Vormittagsspuk
Ghosts Before Breakfast
Obsahy(1)
Snímek Vormittagsspuk vytvořil německý výtvarník a průkopník abstraktní animace Hans Richter. Odklonil se od dosavadní estetiky svých filmových experimentů založených na animaci geometrických tvarů a spojil své síly s hraným filmem. V příběhu vzpoury předmětů denní potřeby proti řádu se nechal inspirovat estetikou dadaismu a vytvořil tak mikrokosomos, v němž se rozbité hrnky slepují zase dohromady a buřinky létají vzduchem jako poplašení ptáci. Vormittagsspuk se stal posledním mocným výdechem umírajícího dadaismu. (Hwaelos)
(více)Recenze (22)
Hans Richter se zapsal do historie jako jeden z prvních průkopníků filmových triků. Vormittagsspuk je ukázkovým příkladem mnoha různých vypečeností, které vymyslel. O co jde? Pokud se v dadaismu dá mluvit o příběhu, pak film ukazuje revoltu všedních věcí proti svým každodenním lidským pánům. Celá sláva začíná v 11 hodin a končí u poledního oběda. Čas i prostor si začínají žít vlatním životem, klobouky poletují, motýlek utíká z mužova krku. Dadaistický výraz vzpoury proti monotónnímu životu a jeho často nesmyslným pravidlům se samozřejmě stal trnem v oku fašistům. Hudební doprovod byl zničen jako zdegenerované umění, film se naštěstí zachránil. A jaký je? Skvělý! Takovou explozi originality bych od sešněrovaných let dvacátých opravdu nečekal. Je o ní nouze dokonce i dnes, kdy triky jsou dokonalé, ale obsah za nimi notně zaostává. ()
Originální zvuková verze skladatele Paula Hindemitha bohužel padla za oběť nacistům, kteří jakýkoliv náznak experimentu odsuzovali jako degenerativní a okamžitě ho likvidovali. Vormittagsspuk (česky někdy jako Dopolední strašidlo) Hanse Richtera navazuje na dadaistické prvky a vyjadřuje režisérovo abstraktní vnímání světa. V jemné grotesce o vzpouře věcí, zaběhanému řádu života se mihnou umělci jako Milhaud, Graeff, jejichž význam je rovnocenný zobrazovaným rebelujícím předmětům. Richter zde dokázal syntetizovat předchozí dosažené zkušenosti (negativ, tepající rapidmontáž, trikové fórky, vracečky, deformace času, hravost spojená s rytmikou), na jejichž interpretaci si i dnes kde kdo vyláme zuby. A to jsme v roce 1928 ()
Príjemny experimentálny filmík s fajn námetom ()
Mysleli ste si, že vám čiernobiely nemý film nemôže privodiť epileptický záchvat? Hans Richter vás vyvedie z omylu. Richter kráča s dobou a po svojich prvotných experimentoch s tvarmi prechádza do fázy prelínania s hraným filmom, pričom využíva najvyspelejšie dostupné technológie. Vysoko pokročilá montáž, manipulácia s objektami a obrazom sú rafinovane premyslené a dochádza aj k scénam, aké by ste tu vôbec nečakali. Do surrealizmu prilieva prvky humoru, pri ktorých sa budete popadať za brucho, a navyše skúša s kamerou veci, z ktorých sa nejednému zatočí hlava. Najlepší odkaz nemeckého dada, aký po sebe mohol zanechať. 80% Video tu. ()
Dobré vidět ze studijních důvodů, ale jinak pro mě osobně dost nuda. ()
Nechcem vedieť čo by nastalo, ak by proti svojmu účelu začali protestovať nie bežné veci typu šálka ale motorové píly, sekery, strelné zbrane atď. Možno ak nastane nejaká nová dada vlna (po tretej svetovej vojne, snáď sa toho nedožijeme), tak sa môžu potencionálni tvorcovia inšpirovať. Filmík zaujímavý ak po formálnej, tak po obsahovej stránke, ktoré sa vynikajúco dopĺňajú. ()
Je zde spousta animačních postupů, které ve své době nebyly až tolik běžné. Vidíme vzpouru předmětů proti regimentaci jako reakci na 1. světovou válku. ()
Hans Richter přesedlal z abstraktní animace k dada a naservíroval nám, divákům, pohled na jedno dopoledne, během něhož dochází k chaotickému obživnutí věcí každodenní potřeby. Ale jak to všude bývá, tak s odbytím dvanácté (zde polední, nikoli půlnoční) se opět vše vrátí do pořádku. ()
