Temné vody

Neskutečně špatně zrežírovaná filmařina s tak tupou zápletkou, že jsem chvílemi myslel, že vyvrhnu večeři. O čem to vlastně bylo? Sociální drama ? Horor ? Ani jedno ani druhé. Jen špatně poslepovaná směska, bez čehokoliv, co by upoutalo divákovu pozornost. Angažování charakterní herecké perzóny v podobě Jennifer Connelly dost dobře nechápu, ale peníze v tom pravděpodobně hrají majoritní úlohu. Snad hudební podkreslení je vcelku fajn a tvůrcům se dokonce v první polovině úspěšně daří navozovat temnou až depkózní atmosféru (vhodně zvolené prostředí, déšť). Celkově je však výsledek jeden velký neúspěch. Vše ještě umocňuje naprosto pitomý závěr. (10.11.2005)

Atmosféru to má dobrou, velký temný věžák, plný děsivého skřípání, vrzání a kapání vody, dobrá práce s kamerou. Fakt to nahánělo takový animální strach. Podobnou atmosféru zanedbaného starého věžáku má třeba Candyman, což je ale o dost lepší film. :-). Atmosféra bohužel nezachrání poněkud nenápaditý děj. 50% horůrek s dobrou atmoškou, ale nedotaženým dějem. (24.09.2007)

Práve toto je jeden z tých filmov v ktorom už bolo všetko v iných filmoch a musím dodať aj lepšie spracované.Slabučký duchársky film bez lakačiek a aj dosť nezáživným dejom.Jediné na čo si spomínam že bolo troška strašidelnejšie bolo keď bola v tej pračovni ale to si myslím že bolo dost malo.Film sa hlavne zameral na hlavnú ženskú postavu a jej zlí psychicky stav a bojom o dceru,kde viac než duchovia ju ohrozoval jej manžel. (12.02.2014)

Další remake japonského hororu, jehož největší chyba je, že je strašně málo atmosférický...všudepřítomný déšť a ošklivý barák byli sice zajímavé, ale na pořádnou hororovou atmosféru je to málo. A proč se ve všech japonských hororech objevuje voda a duchové mrtvých dětí? A taky mi pořád vadily ty řeči o instalatérech...jsou to hodně slabé tři hvězdičky, snad jen pro to, že se mi předtím ještě nikdy nestalo, abych se u hororu na konci dojetím rozbrečela... (09.08.2006)

Začnu tou největší vadou Dark water – a to je scénář, lépe řečeno, samotná zápletka, výchozí nápad. Vidět po tolikáté příběh o někom, kdo se svým dítětem (které poznamenalo hrozivé trauma) odstěhuje na nové místo, a milé dítě si po čase sežene imaginárního kamaráda – to už je otrava. Je jedno jestli to napíše Hideo Nakata nebo nějaký řadový americký scénárista, tohle už je nuda. Je to ten jediný důvod, který strhává tomuto filmu bodíky dolů, bohužel však zásadní. Člověk si při sledování říká, že tohle už někde jinde viděl, a nepomůže ani skvělé zpracování.Dark water je z vizuálního hlediska krásný – prostor několik desítek let starého, brutalistního domu působí v horových vodách poměrně osvěžujícím dojmem. Žádná vila po vzoru Normana Batese, ale oprýskané kachlíky a skřípavé výtahy. Rez a rozrůstající se plíseň. Všudypřítomná vlhkost. To všechno dělá z geometricky vyrovnaného, pravoúhlého domu živý organismus, ve kterém pulsuje ona temná, rzí a špínou dýchající voda. Tuto atmosféru podporuje ještě výrazné nasvícení, které některá místa halí do černého stínu, zatímco jiná nechává vykřičet svou existenci pod bzučící zářivkou. Co se zvuku týče, tvoří tu s obrazem neodmyslitelný celek. Ty opravdu strašidelné scény nepůsobí děsivě proto, co vidíte, ale hlavně kvůli tomu, co slyšíte. Nejlepší je asi scéna, kdy hrdinka poprvé vstupuje do zatopeného bytu. Temnota a stoupající zvuk tady pracují s nevídanou silou. Za zmínku pak stojí i velice dobré obsazení, kterému dominuje Jennifer Connelly, Tim Roth, John C.Reilly a Pete Postlethwaite Nebýt stokrát přežvýkaného příběhu, byl by tým co stojí za Dark water natočil něco vskutku příjemného. Takhle vznikl lehce průměrný horor, který vám zanedlouho splyne s těmi nejzapadlejšími vzpomínkami.Zůstane zapomenut ve zdech onoho spletitého domu, kterému říkáme hlava:-) (17.09.2005)