Den poté

War... war never changes… I přes šmírácký televizní vizuál nadmíru atmosférická chuťovečka. Nápaditě artistní zachycení nukleární detonace má sice své kouzlo, ale klidně bych si dal moderní remake s odlupujícím se masem v atomovém CGI pekle. A dost mě iritoval Mahoney, respektive Newton Crosby, v takhle vážném dramatu jsem mu toho obětavého mladíka moc nebaštil. Podobně mohlo vypadat Jericho, kdyby jeho tvůrci nebyli vypatlaní kreténi. Sháním dozimetr a pomalu se chystám na Vlákna. (22.10.2013)

Je to víc jak 12 let, co jsem to viděl (pozdě vnoci, když to dávali na čt a nebylo mi ani deset), ale přesto si spoustu scén pamatuju dodneška. A to i tak nedůležitý scény, jako jak Steve pustí po schodech konzervy do sklepa, když se tam chce schovat a ukazuje, že je vyžírat nebude, že jídlo má. Prostě síla. Jen víc takových filmů, třeba pak to tlačítko ten někdo kvůli nim nestiskne, třeba se zamyslí. (o 15 dní později) Právě jsem to opět viděl po mnoha letech a zapůsobilo to na mě snad ještě víc. a nejen ten film, ale vůbec ta situace. Tohle by všem politikům typu George Bush měli pouštět před spaním každej den, aby viděli, co můžou udělat. A nejhorší je, že ten film neukazuje ani desetinu toho, jak by to skutečně vypadalo. Vlastně pochybuju, že by tuhle válku přežil někdo kromě i ve filmu zmiňovaných švábů. A kdyby, nikdo si neumí představit, jak by to vypadalo. Nejen z hlediska tělesnýho zdraví lidí, ale i z duševního. Nebo společenskýho zdraví. Pochybuju, že by se taková společnost vůbec někdy dala do dnešního pořádku, protože by tam bylo tolik samovládců a uzurpátorů, že by obnova nebyla v celkovém měřítku možná. Navíc, aby mohl existovat stát, musí tu být nějaká možnost vynucení dodržování právního řádu (neboli schopnost potrestat porušení) a to při polovině světa spálený na prach a druhý polovině nemocný z ozáření dost dobře nejde. Byl tam taky zajímavě zachycenej postoj americké vlády, mám na mysli prezidentův proslov o zachování stars'n'stripes. vyznělo to pěkně ironicky. Škoda jen, že na začátku měli příliš dobově podbarvenou propagandu, protože tu válku v tomhle filmu rozpoutalo Rusko. To mi vadilo, protože ve skutečnosti by to udělali všichni dohromady. A hodně mi to připomíná britský film Threads, kterej je ještě mnohem hrůznější, protože tam je ukázaný i jak to vypadalo 14 let po válce. Se všemi špatnými důsledky druhého jaderného úderu (tedy posledního úderu na zničení nepřátel, aby "nevyhráli"). Pokud jste byli zhrozeni z tohoto filmu, z tamtoho budete mít chuť jít okamžitě vykopat atomovej kryt a zastrčit hlavu a nevylízt jako Brendan Frazer padesát let. (01.12.2005)

Nesdílím nadšení ostatních ohledně tohoto filmu. První polovinu snímku tvoří nudné plytké rodinné scény plné naivního herectví. Staří a zkušení herci sice hrají slušně, ale ti mladí jim to kazí. Film začne nabírat obrátky až ve druhé polovině, ale ani zde jsem se nedočkal nějaké nadstandartní zábavy. (13.06.2005)

Výbornej katastorfickej, ne-li post apokalyptickej film, kterej zachycuje dny před, během a po jaderném útoku SSSR na USA. První část vyobrazuje společnost sledující eskalaci napětí mezi velmocemi, paniku a samozřejmě seznámení s hlavními hrdiny. Následuje atomový výbuch, který je zde velmi slušně zpracovaný a který mimo jiné používá autentické záběry z výborného dokumentu o jaderných zkouškách Trinity & Beyond.. Následky už jsou pak velmi pochmurnou podívanou, která je ale mnohem lépe (ještě otřesněji) zfilmována ve Vláknech. Pro zájemce o téma doporučuju taky dokumentární podávanou The War Game, nebo novější, či starší Cold War talky show. 85% (17.06.2013)

Den poté byl jednou z největších událostí v americké televizi. Málokdy se na obrazovkách objeví tak nekompromisně intenzivní televizní film, který by vyděsil tolik diváků. Podíl na tom má ale částečně i to, jakým způsobem byl film tehdy v televizi prezentován. Již několik měsíců před vysíláním připravovala televize diváky na to, že uvidí něco zásadního. Film po scéně jaderného útoku neobsahoval žádné reklamy, po jeho vysílání ho doprovázely diskuze o tom, co diváci právě viděli, a vedle toho televize zřídila horké linky s připravenými poradci. Podstatně sugestivnější zážitek o jaderné hrozbě je nicméně o rok novější britský kvazidokumentární televizní film Threads. (16.07.2003)