Skrytý protiválečný apel a smutek za odcházejícími časy v taškařici, ze které mrazí. Je to veselé a hravé, ale pod povrchem je cítit změnu, a ne zrovna k lepšímu. Volné asociace obrazů, hrátky se stop motion, velmi vydařené. Nejvíce mne pobavila paralela vousy a copy včetně chvíle, kdy se dívky ostříhají. :-) Ale přes veškerou hravost a rozvernost mi přijde, že je to vnitřně smutný film. Viz tác s hrnky - něco se rozbilo, klobouky - něco odlétá pryč a už na to nedosáhneme. Přicházejí pistole a terče, rvačky, kterým se lidé budou smát jako na pouti. A na závěr naděje, že za minutu dvanáct si všichni sedneme přece jenom ke společnému stolu. ()
Perfektně natočená surreálná expresionistická dada hříčka, která má skoro po 90 letech stále co nabídnout. | ► Vormittagsspuk (s jinou hudbou) ()
Hezká a místy opravdu vtipná hříčka... A z těch létajících klobouků by měl Brabec jistě radost. ()
Spôsob akým sa Richter hrá z obrazom a asociáciami, ktoré s toho vyplývajú aby dotvoril nie len prvky humoru ale aj tajomná je perfektný. Film je zábavný, je novátorský a využíva veľa prvkov, ktoré sa neskôr stali dôležitou časťou filmovej reči. Dôležité je to, že nenudí. ()
Na dadaistický film až příliš deskriptivní název, který navádí k racionální (myšleno narativně schematické) interpretaci. Nicméně hravé, nápadité a dobré. ()
The Nazis Destroyed the sound version of this film as "Degenerate Art". It shows that even objects revolt against regimentation. A ani sa tomu nečudujem. Hitler a jeho kumpáni boli silne proti Dadaizmu a samotnému Dalímu. Nazývali ich pseudoumelcami a ich diela zase skazeným umením...Viac sa dočítate v Mein Kampf. Tak a teraz k dielu, je tu vidieť obrovský posun od prvotiny režiséra Rhythmus 21. Je tu plno výborných nápadov nahustených za sebou ktoré v sebe určite nesú nejaký filozofický a existenciálny odkaz na tému čas, plynúci čas. Na film bez zvuku ma to naozaj zaujalo. Scénky s lietajúcimi klobúkmi a stĺpom za ktorý každý zmizol boli nezabudnuteľné. Ide o nereálny snový kinematografický pokrm. ()
Velmi hravé experimentování s animací a scénkami, které je mnohem hlubší, než se na první pohled zdá. Celé je to o konci starých časů a nástupu nových (zde podány jako horší - ale ono to tak v realitě většinou je, co zatím mohu posoudit), tudíž myšlenka Vormittagsspuku není zrovna veselá. Ale ve finále se dočkáme trocha toho optimismu a naděje v "happy end". Co víc ke spokojenosti můžu chtít? 5* ()
Beta verze Andaluského psa, nicméně Richterovy nápady narozdíl od Buňuela s Dalím nevzbuzují tolik sympatií. ()
Na svoju dobu asi prevratné dielo podrývajúce tradičné filmovanie. Hoci film bol ešte v plienkach. Dadaizmu som nikdy neprišla na chuť, ale uznávam, že tento krátky film má svoje čaro (animácie, časozber, objekty, čo plávajú alebo lietajú priestorom - domy, muži, zbrane, rozbitý a zas zocelený porcelán). Akoby veci v priestore dostali slobodu robiť si, čo sa im zapáči. A to všetko s ohľadom na ubiehajúci čas. Za minútu dvanásť. ()
V oblasti kinematografie nacházím jediné možné srovnání, totiž Andaluského psa - snad je to osobními sympatiemi, ale tohle mi přišlo mnohem šílenější a zajímavější. Esence německého poexpresionističtělého dadaismu v šesti minutách. Klobouky, hodiny, žebříky revolvery, tváře - to všechno je ale oproti Andaluskému psu neskutečně dynamické a do děje vtahující - není to poklidný myšlenkový proud Andaluského psa, je to expresionistický zděšený běh tváří prchajících před oddíly krutého vojska, lidí, snažících se vyběhnout po Jákobově žebříku. Z filmu je cítit tušení zrady, zrady a vzpoury nejbližších přátel. Dokud je ještě před dvanáctou, vypůjčuje si celou řadu motivů ze starších filmů (očividné narážky na celou řadu filmů bří Lumiérů), ale když je už dvanáct nula nula, nastává Ende. Anebo jen Wende? Expresionismus se prolne v dadaismus, pochod v nepopsatelný chaos. I vtip filmu je tragický, rytmus docela děsivý. Velice tomu chybí soundtrack Paula Hindemitha, ale i moderní soundtracky většinou ujdou. ()
Jak se asi hodnotí umělecké dílo? Bojím se, že jsem to nepochopila... ale má to happyend, takže 且_(ﾟ◇ﾟ)_b ()
Nádherná avantgardní groteska o ztraceném a znovu nalezeném čase. ()