Následky lásky

Film o sebeobětování za lásku a samotu. O člověku, který obětuje vlastní život, aby odčinil štěstí druhému za ublížení, které spáchal. Obětování za nenaplněné lásky, které se vzdáme příliš brzy, i když je velmi blízko. Sorrentino měl zůstat na stejné vlně originality, vizuální krásné optiky, než tvoří nyní - politicky angažované filmy o tom, jak ovlivnit člověka na bázi moderní společnosti a špinavých peněz. (25.09.2018)

Muž žijúci osamelým životom nesmie byť bez fantázie. Teda, ak nechce zomrieť na starobu, ale nejakým mimoriadnym spôsobom. Režisér sa tu so mnou trochu pohral a neukazoval mi to, čo chcem vidieť, ale ukazoval to, čo som vidieť nepotreboval. A keď s tým neprestal až do konca filmu pri vražedne pomalom tempe, nemôžem to mimoriadne oceniť. (11.01.2016)

Stále som presvedčený že anglický Sorrentino má v sebe viacej filozofie ako ten Taliánsky. Následky lásky sú žánrovou spleťou romantického filmu s prvkami existencializmu a kriminálky. Vzájomne sa dopĺňajú a v zásade sú funkčné, ale je to veľmi nešťastné spojenie žánrov. Aspoň v mojom prípade. Mafiánske filmy bez nadsázky, alebo zo zvýšenou umeleckou hodnotou moc nemusím. Servillo je zase raz výborný. Magnani má krásne prsia a úsmev a Sorrentino má veľké šťastie na kameru. Bigazzi sa hrá s obrazom a hoci prevažujú interiéry dokáže v nich spraviť množstvo záberov lahodiacich oku. Ale téma starého človeka uväzneného v nedobrej situácií mi nesadla. Film je formálne a herecky tak presný až mi z neho sála akási emočná chladnosť. Nemôžem nadávať na spracovanie, ale z filmu mi sálal veľmi neosobný chlad. Nedotkol sa ma a ani ma nedonútil rozmýšľať. Vyvrcholenie je zaujímavé aj bez výraznej dramatizácie, ale hoci som aj uvažoval o tej 4 hviezde - lebo predsa len som sa nenudil - je mi viac ako jasné, že na tento film zabudnem príliš skoro. (25.10.2015)

Formálne strhujúce a dejovo neustále prekvapujúce. Uhraničivý Toni Servillo. Po skončení ale s nulovou katarziou, vyšumené do prázdna. Tematicky podobný Corbijnov Američan nie je o nič menej artový, a je zmysluplnejší, harmonickejší a emocionálne aj myšlienkovo uspokojivejší. (14.10.2015)

Velká škoda, že se italský film, který se snad jako první začal zabývat obyčejným člověkem žijícím v obyčejném světě, přepnul na luxusní svět celebrit, zločinu a přepychu. Velká nádhera, ano, ale k čemu? Příběh padesátníka začíná opět impozantně (tak jak má Sorrentino ve zvyku); meditací o tom, jak je pro samotáře důležitá fantazie. Ta se ale rozplyne do dvou křivolakých příběhů, o mafiánské kolaboraci a nenaplněné lásce, které se nesejdou, ale také proč by měly... Z aktivní fantazie zůstávají jen heroinové noční můry insomniaka. Tím ovšem nechci upírat fantazii režisérovi, scénáristovi ani hudebnímu skladateli. (16.01.2016)