Timur a jeho parta

Ten film mne prudil už v době, když jsem na něm byl povinně se školou, jen ten Kvakin vypadal vcelku životně. Ale tak nějak jsem bral, že je dobré pomáhat rodinám, když otcové bojují za vlast a proti Hitlerovi. Teď jsem zjistil, že film je z r. 1940(!), takže žádný boj proti Hitlerovi a za vlast, ale agrese proti Finsku. A tahle stalinská malaďož tomu pomáhá. (27.04.2014)

Nie je detský film, ako detský film. Timur v sebe skrýva klasické detské dobrodružstvo "reznuté" vojenskou propagandou. Mám ale dojem, že je stále znesiteľné, najmä pri svojej striedmej stopáži a pri prihliadnutí k roku vzniku. Máme tu dva potencionálne milostné príbehy, ten skutočný a potom ten detský, ktorý určite oslovil mnohých mladých sovietskych chlapcov, objavujúcich svoju sexualitu. Mať otca niekde na fronte nie je pre deti a rodinu med lízať, film síce oslavuje vojnového ucha, ale neopomíja ani tento smutný aspekt konfliktu. (03.11.2016)

Absurdnost filmu i námětu je zřejmá. Je totiž ztělesněním své doby, v níž na jedné straně zvonily budovatelské deklarace a na druhé ekonomiku zachraňoval bytnějící gulag; SSSR současně, plně pakt Stalin-Hitler (28. září 1939), pilně dodával strategické suroviny Německu, plenícímu západní Evropu a okupujícímu Rakousko, Československo a Polsko. Nespornost absurdity vyvažuje skutečnost, že takové děti a taková iniciativa vskutku existovaly, žily svůj život nezávisle na režimní propagandě a opravdu v daných mezích prospívaly Stalinově vlasti. To jsou Zoji Kosmoděmjanské a Olegové Koševí. To je skutečný příběh mládežnické krasnodonské odbojové skupiny Mladá garda, která prokazatelně vznikla a působila v týle německých vojsk v letech 1941-1942 v donbasském průmyslovém městě Krasnodon. Stranickou organizaci do svého stejnojmenného románu musel na přímý Stalinův zákrok dosadit až Alexander Fadějev. Autor literární předlohy TIMURA Arkadij Gajdar padl v posledních měsících Velké vlastenecké války a jeho blízký příbuzný Jegor Gajdar se stal na počátku devadesátých let spoluzakladatelem rodící se ruské pravice. I tady je absurdita zřejmá, i tady je určitě doložitelná z reality, faktů, je skutečnou skutečností. Jako Rusko samo. (06.03.2008)

Arkadil Gajdar napísal tri knižky ( prvý bol Timur a jeho družina, 1940, druhý Veliteľ snežnej pevnosti, 1940 a tretí Timurova prísaha, 1941 ) o chlapčenskom hrdinovi, ktorému dal meno po svojom synovi. Tento film bol okamžite sfilmovaný, lebo sovietska propaganda v predlohe objavila nesmiernu budovateľskú silu pre mládež, ktorá sa určite bude stotožňovať s hlavným hrdinom. Kniha nás voľakedy mátala ako povinná četba, čomu som sa úspešne vyhýbal, postačilo mi vidieť tento filmový skvost, ktorý bežal v našich kinách už od roku 1948. Timur a jeho družina je slabučký film, strih utína scény, ktoré nedoznejú, samotný príbeh je veľmi nudný, ústredný konflikt medzi dvomi partiami chlapcov je fádny, nemá v sebe to požadované čaro a dobrodružstvo. Po dlhočizných rokoch som si ozrejmil tento film opäť a musím skonštatovať, že môj názor z detstva sa naň vôbec nezmenil. (04.09.2020)

Vrchol socialistickej propagandy zabalený do nenápadnej formy detského filmu. Timur a jeho oddaná družina kamarátov hrdinsky potajme pomáha rodinám, ktorých otcovia bojujú na fronte. V tom im všemožne bráni (asi budúci kapitalista) Miška Kvakin a jeho partia. Čo celému filmu dnes dodáva na šmrnce, a čím je film prešpikovaný, je geniálne vtipný socialistický idealizmus - všade vidíme červené zástay, hviezdy, šatky, a smrtiace filozofické hlášky o hrdinstve a socialistickom myslení z úst 12 ročného pioniera, ktoré nám nedajú ani na chvíľu vydýchnuť. Celé kino sa náramne bavilo. Na záver si dovolím zacitovať úryvok z článku o Timurovi z Rudého práva, rok 1948: "Timur a jeho parta je snímek, který pobaví a rozveselí i největšího mrzouta. Je svědectvím o tom, že sovětští kluci jsou jako jinde na světe: zvědaví, vynalézaví, nadšení pro technické objevy, všeteční a paličatí, ale také svědomití, milí, úpřimní, odvážní, oddaní své klukovské partě a obětavě kamaradští." (14.09.2004)