Následky lásky

Vynikající a nevšední filmový zážitek, tentokrát mi Paolo Sorrentino s jeho specifickým stylem opravdu sednul. Film vůbec nespěchá, ale přitom mě ani chvilku nenudil, udržuje diváka v napětí nezodpovězenými otázkami a náznaky romantiky jsou dokonalé. Toni Servillo hraje výborně a do Olivie Magnani jsem se zamiloval hned v prvním záběru, lepší herečku do této role vybrat nemohli. Hodně silné čtyři hvězdy. (16.08.2014)

Velká škoda, že se italský film, který se snad jako první začal zabývat obyčejným člověkem žijícím v obyčejném světě, přepnul na luxusní svět celebrit, zločinu a přepychu. Velká nádhera, ano, ale k čemu? Příběh padesátníka začíná opět impozantně (tak jak má Sorrentino ve zvyku); meditací o tom, jak je pro samotáře důležitá fantazie. Ta se ale rozplyne do dvou křivolakých příběhů, o mafiánské kolaboraci a nenaplněné lásce, které se nesejdou, ale také proč by měly... Z aktivní fantazie zůstávají jen heroinové noční můry insomniaka. Tím ovšem nechci upírat fantazii režisérovi, scénáristovi ani hudebnímu skladateli. (16.01.2016)

Co stane se, když cigaretovou stěnu osamělosti protne svým pohledem tajemná dívka? Kde vzít dostatek odvahy přestat se dívat do zrcadel a vstoupit přímo zpět do života? I když víte, že ta cesta vede jen do náruči smrti - toho nejkrutějšího následku divoké lásky. Možná přeháním, a možná, že ti co si myslí, že přeháním, nikdy opravdu nemilovali. Kdo ví. Odpověď může být třeba ve vzpomínce na nejlepšího přítele se kterým sdílíte již dvacet let osamění, ale oba díky tomu druhému víte, že nejste sami. A nebo taky v kontejneru s betonem. :) Noir nikdy nespí... (26.09.2013)

Pravdou je, že Toni Servillo byl geniálně chladný, odtažitý, nekomunikativní, s kamennou tváří, beze špetky humoru, host osm let bydlící ve slušném hotelu ve Švýcarsku, a dole v garáži pod plachtou stojí hodně dobré BMW, se kteruým, a předaným kufrem peněz, míří pravidelně do banky. Zpozorníte. Bože, jak mne skoro třičtvrtě filmu nebavilo. Ale závěr je bezchybný, to se musí vidět. Výborná kamera. (28.01.2019)

Že by intelektuál a vytříbený estét Paolo Sorrentino spáchal běžnou žánrovku? Ale kdeže. To jen rafinovaně a s jemným sarkasmem tahá diváka za fusekle. Poněkud mi to, jak nakládá s diváckým očekáváním, připomnělo Coenovic bratry a jejich Tahle země není pro starý. Ovšem s tím, že Sorrentino je přece jen komornější, pomalejší a jeho kousek má vyloženě klubový charakter. Kdepak, Následky lásky nejsou primárně o zločinu, spíš o pocitu životní prohry a především je to film o pomstě. Pomstě až za hrob, kde klíčem k pochopení celého filmu je úvodní scéna, kde se antihrdina příběhu podívá oknem ven a sleduje pohřební průvod. Když pochopíte, že jste před deseti lety zemřel, nemusíte se už ohlížet na následky. Toni Servillo podává soustředěný výkon a dokazuje, že patří k elitě současné italské herecké scény. Celkově mi tohle drama přišlo v pořadí jako druhý nejsympatičtější Sorrentinův kousek, jakkoliv určitě není pro každého. Celkový dojem: 80 %. (13.10.2016)