L'Aveu
La confessione
Priznanie
The Confession
Režie:
Costa-GavrasScénář:
Jorge SemprúnKamera:
Raoul CoutardHudba:
Giovanni FuscoHrají:
Yves Montand, Simone Signoret, Gabriele Ferzetti, François Marthouret, Michel Beaune, Michel Robin, Jean Bouise, Guy Mairesse, Nicole Vervil (více)Obsahy(1)
Yves Montand jako Artur London a jeho zážitky z období politických procesů 50. let vrcholící příjezdem okupačních vojsk v roce 1968... Film Doznání vznikl podle slavné stejnojmenné knihy Artura Londona. Zachycuje autentické svědectví jednoho z protagonistů monstrprocesu se „spikleneckým centrem“ Rudolfa Slánského v listopadu 1952. Přesvědčený komunista, interbrigadista, účastník francouzského Hnutí odporu (krycí jméno Gérard) a posléze náměstek ministra zahraničních věcí, v knize popisuje své zážitky a nový náhled na komunistickou stranu. Je ironií osudu, že rukopis knihy přivezl London do Prahy v den, kdy sem vjely sovětské tanky. Kniha nicméně v roce 1969 vyšla, ale film – jehož realizace u nás byla již domluvena – se musel nakonec točit ve Francii. Československou premiéru měl film až 17. ledna 1990 v kině Praha za účasti Jorge Sempruna, Costy-Gavrase, Yvese Montanda a Lise Londonové (Filmový přehled 1990/7) (Česká televize)
(více)Recenze (88)
Po dlhej dobe som si pripomenul tento významný Gavrasov film. Kresťania mali svoju inkvizíciu, komunisti svoje procesy. A to nie je jediná podobnosť. Spoločné majú aj vytesňovanie týchto nepríjemných spomienok z pamäti. Aj dnes ľudia volia komunistov a mrmlú si "Za socializmu bolo lepšie." A komunisti sa zmohli iba na utešujúce: "Áno, robili sa aj chyby." Ale Gavrasov film a aj Gavras osobne svojim posledným obrazom vo filme dokazujú, že stále nedošlo k pochopeniu, že tieto "chyby" majú totalitné ideológie zapísané v svojej DNA. To je tiež moja jediná výhrada voči filmu, ktorý bol nakrútený profesionálne, s výbornými hercami a ukázal, predovšetkým divákom na Západe, ako to vlastne bolo s procesmi, aký bol mechanizmus dosahovania priznaní, ktoré mali zakryť hospodárske a spoločenské neúspechy režimu a preobsadiť stoličky vo vrcholných orgánoch strany. ()
Vadila mi francouzština v českém tématu a čekal bych lepšího Urválka. Kupodivu na první jsem si vcelku rychle zvykl a pochopitelně chápu, co, jak a proč a to druhé nemá valný význam. Zpočátku jsem pak trochu bojoval i se silně uměleckým pojetím, které korespondovalo spíš s pocity zadrženého Artura Londona než s faktickým záznamem oné události. Ale tady zase počítám, že se Doznání drží své předlohy, kterou jsem nečetl, ale po zhlédnutí tohoto filmu mě dost zajímá. Navíc s příchodem vyšetřovatele Kohoutka se evidentně v Londonovi něco zlomilo a celé vyprávění je již mnohem souvislejší a odtažité. Osobně pak tento posun z odstupu vnímám jako přirozený vývoj událostí, kdy se v zpočátku zmateném a odmítajícím Londonovi postupně láme veškerý odpor, a to přes jeho snahu udržet si zrnko naděje na svou chvíli spravedlivého povstání, která ale samozřejmě nepřijde. Což je také forma doznání, upřímného a lidského. Setkání s Kohoutkem po letech pak reflektovalo nikoliv zrůdnost jakéhokoliv totalitního zřízení a jeho stoupenců, to je samosebou, ale zejména tisíce let přetrvávající podstatu lidské povahy. Nejlépe se umíme omluvit sami před sebou, a ti nejhorší jsou v tom nejlepší. ()
Divácky těžko uchopitelný, mimořádně náročný film, která má přesto důležité místo v dějinách. Costa-Gavras nebyl žádný troškař, a pustil se do toho po okupaci vojsky zemí Varšavské smlouvy naplno. Montand je skvělý, neméně skvělí jsou i dabéři (výčet by byl tentokrát dlouhý, mrkněte na dabingforum). Nestává se často, aby se na Západě povedl film pojednávající o Československu (Kunderovu adaptaci Nesnesitelná lehkost bytí natočenou Američany považuji za hodně vzdálenou realitě). Výkon podala i "Spálené stodoly" Signoret. ()
Přesvědčivě to o nás Francouzi natočili. ()
