Erasmus 2

Zatímco první díl byl mimo jiné o objevování jiných kultur, tento se zaměřuje na objevování sebe sama a hlavně na téma honby člověka za dokonalostí aneb co když tam za rohem nás čeká NĚCO lepšího?! Je to míň civilnější jak první díl, kouneme se do Paříže, Londýna a Petrohradu a setkáme se se všemi Erasmáky - s některými víc (díky za perfektní Isabelle v podání Cécile De France) a některými méně. Wendy krásně prokoukla a Xavier je pořád tak trochu hňup. Mají už jiné starosti a přesto pořád stejné. Nevím jestli to není tím znovushledáním, páč já na to většinou slyším... ale dávám tentokrát o jednu hvězdu víc. (19.03.2018)

Měl jsem sto chutí skočit do televize a dát Xavierovi (Duris) minimálně pěstí. Choval se, tvářil a jednal jako absolutní idiot. Ještě, že mu ta lesbička dala pěstí za mě. A Martine (Tautou) se zas chovala jako úplně rozmazlená kráva, co neví, co chce. Takže když ve filmu pobíhaj dvě krajně nesympatický a ještě k tomu hlavní postavy, tak ten film je k nepřežití. A ještě navíc děj filmu je nudnej a natahovanej. Proč, do pr*ele, musí mít přes dvě hodiny. 90 minut by bohatě stačilo. Ta jedna hvězdička je jen za Cecile de France. (23.09.2008)

už to neni ten Erasmus, který byl skvělý svým pojednáním. Toto je film o někom a o něčem jiném. V podstatě se nejedná o dvojku, ale je to zcela nový film s herci z prvního dílu, který se snaží o jakousi provázanost mezi oběma filmy. Dávám 4* stejně jako prvnímu dílu, ale tyto * jsou naprosto rozdílné a rozhodně nejsou za vyvedené pokračování ... (27.10.2006)

Naprosto zbytečná věc. Už první Erasmus byl tak nějak zbytečně roztahaný a roztěkaný, ale jeho látkou bylo pro mě zajímavé dění během evropských studijních pobytů, kterými se moc filmů nezabývá. Ve druhém díle sledujeme na ploše více než dvou hodin osudy některých aktérů prvního dílu, kteří si již žijí životy ve své vlastní zemi, ale ne všichni dostanou nějaký větší prostor, a tak se vlastně limitujeme na dvě hodiny eskapád Romaina Durise, který neví pořádně, co chce a střídá ženy jako na běžícím pásu. No nijak zajímavá podívaná to rozhodně není. (30.08.2019)

Les Poupées russes (doslova ruské panenky:-) jsou takoví "Básníci" po francouzsku. Hlavní hrdina ale není lékař, je spisovatel....."...Tak, to jsem já, bude mi třicet a jsem pořád sám. Při tom jak vypadám, není divu. Já jsem já, pitomej, ale já....Myslel jsem na holky, se kterými jsem spal, po kterých jsem toužil a přišly mi jako matrjošky, ty ruské panenky. Člověk si s nimi celý život hraje a je zvědavý, která bude ta poslední, ta nejmenší, schovaná ve všech. Ale nikdo se k ní nedostane rovnou, chce to své. Otvíráš jednu za druhou a pořád se ptáš:"Už je to ta poslední?".....". Osvěžující příběh jak ranné beaujolais, s trefným komentářem Xaviera, jako ze života :-) Obzvlášť se mi líbily "píšťalkové" scény, ve kterých pisálek své okolí klame :-) Příjemné pokoukání :-) (24.01.2007)