The American
Američan
Režie:
Anton CorbijnScénář:
Rowan JoffeHudba:
Herbert GrönemeyerHrají:
George Clooney, Bruce Altman, Thekla Reuten, Paolo Bonacelli, Violante Placido, Filippo Timi, Irina Björklund, Samuli Vauramo, Björn Granath (více)VOD (1)
Obsahy(2)
George Clooney (nar. 1961) je jedním z mála herců, kteří dokázali přetavit televizní popularitu (díky postavě dr. Rosse ze seriálu Pohotovost) v plnohodnotnou kariéru oblíbené filmové hvězdy. A nejen to. Začal se věnovat produkci a neméně úspěšně také režii. Jeho postavení mu umožňuje pečlivou volbu rolí i spolupracovníků. Američan (2010), natočený podle románu Martina Bootha "A Very Private Gentleman" (1990, Velmi uzavřený pán), není typickým thrillerem. Co mu schází na akčních scénách, ovšem bohatě vynahrazuje přesvědčivým zachycením poklidné atmosféry italského venkova a melancholickým příběhem unaveného muže, který ví, že se ocitl na konci své cesty. Jack je nájemný zabiják a zručný výrobce zbraní, který se po dramatickém prologu v zasněženém Švédsku ukryje v italském městečku, kde se vydává za fotografa architektury. Spřátelí se s místním knězem (Paolo Bonacelli) a zaplete se s prostitutkou Clarou (dcera známého herce Violante Placidová). Jeho snaha skoncovat se svou profesí však nemá naději na úspěch. Musí čelit nejen svému zaměstnavateli, ale také švédským zabijákům, kteří ho vystopovali... Režisérem snímku je uznávaný nizozemský tvůrce Anton Corbijn (nar. 1955), který získal řadu cen za své předchozí dílo, životopisný hudební snímek Control (2007). Vedle umírněného výkonu George Clooneyho se režisér v tomto minimalistickém thrilleru nejvíc opírá o schopnost vyjadřovat se důsledně obrazem a o působivou hudbu dobrého přítele, německého rockového muzikanta Herberta Grönemeyera. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (588)
Amík jako by nebyl ukotvený v čase. Mohl by se odehrávat klidně někdy mezi 70tými a 80tými léty a v pohodě by fungoval. Prostě stará škola. Krásná kamera, solidní Corbijnova režia a výborný Clooney. Violante Placido je krásná až běda. Velký problém jsem ale měl s tím jak zaměnitělně celý snímek působí. Ve skutečnosti je to někde mezi 3 a 4, možná si to ještě při druhém shlédnutí rozmyslím. ()
Američan sice koketuje se špionážními filmy, nicméně v jádru je to western jako řemen o cizinci, který přijde do malého městečka, naváže vztahy s tamními lidmi a nakonec musí čelit minulosti, která jej dostihne. O charakteru Clooneyho toho podobně jako ve westernech mnoho známo není, což jen prohlubuje jeho osamocení a vyprázdněnost. Tato osamělost má ve filmu trojí rozměr: jednak odkazuje k samurajským filmům, například Melvilleovi coby motto k Samurajovi posloužilo heslo z knihy Bušidó: „Neexistuje větší samota než samota Samuraje, snad jen tygr v džungli je osamělejší.“, za druhý hlavní protagonista podobně jako Corbijn fotí a na svých cestách se zjevně cítí dosti odloučený, a za třetí se tato izolace hlavního protagonisty krásně odráží ve vyprázdněných a notně osiřelých záběrech, kde vedle Clooneyho už nikdo další není (film má podobu zátiší, jen místo ovoce tu máme Clooneyho), což představuje přesný opak vůči strachu z prázdného pozadí, které charakterizuje současnou populární kulturu, která se neustále snaží vizuální pole zaplnit nepřeberným množstvím výjevů a forem. Prázdné pozadí na místo známých a srozumitelných kulis, které chrání náš životní prostor, vyvolává pochybnosti a skýtá i nebezpečí, neboť nahrává ukrytým nepřátelům, o čemž se Clooney už na začátku přesvědčí. ()
Pro každého tento film nebude. Na druhou stranu podobný typ filmu tady zoufale chyběl. Mě tedy určitě. V dnešní době plné epileptických střihů, působí Američan jako sci-fi. Velmi pomalý tok děje, úsporné jednotvárné prostředí, dlouhé záběry krásné krajiny. Clooney opět nezklamal a předvádí herecký koncert, přestože si musí vystačit s minimem emocí a slov. Považuju trošku za nespravedlivé že film se nedočká většího uznání. U filmu jsem si krásně odpočinul a cítím že má sílu aby se z něj časem stala kultovní záležitost. Je zajímavé že ač jsem zpočátku srovnával s Jarmuschovou Hranicí ovládání, tady mě film zaujal a nadchl mnohem více. Zřejmě Anton Corbijn dodal nějakou tajnou přísadu. Jsem zvědavý časem na druhou projekci. ()