Francúzi prekvapivo presvedčivým sposobom natočili sugestívnu drámu z čias politických čistiek v 50 tych rokoch v Československu. Je to film o desivej dobe, kedy nebol problém stať sa zo dňa na deň nepriateľom socializmu, film o metódach výsluchov, manipulácie s výpoveďami, film o idealizme socialistického politika a viere v stranu. ()
Takhle to dopadne, když někdo točí o něčem, o čem ví jen prd a z doslechu. Černobílá agitka naruby, kde jsou jen ti hodní a ti přehnaně zlí, proklamují se různá hesla, ale chybí tomu jakákoliv životnost. Navíc když se hlavnímu hrdinovi pořád říká Gérard, jeho žena má na stole jen francouzské knížky a auta projíždějí ulicemi Londýna, mám problém věřit, že se to odehrává v Československu 50. let. Celé je to natočené v podstatě stylem mluvících hlav, což je na dvě a čtvrt hodiny poměrně nudné a nezáživné, zvláště při tom zmíněném proklamování hesel - snad nikdo tam nemluví normálně, každý prostě musí pronést nějaké "moudro" ("Chováte se jako nacisti!"). Ucho dokázalo ten strach a psychologii postav podat daleko hlouběji a řekněme hororověji. A pokud chce někdo skutečně poutavý, vtahující a nečernobílý příběh o tom, jak komunistická revoluce začala požírat samu sebe, doporučuju knihu od Arthura Koestlera Tma o polednách. ()
Literární předlohu od Artura Londona jsem četl několikrát a vždycky mě znovu šokuje. Před lety jsem knihu někomu půjčil a jak už to tak bývá, už se mi nevrátila. Náhodou jsem ji zahlédl v antikvariátu, tak jsem si ji celkem nedávno koupil za 15 Kč. Překvapení čekalo uvnitř - jsou tam výstřižky z Rudého práva z roku 1970, kdy se Doznání dočkalo své filmové podoby. Rétorikou sedmdesátých let je film ostouzen, podobně jako kniha sama - např. "...pošpinění socialistických zemí a především Sovětského svazu..." nebo "...vtíravá reklama a chvalozpěvy v buržoazním tisku naplňují kina i kasy...", pak je taky hezké "...film sehrává svou rozbíječskou roli v procesu sjednocování levicových sil...". Osobně považuji film za velmi povedený, herecký výkon Yvese Montanda je vynikající, ve filmu není nic přidáno, žádné romantické pohledy a útoky na city. Ne, pouze syrová realita. Film je kvalitní výpovědí o politických vykonstruovaných procesech padesátých let v Československu, řízených z tehdejšího SSSR. Přestože má film přes dvě hodiny, tak opět lituji, že je škála pouze do pěti hvězdiček, já dávám šest. ()
Costa-Gavras mě nudí a celkově velmi vlažný dojem, což je tématu trestuhodné (soudruhy všech zemí pohrdám), nedokáže zachránit ani brilantní výkon Montanda. Nezapomenutelné scény bych spočítal na prstech jedné ruky (výslech vyhladovělého, nevyspalého Montanda prasečím vyšetovatelem, nechutným způsobem požírajím chleba s párkem, chlemtajícím pivo a usínajícím v křesle či scéna vysypávání prachu na cestu s černohumornou poznámkou o počtu pasažérů). Silné téma, výborní herci, místy vydařená atmosféra, ale taky nesnesitelná rozvleklost. A právě ona mi nedovolí jít nad tři. Nudil jsem se a to je chyba a emoční dopad také mohl a měl být silnější. Soudruhy nenávidím rád, ale zde to nešlo. A politické filmy prostě nemám rád. ()
Francouzům se v roce 1970 podařilo to, o co se naši filmaři marně snaží (nebo spíš nesnaží) přes 20 let. Vynikající Montand a realistické podání výslechů a psychického teroru dalo dohromady mrazivý filmový zážitek. Je až zarážející, že je tento snímek takřka zapomenutý. Přitom by se měl povinně pouštět ve školách a pravidelně se objevovat na televizních obrazovkách. 90% ()
Pocitově velice nepříjemná záležitost, týráním vynucené doznání mi vůbec neudělalo dobře, 50. léta vnímám jako extrémně hnusný komančský flek v našich dějinách a ta "pravda strany" mi obrací žaludek ještě teď (a dlouho bude). Co musím pochválit, je strhující Yves Montand, to, co tu předvádí, je dech beroucí. Nicméně neodpustím si dovětek: "s čím kdo zachází..." ()
Děsivé svědectví o hrozné době, kdy si nemohl být jistý nikdo před nikým. Překvapil mě hlavně fanatismus, důvěra hlavního hrdiny v jakousi "stranu" a její pravidla ... Přiznám se, že mě při sledování filmu mnohokrát napadlo, jaké praktiky se dnes asi provozují třeba na Guantanamu. Ačkoli tam se asi trestá vnější nepřítel, kdežto tady se bojuje proti zrádcům z vlastních řad. Vzhledem k tomu, že tento film považuji za názorný příklad, jak se státní moc vypořádává se svými odpůrci či jinak nepohodlnými, hodnotím plným počtem. ()
