Kobra

Začátek se mi líbil, ale přeci jenom té akce nebylo moc, když neberu to, že Sly vyskočil na korbu a začal sapíkem kosit hejna motorkářů. Dobrý dobový dabing (Soukup, Oliva), hodně sexy Brigitte (v té části po nemocnici). Padouši jsou příliš přemýšlíví, a zároveň příliš magoři, a konec filmu je slaboučký. (25.08.2015)

Jednoduchý, tupý, přímý film s typicky osmdesátkovou atmosférou. Ovšem když se mu podíváte pod pokličku, je velice dobře natočen; všechny ty hudební montáže, prostřihy - je vidět, že film není jen nudně béčkovým výtvorem znuděného režiséra. Jen převeliká škoda, že celý film není jako jeho prvních 5 a závěrečných 10 minut. To by byla panečku jízda. (10.12.2008)

Takovej Rambo v bleděmodrým, tentokrát ale s policejním odznakem a v džungli Los Angeles. Sly si namasíroval ego svým scénářem, ve kterém se pasoval na samozvaného soudce, na "lék" proti zločincům ("Já jsem lék a ty jsi nemoc."......"Tam, kde končí zákon, přicházím já."), poskytl prezentaci herecké nule a své aktuální manželce Brigitte Nielsen, se kterou se těsně po natáčení rozvedl a ve výsledku tak vznikla nebesky stupidní záležitost s až sladce primitivní zápletkou a neskutečně banálními dialogy, kterých naštěstí není mnoho, takže je větší prostor pro akci, zejména pro závěrečné akční vyvrcholení, ve kterém hajzlové na motorkách padají jako kuželky a Sly může ukázat svoje svaly v přiléhavém tričku. Zkrátka osmdesátý léta jako řemen... (24.08.2003)

Netradičními metodami nechvalně pověstný Marion Cobretti v jednoduchém balení, na které se ale nezapomíná.. zejména na zástup po zuby ozbrojených a totálně vyšinutých motorkářů, kteří zřejmě nemají nic lepšího na práci, než se projíždět Slyovi přímo před hlavní jeho arzenálu.. v tu ránu je z nemluvného stylového poldy akcimilující John Matrix a divák se tetelí blahem!! Na 80. léta se nezapomíná.. (12.12.2005)

Vše vyzradí úvodní vloupačka hypermarketu – expresionisticky prodlužující se stíny (Stallone vně záběr), Kulešův efekt (ikona lebky se zkříženými hnáty hozená do juxtapozice s nevinnými záběry civilů), zvuky/hudba (ocelově syntetický, skyňeťácký zvuky vytažený z knihoven drží v mixu obrys s hudebním pojetím elektrických kytar a kláves Roberta Teppera). Přitom kvalitní akční film je něco zcela výjimečného, na rozdíl od ostatních žánrů, které se hromadí v obrovských nánosech a zamořují archivy. Specifičnost akčního filmu spočívá v nárocích, které klade na filmařský štáb. Vyžaduje jak precizní zvládnutí narativu (příběhu, postav – filmového vypravěčství), tak stylu (kamera, střih - filmového jazyka). Většina režisérů zvládá buď jedno, nebo druhé, oboje zcela výjimečně. Ztotožníme-li styl se sexem a narativ s flirtováním, pomůže nám to pochopit základní úskalí a limity. O Tim Burtonovi či Woody Allenovi je dobře známo, že akci neumějí – a vskutku, představa souložícího Woody Allena, jehož tělo sebou zmítá po Mie Farrow či Dianě Keaton, jako by patřilo nějakému plazovi z Galapág, není nereálná, zajisté však odpudivá. Pak tu máme Hyacinty, Erose a Narcise z řad Filipa Renče nebo Davida LaChapelle, kteří akci rozumí, ale o to chudší je jejich slovní repertoár, ipso facto příběh. Chovají se neomaleně, a přitom z nich vyzařuje jistá dávka šarmu a sofistikovanosti. Jsou typem mužů, kteří nosí košile s vyšitým monogramem, hedvábné kapesníčky a alespoň jednou za týdně si nechávají přeleštit boty a přistřihnout vlasy. Jejich vzorná životospráva je vzorem naší mládeži. Jen hrstka režisérů ovšem dokáže během sexuální ekvilibristiky šeptat partnerce do ouška svítáníčka. Kolemjdoucí cizinče, jakživ nepodceňuj akční filmy, jsou tou nejlepší vizitkou každého režiséra, dokládajíc, že rozumí jak stylu, tak vyprávění. Najít takovouto osobnost mezi všemi těmi tvůrci, jejichž nasazení, um a city jsou pouze polovičaté a kterými se to v naší společnosti v posledních letech jen hemží, není ani tak jako hledat jehlu v kupce sena, ale spíše se podobá hledání teplého, citlivého těla mezi všemi těmi studenými mrtvolami v centrální pražské márnici. (23.05.2010)