitní a zároveň hvězdné herecké obsazení, vesměs v neobvyklých rolích. Na vymezené ploše svým představitelkám poskytl maximální prostor, neboť většina děje se odehrává v dlouhých, divadelně vystavěných dialozích, jež jsou pro noblesní herecké interpretky vděčnou partiturou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Depresivní a ponurý film, který v sobě ale ukrývá mnoho pravd, které hlavní hrdinky řeknou nahlas...Mám pocit, že vím, jak by na takový film reagovali muži...Stačil by jim první příběh a už by spali... :) Ale to, jak dané příběhy nejsou ukončeny a pouze naznačí, co se v životě těchto žen děje, to je právě to, co mě drželo celých 109 minut a nevypla jsem to. ()
Co vlastně ženy chtějí? To se my muži asi nikdy nedozvíme. Jen kroutíme hlavou nad jejich myšlenkovým potenciálem a to je asi tak všechno. ´Věci, které poznáte pouhým pohledem na ni.´ Tak zní originální název tohoto snímku, čímž se krapet prozrazuje podstata věci, ale ne moc. V příběhu máme pět žen bojující se svými osobními problémy, které mnohým ženám budou hodně blízké. Muži naopak budou jen nechápavě kroutit hlavou a mumlat si pod vousy něco o blbosti. “Jen blázen by spekuloval o životě ženy!” Ano, to tu skutečně zazní. Takže divácké zaměření je tímto jasné. Snímek je danou problematikou vcelku inteligentní. Děj každého příběhu se sice odvíjí pomalu, ale je to dobře ke správnému uchopení dané věci. Pět zcela odlišných žen, pět odlišných životů, pět odlišných problémů, pět odlišných přístupů k jejich řešení. Která bude pro koho chytrá a která naopak hloupá? I divačky samotné se nad jednotlivými příběhy mohou zamyslet a vytvořit si k tomu svůj názor. Proč by někomu na těchto příkladných postavách mělo záležet, když se jim vlastně vůbec nic nestane? Není to konání, ale doufání. Nejde o vzhled, ale o touhu. “Dříve nebo později jsou všichni zklamáním.” Možná je škoda, že není snímek natočen v artovém stylu, neb se námět k tomu velice hodí. Mělo by to větší sílu a výnosnější šarm. Takhle tomu v hloubi duše chybí určité emocionální napětí a soudržnost. Snímek tedy berme jako takovou impozantní exkurzi do nitra pěti charakterově odlišných žen řešící své trápení. Pro divačky je snímek určitě přínosný. Ale to je jen z mého mužského pohledu, takže... ()
Povídkový film s pěti volně propojenými příběhy. 1. To je Dr. Keenerová **** 2. Fantazie o Rebecce ** 3. Někdo pro Rose *** 4. Dobrou noc Lilly, dobrou noc Christine *** 5. Láska čeká na Kathy *** Ocenění : MFF v Cannes ´00 (Francie): Zvláštní cena festivalu.. ...Emmy Awards ´01 (USA): Nominace na cenu pro nejlepší herečku (Holly Hunter). ...Scénář : Rodrigo Garcia. Kamera : Emmanuel Lubezki. Hudba : Ed Shearmur ()
Mám hodně ráda tyto "střípkovité" filmy, kdy se nakonec nebo postupně jednotlivé příběhy propojují. Je to pak kouzelné, ale tohle byla vcelku nuda a místy to bylo i divné. Měla jsem i tendence film vypnout. Nakonec jsem se dodívala a je fakt, že na konci se trošku můj pohled na snímek vylepšil na ten průměr - 3*, ale asi už se s ním nikdy nepotřebuju setkat. ()
Na film jsem se těšila, ale nakonec to bylo trochu zklamání. Vadilo mi jak se tam pořád opakovaly stejné herečky, příběhy nebyly úplně dotažené, nebo se zcela vytratila pointa. Nejslabší byl příběh s trpaslíkem. Dost nereálně působil příběh, kdy si ředitelka banky nechává nadávat bezdomovkyní do kurev, a ještě před svým podřízeným. Do pěti povídek by se dalo zakomponovat daleko více problémů žen, o kterých se moc nemluví, a zvolit daleko širší škálu žen co se věku, statusu a životního stylu týče. Témata byla citlivá, a dalo by se z jejich základu vykřesat daleko víc. Možná by filmy s ženskou nejniternější tématikou měly režírovat jenom ženy. Nebo si García měl pozvat nějakou pomocnou režisérku...třeba mě:) Po zkouknutí takového filmu si představuju jak o tématu ještě nějakou dobu přemýšlím, a tady jsem to ale neměla. Podobný film bych uvítala i v českém vzniku, ale od někoho schopnýho, jinak by z toho mohla vzniknout pěkná pseudointelektuální slátanina. ()
Reklama