Gavrasov fanúšik by očakával práve tie jeho nekonvenčné, tristné spôsoby, kde sa zlievajú časové roviny a nespoľahlivý rozprávači v zmysle narušenie prirodzenej kontinuity, ale k ním sa režisér dostáva postupne. Priznanie je velice sofistikovaný politický triler pracujúci s veľmi silnými technickými komponentmi, ktoré zvierajú svet hlavnej postavy okolo kolečkovitej kazajky, z ktorej niet cesty späť. Kauza Slanského procesov a spol. tu je jednoznačná, ale mená sa nespomínajú (skôr funkcie, keď je to pre prípad nezbytné) a ku Gavrasovým ľavicovým postojom, v ktorých vidí svoju súčinnosť v kontemplácii postáv, s ktorými sa názorovo stotožňuje sú tu iba minimálne. Film je skrátka výbornou a docela vernou rekonštrukciou historickej atmosféry 50rokov a veľmi cenný príspevok pre budúce generácie. Na Z to pochopiteľne nemá, ale čo predsa? ()
Skvelý Yves Montand v silnej obžalobe nočnej mory utopického idealizmu. ()
Asi nejlepší film na téma československých politických procesů 50. let, ve své komplexnosti - Costa-Gavras netočí jenom děj (události), ale především myšlenky a význam, díky čemuž má L'Aveu největší výpovědní hodnotu o době a náladě, která není ve filmovém přepisu zatížená sympatiemi strhávajícími vnější pohled. ()
Zdaleka to není jen obyčejná nezáživná adaptace knihy se silným tématem, který je nám blízké. Samozřejmě ten rozměr toho, že je to o Češích, o mučení atd., tu je přítomný a účinek zesiluje. Mě film zaujal především po stylové stránce. Chladné záběry, agresivní flashbacky, které nejsou nijak interpunkčně uvozeny, očištění od zbytečného patosu, rozsáhlé prázdné prostory, kde docházelo k výslechům mi připomněly podobné prostory z Armády stínů. Podobností s Melvillem je tu asi víc - což mi přišlo vhod. Vedle odtažitého stylu celého filmu pak působí v kontrastu velmi silně závěrečné dokumentární záběry z 68. ()
Na základní škole mi ředitel-kádrovák neustále připomínal, abych si hledal řemeslo, protože mě (neopomněl zdůraznit: přes samé jedničky) nepřijmou ani na školu ani do ČSM; nakonec pouze to druhé byla pravda. V práci mě personalista-kádrovák hned upozornil, že nesmím vyjet do zahraničí a nesmím mít žádného podřízeného; to byla pravda až do začátku roku 1989. A co by mi řekl kádrovák-kádrováků Artur London?... Poctivě "doznám", že bych se na tento film nedíval, kdyby v něm nehrál Yves Montand, kterému nikdy nedokážu odolat, ale ani Costa-Gavras mi není lhostejný. Nakonec jsem se ale přistihl, že myslím jen na to, jak je možno zkrátit čas od počátku zřejmého utrpení do jeho bídného konce (obecně, ne jen v těchto souvislostech), a jak dokáže být "naděje" zrádná a pustošivá. ()
Především bych rád ocenil střízlivost, s jakou byl snímek natočený. Myslím, že nyní po roce 90, by nikdo v našich krajích nedokázal natočit něco podobného takhle detailně a současně nezaujatě. Snímek nic účelově nezamlčuje, ani se naopak nevyžívá v lacině brutálních výjevech. ()
Moderní dějiny není nic pro mě. Ale připomenout si občas, jaký byli komunisti kurvy, to nezaškodí. ()
tyjo film to neni spatny, ale londonovu selfpropagaci proste prijmout nemuzu ani zprostredkovane. clovek ktery se i ve filmu prezentuje jako interbrigadista pritom to byla jenom kurva pracujici pro sovetskou vojenskou rozvedku, ktera nikdy neopustila zazemi a ktera pomoci knihy i filmu ziskava gloriolu mucednika - tak to sorry. pokud odhlednu od svych osobnich pocitu tak OK muj milovany montand to hraje velice slusne, vhled do procesu se slanskym je taky pomerne zajimavy, ale lehce zavadejici. na druhou stranu za zkouknuti asi stoji. ()
na pochmurne 50. roky v Ceskoslovensku nemusim pozerat len cs filmy, ze jo. Hlavne Yves Montand podava maximalne presvedcive zazitky zo sudnych procesov 50. rokov : 95 % ()
Související novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (více)