Dogora - Ouvrons les yeux
Dogora
Režie:
Patrice LeconteScénář:
Patrice LeconteKamera:
Jean-Marie DreujouHudba:
Étienne PerruchonObsahy(1)
Patříte-li mezi vášnivé čtenáře magazínu National Geographic, nebo obdivovatele filmu BARAKA, dostane vás i DOGORA. Dogora není ani smyšlený příběh ani dokument. Je to hudební, impresionistický a humanistický film. Patrice Leconte jednoho dne objeví úžasnou symfonickou suitu s dětským sborem. Zjistí, že v něm nikdy předtím nic nevzbudilo takové silné emoce. Za nějakou dobu odjíždí do Kambodže. Nikdy ho žádná země tolik neuchvátila, jako právě tato. Z řady silných zážitků se vyvine velké dobrodružství - překvapivá a dojemná, bezstarostná i vážná odysea. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Světotvorného zření Reggiovy trilogie ani Baraky tento pokus zdaleka nedosahuje. Fúze eklektické hudby, místy strašlivě alegorické vysilujícími ohlasy budovatelských či revolučních písní, a jednotvárně katalogizovaných obrazů, nejednou neuměle (nikoliv prostě!) snímaných a falešně estetizovaných, sice úplně nenudí a může zaujmout přinejmenším přiblížením dálek, ale jejich celistvý obraz ani sen o nich vytvořit nedokáže. Obstojný VJ set pro představení, na němž budu rád chybět, nic víc. ()
Dogora a Barak jsou síce žánrovo stejné, ale každá nám dáva nahlédnout do něčeho jiného. Zatímco Baraka je spíše o architektuře po celém světe Dogora je o lidech. Obě jsou samozřejmě doplněny božskou hudbou bez které by to byl možná jenom obyčejný dokument. Dogora mě oslovila a vnikla přímo do mého srdce a věřím, že pocity z tohoto užasného dokumentu budou ve mě doznívát jěště hodně dlouho.P.S. Hezké to je, to jo , ale žít bych tam nechtěl. :-) ()
Hudební obrazová báseň zachycující každodennost v Kambodži. Místy zdlouhavé. Autor často zachycuje lidi v pohybu – nejzajímavější byla scéna, která ukazovala, jak využívají mopedů jako rodinného vozidla. Naplnění cílů, které si Patrice Leconte vytkl, bych seřadil a ohodnotil následovně: pocitový (****), hudební (****), emotivní (***), dojemný (**). ()
Začátek jak z budovatelského filmového pojetí písně, a to nemluvě o rusko-polských zpěvech .... K epičnosti podobně laděných filmů má Dogora krapet daleko... ale některé záběry stojí za wallpaper ! potažmo vytištění :) a práce střihače je též zajímavá, jen jednotlivé kapitoly jednoduše postrádají kompaktnost. ()
Nejnovější představitel mého oblíbeného žánru zůstal někde na půli cesty, přesto nabízí docela působivý zážitek. Kambodža je chudá, ale přesto krásná země, a režisér Dogory nashromáždil velkou spoustu krásných záběrů, abyste se v průběhu sympatických 75 minut nenudili. Co mi ovšem trochu nesedlo, je hudba, která obsahuje po většinu času pěvecké sbory, které mi zněly poněkud rusky a k jihovýchodní Asii se moc nehodily. ()
Galerie (9)
Photo © Warner Bros.
Reklama