Noc v Roxbury

Jo, v pohodě filmek. Trochu bych ho srovnal s novodobím Klubem Sráčů.. Ty dva hlavní hrdiny nesmíte brát vůbec vážně. Jsou to lidi, jak řekl můj kámoš, kterým by dal v životě přes hubu kdyby je potkal. Ale tady je ta výhoda, že vy jste je nepotkali, ale můžete se na ně podívat v tomhle filmu. Jsou to unikátní nadržení blbci, kteří mají sen - který by se jim sice v reálu nikdy nesplnil, ale proč ne. Cílem nejsou poetické záběry a těžká filosofie, ale zábava a úLET!!! "Já volál: Emííílióóó!!! :-)" (13.01.2008)

Svýho času nejkultovnější komedie mezi mnou i bandou mejch kámošů, kterou sme někdy v patnácti letech na přelomu 04/05 sjížděli celkem často a fakt se u toho vždycky řezali. Výbornej soundtrack, skvělej Ferrell s Chrisem Kattnem, kteří sypu debilní hlášky a ještě debilnější držky jak na běžícim pásu. Celý to navíc rychle odsejpá a je to fakt super. (13.08.2005)

Tohle je vážně pecka. Sice budete mít mozek po celou dobu v klidovém stavu, ale na druhou stranu se vážně dobře pobavíte. Sice jsem se u toho smíchy nepopadal za břicho, ale vnitřní uspokojení bylo veliké. Nezapomenutelné jsou taneční kreace a s nimi spojené strategie jak navázat kontakt s ženami. Musím pochválit i hudební stránku filmu, nostalgie po megahitech mého dětství je veliká. :-) (27.01.2008)

Noc v Roxbury vypadá jako komedie bez nápadu, která nemá takřka žádný děj, ale stala se kultovní komedií, ve které jde o to pobavit se na klasické diskotéce. A to je podle mě už slušný důvod, proč tento film brát jako party movie pro pobavení. A v tomto ohledu se jí to daří velmi dobře. V jakém jiném filmu uslyšíte snad všechny vypalovačky devadesátek, a dva bratry-pařmeny, kteří jsou vysmažení, až jsou strašně zábavní? Hlavní dvojice totiž naprosto přesně zobrazuje diskotékový typ člověka, kterým jsme byli nebo jsme doteď. Je to prostě jen zábavný film, který pobavý i po takřka patnácti letech a ke kterému se budu pořád rád vracet. (18.07.2012)

Bylo by snadné tvrdit, že jsem se u filmu nezasmál. Lhal bych. Je snadné kopnout si do tohoto filmu a nazvat ho debilním. Ale je trochu moc dávat ho do stejné skupiny jako Klub sráčů, tohle si tento snímek nezaslouží. Noc v Roxbury je totiž parádní komedie, u které jsem se fakt zasmál. Je pravda, že prostřední část trochu drhla, jenže pak přišel nářez na svatbě, psycholog Grieco a mladá Eva Mendes a já pochopil, že tenhle snímek je debilní, ale jen proto, že to tak chce. Nechce si hrát na něco jiného než je a za to jsem byl rád. Navíc, tenhle film má pár věcí, které zvláště dnes, velice oceňuju… a) V této komedii není ani jedna fekální scéna (ano, slyšíte dobře, v komedii o naprostých buranech není žádné prdění, zvracení, či podobné blbosti, které jsou dneska v podobných komediích téměř povinností…) b) Will Ferell a Chris Kattan k sobě neuvěřitelně pasujou a vytváří tak parádní dvojku. c) A konečně film má jeden z nejlepších soundtracků, co jsem kdy slyšel (vlastně v rámci žánru to je určitě nejlepší). A proč? Protože tenkrát se ještě uměla nahrávat opravdová hudba, ne jako dnes… Mohl bych si vymyslet tisíc výmluv proto, abych nedal plný počet, ale šel bych sám proti sobě a to se mi nechce. Od filmu jsem dostal přesně to, co jsem očekával, plus něco navíc (ta hudba! Hned jdu shánět soundtrack!), takže u mě dobrý. Řekl bych, že svým způsobem je tento film takový malý kult. P. S. Šaháte mi někdo na zadek? :-) (11.12.2010)