Lady Terminator

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2010) Neočekávejte zábavné béčko od začátku do konce ani vzhledem k zemi vzniku genderově radikální podívanou, protože guilty pleasure potenciál je přítomen pouze ve scénách nekopíruících první díl terminátoří ságy a vtipnost napodobování scén z Cameronova techno-noir thrilleru se brzy omrzí. Mužský machismus a americké herojství je zde sice karikováno a ženské postavy jsou prezentovány jako ty silné, schopné na rozdíl od těch chlapských vyřešit problém, ale... ženy jsou zde především na pohled a potěchu mužského diváka. Ten není znepokojován detailními scénami vaginy dentaty v akci (film o kastraci nevyvolávající kastrační komplex?), naopak se usmívá zjevné lacinosti celého projektu a hloupé doslovnosti. Ve výsledku "ani tak špatné, až je to zábavné", ani "genderově radikální", fungující nejspíš jen se správně naladěným publikem, posíleným patřičnými substancemi. (12.02.2010)

Komentář pro otrlého čtenáře: „H. Tjut Djalil vytvořil dílo dalece přesahující původní záměry. Na indonéské lidové moudrosti a tamním folklóru vystavěl snímek výjimečné směsice kvalit. Terminátorský motiv západního umělého materialismu ustupuje genderovým tématům vztahu muže a ženy, ovšem ani zde se Djalil nenechává ukolébat a genderová paradigmata kriticky nabourává a vede tak latentní polemiku nad úkolem ženy v dnešní společnosti. Vše je vkusně prostoupeno indonéskou lidovou moudrostí, která ovšem funguje na pro Evropana zcela odlišném a těžko pochopitelném způsobu uvažování. Způsob, jakým se kladné postavy vypořádávají se skrytým zlem, nachází své kořeny v prastarém tamním vědění, které je ostatně personifikováno záběrem v městské knihovně. Ovšem i to je zdiskreditováno a ukáže se jako neúčinné. V tomto kontextu tak můžeme Penbalasan ratu pantai selatan chápat jako demýtizaci mýtu spojenou s nástupem globální doby, kdy způsoby staré a osvědčené ustupují novým radikálnějším. Pro pozorného diváka se tak otevírá množství alternativ, které ve své poučnosti, otevírají zcela nové hranice. Takové filmy dříve nesly označení: „Pro školu a dům“.“ [FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2010] (14.02.2010)

Rip-off z TERMINÁTORA. Okolo vydarených akčných scén ( z ktorých je drvivá väčšina identická s tými z Cameronovho hitu ) je napísaný odlišný príbeh na základe akejsi legendy. Z prihliadnutím na to, že toto je béčko až v DNA, a že takéto ´´trháky´´ sa už v dnešnej dobe nerobia, dávam lepšie hodnotenie. (20.02.2013)

Indonézsky trash, kopírujúci Cameronovho Terminátora a iné známe akčné hity osemdesiatych rokov. Úvodné minúty, pojednávajúce o fiktívnej indonézskej kráľovnej - čarodejnici, vražiacej svojich amantov počas pohlavného aktu sú trochu otravné, no od okamihu, keď sa duch čarodejnice prevtelí do mladej študentky to začne postupne naberať grády. Záverečná polhodinka, počas ktorej hlavná hrdinka, chodiaca strnulo, ako keby mala v chrbte voperovanú kovovú tyč vystrieľa samopalom bez výmeny zásobníka viac ľudí než Schwarzík v Komande je bezhraničná akčná rezanica, aká sa nevidí každý deň a navyše nechýba ani menšie monstruoidné finále s ohavou, trochu pripomínajúcou nočný zjav pani Maryny v poľskej Vlčici. (06.11.2010)

Abych pravdu řekl, v devadesátých letech jsem o ničem takovém neslyšel. Urazil ji, jednou se pomstí. Sic u toho bude divák tak trochu trpět, protože takovýhle výplach se jen tak nevidí. Vyjmenovávat logické přešlapy by bylo zbytečné, dialogy jsou komické, mnohé scény na sebe nenavazují, tvůrci postavy posílají do situací jen, aby to pořádně burácelo, nedopřejí jim krapet vývoje nebo alespoň smysluplného jednání a celé je to amatérsky roztomilé. Kouzlo videodistribuce mělo svou sílu, tenhle brakový výplach se tváří zatraceně vážně, trpí i neuvěřitelnými prodlevami, než se něco stane, přitom to celé netrvá ani 80 minut. (10.05.2017)