Reklama

Reklama

Teprve devatenáctiletý Aljoša překvapil svého velitele, když na bojišti druhé světové války zneškodnil dva nepřátelské tanky. Namísto vyznamenání ovšem mladík požádá o krátkou propustku do rodné vsi, aby mohl matce spravit střechu. Cestou potkává veterány mířící domů, mladé brance směrem na frontu i mladou dívku, která si jen přeje být od války co nejdál. Dobrosrdečný Aljoša se snaží každému z nich aspoň trochu ulehčit: vyřídit pozdravy rodině, doprovodit zraněného vojáka nebo vyděšené dívce sehnat trochu vody. To vše ho ale zároveň vzdaluje od jeho původního cíle a zdá se, že svou matku nestihne ani pozdravit. Žádného ze zdržení ale Aljoša nelituje, zvláště ne setkání se Šurou... Sovětský válečný snímek o krátkých chvilkách laskavosti v těch nejtěžších časech natočil v roce 1959 Grigorij Čuchraj podle vlastního scénáře, který napsal společně s Valentinem Ježovem. Oba pak za svou práci získali řadu festivalových cen, nominaci na Oscara za scénář a cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. Lyrický snímek o křehkém poutu mezi dvěma mladými lidmi se na krajinu zuboženou válkou dívá smířlivě, někdy s nadhledem nad absurdními situacemi, jindy vážně – většinou však s nadějí. (Česká televize)

(více)

Recenze (78)

Steffa. 

všechny recenze uživatele

Zajímavé je, že ačkoli se jedná o válečný film, je v něm pouze jedna válečná scéna a to ta, díky níž je Aljošovi povoleno navštívit matku. Zbytek filmu zaplňuje právě tato cesta. Nicméně i přesto se jedná o velice povedený počin, který diváka ani na minutu nenudí. Smutné je také zobrazení Aljošovy matky, která je ihned v úvodu filmu a na konci spatřujeme její zoufalství z toho, že ačkoli se jí syn vrátil, hned ho musí opět pustit do války a její utrpení z toho, že se jí třeba už nevrátí, začíná nanovo. ()

Reklama

WoWoW 

všechny recenze uživatele

Přijemné, milé a zároveň válkou zohavené a předem prohrané. Trošku rozpolcená věta o tomhle filmu, ale to vůbec nevadí. Je to naprostá perla válečných filmů. Možná je to tím, že válka je tak trochu mimo náš pohled, ale zároven jsou její následky pořád někde okolo. A co je hlavní, zamiloval jsem se do Šury. ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Ohlédneme-li se za ruskou filmovou tvorbou uplynulých let, tak některým námětům z válečných let nelze upřít poetickou atmosféru a obraznou metaforičnost. Jedné věci si na tomto filmu obzvlášť vážím a dovedu dvojnásob ocenit, že je lhostejný k politice. Kromě toho je zde spousta krásných scén natočených s jakousi něhou. Třeba zborcené naděje ženy v černém, marně čekající na syna. Nenaplněná láska Aljoši a Šury v teskné tónině války je svým způsobem milá. Snad jediná výhrada se vztahuje k úvodní scéně, kde Aljoša utíká a přitom likviduje tanky, která opravdu působí hloupě. Přesto mě film nezklamal a zaslouží si plnou chválu. K čemuž už zbývá jen dodat jen to, že kdo se nezalekne starého ruského filmu, bude určitě spokojen. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

A vy kam sa podejete? Nuž, Rusko je veľké... Hej, veru, v čase natáčania staliniáda síce už ustala, no napriek tomu mnohí sa podiali až hen na Sibír, lebo tam trebalo stavať železnice a tak celkovo budovať, no a brigádnici zdarma sa zavše hodili. Ale nie o tom je film a je výborne natočený napriek tomu, že názvom i úvodnými slovami jasne dáva najavo, že to nemôže dobre dopadnúť. Ale nejaký pátos okrem pár hlášok s glorifikáciou ruských vojakov neprináša, skôr reálny nezmyselný život počas vojny, kedy mladým pšenka nepokvetla, niektorým dámam věneček nemohol byť odtrhnutý, proste doba, ktorá láske nepraje, hoci mimo frontu sa na chvíľu zdá, že všetko je v poriadku. Prochorenko bola ideálnym stelesnením nevinnosti a ani farbu nebolo treba. Herecké výrazy naozaj špičkové, žiadne slintanie a lá Kemka. Film má vysokú kvalitu hlavne vďaka svojej jednoduchosti. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (11)

  • Režisér Grigorij Čuchraj si v tomto filmu dovolil žádat v tehdejší sovětské kinematografii nevídanou věc - výměnu již jednou schválených a potvrzených herců. Díky jeho umíněnosti se výměna podařila. (Jirka_Šč)
  • Kvôli natáčaniu filmu sa Žanna Prochorenko musela presťahovať z Moskovskej umeleckej divadelnej školy do štátnej umeleckej školy VGIK - Všeruský štátny inštitút kinematografie pomenovaný po S. A. Gerasimovovi. (Arsenal83)
  • Film byl nadabován do češtiny již v roce 1961, dabing se však nedochoval. Poté Československá televize Brno vytvořila další dabing, a to v roce 1967. S tímto dabingem, který již nese znaky stáří, Česká televize film odvysílala v roce 2020. (sator)

Reklama

Reklama