Je mi proti srsti označit The American za pohou oldschool kriminálku. Na to je až příliš chytrá a hloubavá... a má až příliš minimalistický a předvídatelný příběh. Ale i v naprosté neoriginalitě je kouzlo, neb tam kde jiní v archeotypálním příběhu ohromují akcí či dramatičnosti, Corbinj šlape na brzdu... a zatáčí k opatrnému zkoumání hlubin hitmanovy duše. S očekávaným vyústěním, avšak bez patosu a tiše rozebírá jeho tragický vztah k nemilovaným ženám a neživotnému bytí. Ať už je to v nočních hovorech s prodejnou děvkou, či při siestách se starým knězem, ze všeho je cítit jeho léty práce vypěstovaný, ale nyní postupně umírající nihilismus. A jako vždy vynikající Clooney i takto zadumaný nihilismus podává s fascinující dávkou šarmu. 8/10 ()
Corbijnův Američan oplývá onou zvláštně zasmušilou kvalitou, kterou tak sugestivně popsal Jiří Cieslar v textu „Pomalost“ (in Kočky na Atalantě). Myšlení v zásvětních rytmech. Pohled z druhého břehu, aniž by vidoucí opustil břeh protilehlý. Delikátní vláčnost, jež plyne z osudově odevzdaného tempa vyprávění, ale i hrdinova nevyhnutelně rozvážného směřování do smrti. Zpřítomňuje se v něm tichost a pragmatičnost Melvillových mlčenlivých gangsterek, ale i napjatá nezvratnost poetického realismu. Hlavní hrdina, nájemný zabiják Jack (George Clooney) je přímým nástupcem Delonova Jeffa Costela i Gabinova Françoise. Mrtvý muž. Archetyp. Ten, který je od úvodní scény odsouzený k marnému zápasu o klid duše: pro nic menšího než vědomí vlastního pochybení. A jak víme od Alberta Camuse, tragédie začíná ve chvíli, kdy hrdina ví, kdy je vědomý. <> <> Chmura zabíjení v zasněžené, opuštěné krajině kdesi ve Švédsku, kde jej smrt dostihne poprvé, je nesmazatelně vepsána v Jackově tváři, gestech i zatvrzelém mlčení. Pohybuje se úsporně, s krajní opatrností, jako by šetřil energii na jiný, konečný zápas, k němuž trpělivě ukrajuje vzdálenost. Stáhne se do malebného italského městečka v horách, daleko od stop ve sněhu. Pokouší se ukrýt před obrazem viny, vlastní slabostí, najít zapomnění. Nejsou však největší hříšníci právě ti, kdož hledají klid? Dobrý přítel mu připomene, že nemůže zpochybnit existenci Pekla, když v něm žije, neboť Peklo, jak známo, je místo bez lásky. Z okna svého pokoje často obhlíží horizont. Snad čeká, že se zpoza horského masívu vynoří všechny jeho minulé hříchy. Vysedává v prázdných kavárnách, prochází vylidněnými ulicemi, ale není schopen uvolnění: je stále napjatý, v očekávání okamžité zrady, jaksi připravený ke skoku. Za každým rohem tuší neviditelnou hrozbu, přízrak ledové minulosti, anonymní strach. Pronásleduje jej stupňující se temné hučení. Soustředit se dokáže pouze při práci: tehdy je opětovně nesmlouvavě zacíleným profesionálem, jehož ruce prozrazují zkušeného řemeslníka. <> <> Brzy mu však do života vstoupí dvě osudové ženy. Jedna znamená zakázku, druhá rozptýlení. Nájemná vražedkyně, kudlanka, chladná a nepřístupná žena-vamp Mathilde (Thekla Reuten). A Clara (Violante Placido): zprvu nocležnice, milující, oddaná, upřímná i vášnivá, především ale skutečná, s níž zahlédne možnost úniku před osobním selháním. Pravděpodobnost vlastní proměny, očištění, nového zrození. Obě jej svorně oslovují “pane Motýl”: třebaže s rozdílnou mírou sarkasmu či fascinace. Motýla má vytetovaného na zádech, o motýlech si čte před neklidným spaním, motýl přilétá na místo, které podle Clary tolik připomíná Ráj. Uprostřed utajené přírody. A zde se v závěru také povznese do korun stromů... V západní, řecké tradici je motýl metaforou duše: "kvalita duše je kvalitou motýlích křídel", jak krásně napsal Oldřich Král. Na Východě je však také změnou, důkazem o proměnlivosti věcí, nestálosti. Rodí se z housenky, která je ošklivá: z šeredného se tudíž stává krásné. <> <> Tichý Američan, melancholický hrdina, dnes vzácný druh pomalu spěchá ke světlu a vykoupení, ačkoli má křídla zmáčena krví. Tím světlem v temnotě je Clara. Žena a láska k ní. Pro něj je však pozdě, příliš pozdě: již na počátku bylo. A on to ví (nebo přinejmenším tuší). () (méně) (více)
Galerie (58)
Zajímavosti (14)
- Američan v reštaurácii s Clarou (Violante Placido) pri vstupe jej pomáha zobliecť kabát a ona má holé plecia. Avšak pri stole už nie, má pelerínku. (GabrielGabko)
- Tetování na Jackově rameni je „Ex Gladio Equitas“, tedy „Spravedlnost mečem“. Jedná se o motto nájemných zabijáků. (HellFire)
- Auto, na ktorom vo filme jazdí Jack (George Clooney), je Fiat Tempra. (Casador)
Související novinky
Další špionáž od autora Jeden musí z kola ven
Spisovatel John le Carré je jeden z největších klasiků špionážního žánru a adaptace jeho bestselleru Jeden musí z kola ven patří k nejlahodnějším filmovým pamlskům loňského roku. A chystá se filmová… (více)
Clooneyho „bokovka“
George Clooney začne tento pátek v amerických kinech zírat na kozy a to je čas, kdy je potřeba upozornit na jeho osobu novinkou o nějakém dalším projektu. Král hollywoodských sympaťáků právě v těchto… (více)
Reklama