Crash

DAVID CRONENBERG, CRASH (1996) _____ Stačí drobné přehlédnutí, chyba v úsudku, chvilková ztráta koncentrace, následuje zatmění. Plech vmáčknutý do plechu, ohlušující rána, drtící tlak a prasknutí, vůně a vlhkost vytékajícího oleje, vzájemné vklínění plechů a živé tkáně do sebe, otevřená rána zraněného těla, zrychlený dech. Obscénní poezie s pachem benzínu a exploze. Hrubá, rychlá, neurvalá i kluzká a neskutečně jemná chemie. Na pokraji šílení. Kolem letargické, imunní, vykloubenéhi žití ve středu betonové džungle velkoměsta, příznačně znějícího řevem plechových oblud, které jakoby se pomnožovaly nadsvětelnou rychlostí. Neznatelná proliferace. Šířící se, zahlcující vlna, kterou těžko vysvětlit, vysledovat. Vlna, která se tvoří po způsobu Bradburyho Zástupu. __ Všemi těmi spoji, skuinami nebo švy těl a strojů se vine, proplétá, obtáčí had. Našeptává rozeklaným jazykem. Všechno je to hřích. Obnažená ženská paže či křivka boků opřená o kapotu vozu. Teplá krev stékající po ocelově chladném kovu. Tělo, textura kůže (hranice vnější), “maso”, tkáň a pomíjivý život v něm (hranice vnitřní) a neživý chlad chirurgické oceli pronikající skrze ně a do nich. Ultimátní akt mechanické penetrace, čistý řez vedle kterého se hladové strhávání svršků jeví jako nečisté. Nezdolná a nesmlouvavá touha (Eros) uprostřed tragické bouračky (Thanatos). A stále více obrazů. Stále týž, intenzivně stupňovaný obraz. Crash. ——--- (08.12.2018)

Mimoriadne bizarná, psychologicky komplikovaná a sexuálne avantgardná óda na zvodné stránky dobrovoľnej a zároveň nevyhnutnej seba-deštrukcie telesnej schránky uboľavenej generácie, žijúcej v chladnom, odosobnenom svete. Umenie v cronenbergovskom háve, od ktorého neodtrhnete ani na sekundu zrak a ktoré vás nakoniec dovedie do stavu extázovitej depresie a smútku. Nádhera. (25.05.2003)

Dosáhnout sexuálního uspokojení při automobilové bouračce a také po ní? U charakterů ve filmu Crash žádný problém! Docela neobvyklý pohled do života lidí, kterým se zvedá libido při autohaváriích a při sledování videa s Crash Testy. Tahle spojitost by mě ani zbla nenapadla, ale Cronenberg ji dovedl uvěřitelně přenést z knihy i na plátno, kde to všechno působí poměrně perverzně. Je tu spooousta sexu s laškováním a to nejenom v autě, takže to vás samozřejmě nemine. Předlohu jsem nečetl, ale nedovedl bych si představit, že by se toho chopil někdo jiný než maestro, protože je to námět přesně šitý na jeho míru. Velmi zajímavý je i soundtrack, protože při tom hypnotickém kytarovém motivu jsem si malinko vzpomněl na tento temný ambient od veleoblíbených Meshuggah! (29.06.2014)

Prvních šest a půl minuty filmu (z toho cca 2 na úvodní titulky) a už tam třikrát souložili. Cronenbergu, ty chlípníku! Další film, pro který jsem musel uzrát. Nebo on pro mě. Když jsem ho před lety viděl poprvé, nijak mě to nevzalo (dokonce jsem tehdy snad ani netušil, že to tošil Cronenberg) říkal jsem si, to že je ten "legendární" tu a tam cenzurovaný a zakazovaný film? Pak jsem si přečetl povídku, která film inspirovala, někde vzadu to zablikalo a řekl jsem si, že je načase dát tomu druhou šanci. Než k ní došlo, na silnicích bylo sešrotováno mnoho autoplechu, ale nakonec čas nadešel a dnes pro mě projekce měla sílu dvou aut srazivších se ve stokilometrové rychlosti. Genialita. Úchylná genialita. Cronenberg je fakt blázen, když dokázal herce vést tak, že jsem jim ty úchylky sežral i s navijákem a ještě se tak trochu nakazil (budu se pro jistotu nějaký čas vyhýbat místnímu vrakovišti) a herci a herečky (s výbornou a pro mě stále více božskou Deborah Karou Unger v čele, ovšem s Koteasem, Spaderem, Hunter a Arquette - ten její sexy postroj mi patrně zadělal na nový fetiš - nijak pokulhávajícími) dokázali skvěle pojmout. Skvělý film, který fackuje a v plné rychlosti bortí všechnu moralistickou přetvářku. Ostatně volněláskový vztah vztah hlavního hrdiny s jeho partnerkou (a vlastně všech ostatních) je ukázkovým projevem, asi nejpřijatelnějším. Proč je v oblíbených filmech jen deset položek? (24.04.2013)

Úvodná Shoreová melódia je tak nepríjemná, že okamžite zarezonuje. Téma sa potom nesie celým filmom a má vťahujúci charakter. Svet, ktorý nám Cronenberg v tomto diele predostiera pôsobí zakázane, perverzne a nepríjemne. A možno si môžeme nachvíľu nahovárať, že niečo takto nevkusné, psychicky a fyzicky deformujúce, erotické, explicitné, nás nemôže zaujať natoľko, aby sme dokázali pochopiť drobnokresbu metafory a poetiky, ktorú sa tu snaží veľmi intuitívne tvorca vytvoriť, ale v konečnom dôsledku nám tento nadhľad nepomôže. Je to iný svet, iný film a iný prístup. Nemusí nadchnúť. Nemusíme mu porozumieť. Ale dostáva sa nám pod kožu čím dlhšie sa na neho pozeráme. Chladné, urbánne, bez emočné ( aspoň v tom konvenčnom zmysle slova) a zároveň fascinujúce. A to na rôznych leveloch. Exkurzia do bizarnosti podľa Cronenberga. (03.06.2022)