Impromptu

Milostný vztah mezi George Sand a Fryderikem Chopinem zřejmě ještě zůstává v povědomí evropské kulturní veřejnosti; avšak s tím, jak mizí do nenávratna historie předminulého století a její paradigmata, v tomto kontextu zejména poetiky a estetické koncepce, upadá i zájem o život umělců, jejichž díla minimálně v případě Aurory Dudevantové jednoznačně nedokázala překonat černou díru času. Tento film, pokud vím, se poprvé obírá jednou z evropských lásek, jíž tento vztah nepochybně byl a zůstává. Ačkoliv není možné muvit o neúspěchu, je po jeho zhlédnutí zřejmé, že autorům se přes vynaloženou snahu nepodařilo prolomit průměr a prvoplánové ulpívání na dostupných pramenech. Situace hereckých protagonistů (snad s jistou výjimkou Emmy Thompsonové a zejména Judy Davisové, která ztělesnila Sanda) tímto limitem byla vymezena až příliš jednoznačně. Nevychválit ovšem neznamená zatratit. Příběh lásky dvou nesporných velikánů, emancipační rozměr revolty nezkrotné baronesy i způsob a odvaha až neženská, kterou prokázala při dobývání svého budoucího partnera, stigmatizovaného tuberkulózou, jíž dokázal relativně dlouho vzdorovat, zaujmou i dnes. V mezích slušně zpracovaného dokumentu. (26.07.2008)

Všetko, čo sa odohráva medzi rokmi 1820-1840 je už vopred môjmu srdcu drahé, takže musím zvádzať vnútorný boj, aby som zostal objektívny. Pri Impromptu som žiadny zvláštny boj zvádzať nemusel, boli tam všetky cnosti všetkých filmových profesií (a malými necnosťami sa mi nechce zaoberať). To, že ide o nadpriemernú historickú romantickú komédiu, je snáď zrejmé každému, zvlášť ak si uvedomí, čo znamená v hudbe slovo impromptu a či jeho filmová analógia ho dostatočne vystihuje. Hugh Grant je sladký presne tak, ako to od neho očakávajú jeho obdivovateľky/lia. Judy Davis je fantastická herečka, ale výzorovo ani svojím špecifickým herectvom mi na George Sandovú absolútne nesedí. Niekto zvlášť osvietený usúdil, že predstaviteľku emancipovanej Sandovej nevyhnutne musí hrať žena so živelným a mierne psychopatizujúcim hereckým prejavom. Nevyhnutne nie. Sandová bola ženská ako každá iná, iba občas vytiahla fajku a nohavice, lebo sa narodila o sto rokov skôr ako mala (a zrejme ju to hrozne štvalo). (02.12.2022)

Zdá se (i když možná jen mně), že jejich vztah byl nerovný jen zdánlivě - pokud snímek věrně zachytil charakteristické povahové rysy každého z nich, museli se báječně doplňovat. Příběh bez oka mrknutí překračuje důmyslné intriky, obchází zažité konvence a přitom zůstává sám sebou a nad věcí ... živoucí a dychtivý jako plamen, čistý a upřímný jako obraz na vodní hladině - a jedinečný a neopakovatelný jako sám život ... přičemž jeho smysl pro humor je velice osobitý a tak nějak pozitivně lehkomyslný. Poctivé 4* (13.06.2022)

⚪Mám veľkú slabosť pre kostýmové drámy a deväťdesiatkovú kameru. Tu je prítomné oboje, ale aj tak film nevyťažil ani polovicu potenciálu. A to je veľká škoda. Osudové stretnutie, vášeň a príťažlivosť sa medzi Chopinom a Sandovou naozaj nedala krájať, žiadna chémia medzi nimi sa neobjavila, Grant napodobňoval poľský akcent, ale inak ako herec zase len dobre vyzeral, keďže jeho herectvo je počas celého jeho života na zamyslenie - i keď, paradoxne, najviac mu vždy išli tieto tiché, zádumčivé typy, čo, koniec koncov, potvrdil o štyri roky neskôr vo filme Rozum a cit (Thompsonová si tento potenciál musela všimnúť tiež), ktorý ako dielo prepojil obe moje slabosti a využil ich naplno.⚪Tu sa síce nachádza pekná kamera, exteriéry i Chopinova hudba, ale všetko akoby kĺzalo po povrchu (dôležité motívy sú slabo načrtnuté, pričom jediný zapamätateľný je potom akýsi kontrast a zmena garde vo vzťahu hrdinov, v ktorom je Sandová viac chlap ako Chopin a naopak), občas až k smrti nudilo a záver vlastne ani neposkytne dostatočné divácke uspokojenie, keďže sa maximálne vynorí bulvárna otázka: ,,Čo všetci na tej Sandovej vlastne videli?" A to pravdepodobne nebol zámer.⚪Film maximálne prinúti k zamysleniu, ako nadpozemsky zaujímavé by muselo byť ocitnúť sa aspoň na jeden v deň podobnej spoločnosti umelcov ako Chopin, Listz, Musset a môcť s nimi konverzovať o živote, práci, umení... Vlastne Sandovej v tomto zmysle asi trochu závidím.⚪ (18.04.2022)

Na úvod musím poznamenat, že jsem trpěl předsudkem vůči Hugh Grantovi v tom směru, že jsem tohoto přeslazeného herce ultrasladkých romantických komedií neměl nikdy moc v lásce. Čestou výjimku tvoří v duetu s Andie MacDowell ve 4 svatbách a 1 pohřbu. Jako éterický introvertní hypochondr Frederyk Chopin mě ovšem zcela uchvátil. Předesílám, že ulítávám na životopisných filmech, specielně o hudebnících a jako klavírista diletant (tedy člověk, který hudbu miluje a občas se jí snaží i provozovat) oceňuji i Hughovy klavírní kreace, které působily přirozeně. Ve filmu je zachycen počátek vztahu už výše zmiňovaného Chopina s extrovertní divokou a do mužských šatů se oblékající spisovatelkou George Sandovou, téměř učebnicové naplnění klišé o přitahování protikladů. Ústřednímu páru zdatně sekundují další slavné historické osobnosti v podání neméně slavních herců (Mandy Patinkin jako Alfred De Musset a Julian Sands jako Franz Liszt). (16.08.2009)