Had a duha: Smrtící voodoo

„Opatrne, biely. Nie je druhá šanca.“ Už keď som to videl prvýkrát (mohol som chodiť do školy), zarazilo ma, že je niekto schopný TAKÚTO FANTASY KONINU drzo v úvode vyhlásiť za „inšpirované skutočnými udalosťami“. Mám Wesa Cravena rád (HORY MAJÚ OČI, NOČNÁ MORA V ELM STREET), ale toto je naozaj troška tuhá káva, Wes. Vyhlásiť za „skutočné udalosti“ film, v ktorom vstávajú mŕtvi zo živých? Pritom príbeh sa ZA URČITÝCH OKOLNOSTÍ MOHOL STAŤ: prvopočiatok legiend o „živých mŕtvych“ siaha hlboko do minulosti, krvavo sa rodili na Haiti a v Afrike, kde šamani (tzv. bocorovia) dokázali človeku tajomne namiešaným práškom „učarovať“ tak, že ho ním (ak ho vdýchol) uviedli do stavu tak podobného kóme až smrti, že nebolo možné zistiť, že je v skutočnosti živý (rýchlosť srdca sa obmedzila dajme tomu na jediný úder za minútu, takže v lekársky necivilizovaných podmienkach nebolo problém dotyčného vyhlásiť za mŕtveho). Len čo nešťastníka pochovali, ešte v tú noc ho bocor vykopal a odvtedy mu zombík slúžil: bol síce živý, ale drogami neustále držaný v „zaspatom móde“. Obete boli spravidla zneužívané na prácu, keď na plantážach dreli dňom nocou za kus surového mäsa. TAKTO legendy začali – že z nich hollywoodsky či talianski režiséri a scenáristi urobili to, čo urobili, je vedľajšie. V SMRTIACOM WOODOO sa talentovaný Craven vracia k týmto „koreňom“ – vysielajúc sympatického amerického antropológa (Bill Pullman) na Haiti. Pôsobivá atmosféra z prvej polovice, sa bohužiaľ v zbytočne akčnej druhej preklopí v „tradičného Cravena“ (zbytočná krv, halucinácie, sny v snoch, vízie, nočné mory, proste bordel, chaos a zmätok). (15.12.2004)

Wes Craven sa filmom Had a Duha opat predviedol ako skuseny filmar : scenar nam ponuka daleke exoticke Haiti premiesane s mysteriami zombie tematiky. Takto postavenemu dobremu scenaru treba pripocitat hustu atmosferu, solidne hercke vykony /Pullman, Cathy Tyson ..../ a plno zaujimavych lokalit. Zaverecna bitka dobra so zlom sice mala svoje muchy /trochu pobabrane efekty...../ ale aj tak je Had a Duha vyborny mystifikacny horor o Haiti a ich kulture voodoo, ktora nie je uplne znama ani dnes. 77 % (02.02.2013)

Billa Pullmana mám rád, ale jeho přítomnost a výkon je asi tak to jediné, co mě na tomto snímku výrazněji zaujalo. A není to možná ani tak chyba režiséra, jako spíše samotného námětu, ze kterého se snad ani nic pořádného vytěžit nedá. Ale Craven rozhodně mohl mnohem více přitlačit na pilu co se týče atmosféry nebo lekaček a nesnažit se diváka vyděsit jen samými vidinami odehrávajícími se ve snu( asi síla zvyku). Příběh směřuje k závěru bez výraznějších emocí a na konci ve mně zbyl spíše pocit prázdnoty než uspokojení, proto musím z 2,5* zaokrouhlit dolů. (07.01.2012)

Nie najhorší film o zombíkoch.V niektorých scénach bola vytvorená nepríjemná atmosféra,že niečo desivé číha za každým rohom,za každými dverami.A tiež pocit,že každú chvíľu sa stane niečo zlé.Craven naplno využil haitský náboženský kult voodoo,to sa musí nechať.Že vraj bol tento film robený podľa skutočnej udalosti,ale to treba brať s rezervou,aj keď samotný film môže vychádzať z reality,pretože kult voodoo je na Haiti nielen kultom ale aj náboženstvom.A tie cintoríny boli dosť strašidelné a tajomné.Takže celkom slušný film o voodoo a zombíkoch. (30.03.2009)

Stále nedoceněný horor, který se řadí mezi to nejlepší, co Craven v osmdesátých letech natočil. Wes se tu inspiroval knihou Wadea Davise, vědce z botanického muzea harvardské univerzity, který prý podniknul několik výprav mezi haitské voo-doo šamany, aby odhalil tajemství receptů na výrobu zombifikačních jedů. Ty totiž způsobují abnormální zpomalení metabolismu, takže člověk pak vypadá jako mrtvola. Námět tedy poměrně zajímavý, zvlášť když Craven, narozdíl od jiných tvůrců, se snaží vyvarovat zbytečného gore a místo něj usiluje o navození napětí a maximální věrohodnost. Každému to očividně není po chuti, ale ta působivá vizuální stránka se mu upřít nedá. (13.11.2011)