Hlava

Co měl člověk od tohoto filmu chtít, to dostal i s přídavkem (poprava z Vietnamu)! Čekal jsem něco na styl pitomého seriálu The Monkees, kde se nesmělo říci ani slovo o ničem, co skutečně hýbalo společností, kde se pouze čtyři okopírovaní paňáci vychloubali svými úspěchy u zfanatizovaných holek. Ale Jack Nicholson s Bobem Rafelsonem nám připravili kupodivu zajímavou, místy vtipnou a především působivou koláž scén, které se podle mého názoru navzájem dobře doplňují a vytvářejí konečný dojem nezávazného, pohodového dílka pro ty, kterým oficiální kulty lezly krkem. (23.12.2004)

Očekával jsem něco jako The Rutles, komedii o kapele se spoustou dobré muziky. Tenhle scénář ale musel psát někdo totálně sjetý - jednotlivé střihy spolu vůbec nesouvisí a o alespoň náznacích příběhu si můžete nechat akorát tak zdát. Nic vtipného jsem také nezaznamenal. Jediné, co si nezaslouží úplné odsouzení, je hudba; pár písní se povedlo. Film by se mi možná líbil, kdybych se předtím pořádně zhulil nebo natripoval. (21.12.2004)

Já jsem se nadmíru bavil (u takového filmu co víc čekat) a to že víc jak míň. Hudba, jednotlivé příběhy a postavy zdařile a vtipně kolážovitě poskládané do dada - surrealistickýho celku, který bourá dobové zvyklosti a revoltuje. Je to sice psychedelická jízda, ale je z toho cítit atmosféra konce šedesátých let, Vietnamu, Woodstocku, hippies. A že by žádný větší příběh? Ten je podle mě právě v nabourání konvencí středních tříd a šíření chaosu a anarchie. Prostě super zážitek i bez toho jointa. (20.09.2009)

Séria surreálne pospájaných scénok, počas ktorých sa členovia skupiny Monkees ocitajú v rôznych prostrediach. Uletenosť na spôsob amatérskejšieho Monty Pythonu (opakovaním prostredí, návratom k zobrazeným motívom, postavám, nezmyselným humorom). Zopár scénok pobavilo - automat Coca-coly na púšti; lupiny v hlave, obsah vysávača, vzdanie sa američanovi, no množstvo rozpačitých chvíľ s absenciou čohokoľvek zaujímavého prevažovalo. (21.12.2004)

Snímek notně poplatný dobové módní psychedelii, takže barevný a obrazově často luzný, leč vnitřně nesoudržný, spíše jakési přelévání motivů plné hříček a zřejmě i snahy o výpověď o stavu světa. Je možné, že se v tom našinec motá více i z neznalosti dobových reálií. Několik zábavných absurdností připomínajících poetiku Monthy Pythons, a hlavně několik okouzlujících hudebních klipů (zvláště ten s těmi vířícími harémovými tanečnicemi). (19.05.2013)