Phantasm

Fuck Yes - pohrebni ustav, ve kterem se deje neco zatracene divneho, dokonale atmosfericky oldschool horor s excelentni hudbou ala Carpenter, sex na hrbitove, totalne badass demonicky zaporak, scenar, ktery se kupodivu vyvaroval tradicnich klise a typicke finalni hysterie, naopak to ke konci jeste ziskava uplne nove rozmery a v prubehu se to vubec nezdraha pritlacit na pilu, ja jsem maximalne spokojeny a nejak nestiham jak je mozne, ze jsem takovou ocividne legendarni lahudku objevil az ted. "You play a good game boy, but the game is finished, now you die." 9/10 (08.02.2012)

Dva útoky stříbrných koulí, jeden vodotrysk krve a hromada dětské naivity, která zabíjí všechny slibné náznaky kvalitní podívané. Coscarelli má občas dobré nápady, ale celková atmosféra mu stále uniká hlavně díky dějovému chaosu. Malý klučina je protivný spratek, o to víc pak fandíte démonickému Tallmanovi, který si zasloužil víc času. Nadhled přehlušující chatrnou logiku vytuší spíše zběhlejší divák, tudíž prozatím 3 a ½ a za nějaký čas zase nazdar. (20.02.2008)

Konečně jsem se dokopal k tomuhle hororovýmu kultu. A koukal jsem na to jak vyoraná myš. A lidi v roce 1979 na to museli čumět ještě víc. Film je plnej nápadů. Vše ale zabíjí topornost herců. Vyjímkou je Scrimm, kterýmu tahle role byla šitá snad na míru. Místy má film slušnou atmosféru a zvukovej doprovod je taky vydařenej. Místy film, ale působí taky naivně a směšné. (16.08.2016)

Tak tohle jsem evidentně nepobral. Možná jsem zde něco zásadního nepochopil, nicméně nudnější béčko jsem dlouho neviděl. Pan režisér si zřejmě myslel, že když trhne kamerou a přidá k tomu dementní pazvuk, tak se asi leknu, nebo co. Nechutně debilní scénář, naprosto neohrabaní herci, totálně stupidní dialogy, průměrná atmosféra, vykradená hudba a obrovská nuda - to vše je pro mě Phantasm. Ani nevím, za co bych měl dát byť jen tu jednu hvězdičku. Bohužel. (01.10.2007)

Nezletilý vyrovnávající se se ztrátou, smrt přemožitelná jen ve snu. Sled často docela bizarních výjevů (ataky stříbrné koule, místnost s portálem), při kterých podružný děj ustupuje moci surreálna a phantasmických syntezátorů. Všechno to píchání na hřbitově, podivínský basketbalový pivot v čele pohřebního ústavu, zombie trpaslíci v kápích či bramboro-mrkvový dětský příkrm namísto krve budiž součástí tváře. Ta sice není dvakrát důvtipná, ale Coscarelli do ní vtiskl rysy, které jsou místy černé jak ten Plymouth Barracuda.. (07.07.2020)