Timur a jeho parta

Vrchol socialistickej propagandy zabalený do nenápadnej formy detského filmu. Timur a jeho oddaná družina kamarátov hrdinsky potajme pomáha rodinám, ktorých otcovia bojujú na fronte. V tom im všemožne bráni (asi budúci kapitalista) Miška Kvakin a jeho partia. Čo celému filmu dnes dodáva na šmrnce, a čím je film prešpikovaný, je geniálne vtipný socialistický idealizmus - všade vidíme červené zástay, hviezdy, šatky, a smrtiace filozofické hlášky o hrdinstve a socialistickom myslení z úst 12 ročného pioniera, ktoré nám nedajú ani na chvíľu vydýchnuť. Celé kino sa náramne bavilo. Na záver si dovolím zacitovať úryvok z článku o Timurovi z Rudého práva, rok 1948: "Timur a jeho parta je snímek, který pobaví a rozveselí i největšího mrzouta. Je svědectvím o tom, že sovětští kluci jsou jako jinde na světe: zvědaví, vynalézaví, nadšení pro technické objevy, všeteční a paličatí, ale také svědomití, milí, úpřimní, odvážní, oddaní své klukovské partě a obětavě kamaradští." (14.09.2004)

Veľmi jednoduchá a priamočiara záležitosť, ktorá sa nesie v duchu príbehov o Pipi dlhej pančuche, alebo Gombíkovej vojne. Hrdinami tohto príbehu sú deti - ako kolektívny hrdina, ktorý konajú dobro a pomáhajú dedinčanom proti bande výrastkov, ktorý kradnú jablká a ovocie so sadov. Bandu dobrákov vedie šľachetný Timur, ktorý pomôže mladej dievčine a ktorá sa do jeho party pridá - aj napriek tomu, že sa to jej staršej sestre nepáči. Film je vlastne sled dobrodružstiev tejto party, ktoré sú podané hravo, ale ktoré dnes mne ako divákovi veľa nehovoria. Film je miestami veľmi úsmevný a rozhodne sa nemôže brať až tak vážne, aj keď pevne verím, že v dobe svojho vzniku sa vážne brať mal. Hrdinovia sú sympatický, a celkovo sa to nesie v hravom letnom duchu, lenže aj napriek krátkej stopáži je film viacej nudný a nezáživný ako zábavný a napínavý. Nie je to strata času, len si s toho v súčasnosti odnesiete veľmi málo. (13.03.2012)

Nie je detský film, ako detský film. Timur v sebe skrýva klasické detské dobrodružstvo "reznuté" vojenskou propagandou. Mám ale dojem, že je stále znesiteľné, najmä pri svojej striedmej stopáži a pri prihliadnutí k roku vzniku. Máme tu dva potencionálne milostné príbehy, ten skutočný a potom ten detský, ktorý určite oslovil mnohých mladých sovietskych chlapcov, objavujúcich svoju sexualitu. Mať otca niekde na fronte nie je pre deti a rodinu med lízať, film síce oslavuje vojnového ucha, ale neopomíja ani tento smutný aspekt konfliktu. (03.11.2016)

Tak jsem se konečně dočkal. Vzhledem k tomu, že jsem prakticky nečtenář, vyhnul jsem se kdysi i knize Arkadije Gajdara Timurova parta v době, kdy byla jako tzv. povinná četba. S dějem jsem se seznámil až nyní, kdy jsem kdesi u benzinové pumpy koupil film na DVD. Jistě, každý bude mít na film svůj názor. Můj je názor je takový, že se jedná o skvělý film. Nesmíme totiž zapomenout, že film vznikl za války. Stačí si uvědomit, jaké byly možnosti tehdejších dětí v tehdejším Sovětském svazu. S čím a na co si mohly hrát? Jistě film má svá slabá místa. Za velmi nepravděpodobné považuji osobně řešení sporu mezi Timurem a Kvakinem. Ale myšlenka pomáhat lidem a pomáhat zejména rodinám, jejichž tatínek byl odvelen na frontu, považuji za velmi hrdinské a dovedu si i představit, že se něco takového mohlo dít v určité formě i ve skutečnosti. Při sledování filmu mě nejednou napadl příměr s TV seriálem Rychlé šípy. Nebylo by na škodu, kdyby i dnešní filmy pro děti byly nejen plné dobrodružství, ale i myšlenek vzájemné pomoci a ohleduplnosti. (31.10.2008)

Ten film mne prudil už v době, když jsem na něm byl povinně se školou, jen ten Kvakin vypadal vcelku životně. Ale tak nějak jsem bral, že je dobré pomáhat rodinám, když otcové bojují za vlast a proti Hitlerovi. Teď jsem zjistil, že film je z r. 1940(!), takže žádný boj proti Hitlerovi a za vlast, ale agrese proti Finsku. A tahle stalinská malaďož tomu pomáhá. (27.04.2014)