Dům voskových figurín

,,JE TO ŠOK VIDIEŤ SVOJU HLAVU TAKTO ODDELENÚ." __ Toto dielo je skvelou ukážkou toho, ako aj chybičkami presiaknutý film môže byť dokonalý(a pritom sa mu dajú odpustiť!). Logika tu rozhodne nie je najväčšou devízou, aj naivita tu má svoje miesto (dedukcie vyšetrovateľov) a nadhľad tvorcov okorenený špecifickým humorom ide miestami do podhľadu. Nechcem veľmi spoilerovať, ale najviac som si tĺkol prštekom do makovičky pri donucovacej scéne s fľaškou chlastu (zainteresovaní už budú vedieť). No a spôsob vytvárania napätia je síce vcelku nápaditý, no väčšinou nedostačujúci (napr. scény v múzeu), preto sa potu hrôzy aj v zimných mesiacoch pri sledovaní filmu naozaj netreba báť. Všetko vyššie uvedené však valcuje fantastická atmosféra a predovšetkým vynikajúci výkon však viete koho ... a v neposlednej rade aj mladého ,,Igora". A ako T2 aj mne prišlo Pricea a jeho diela na začiatku nesmierne ľúto. Jeho je pomsta! (28.12.2009)

Když bych se pokusil o takové letmé srovnání se snímkem z roku 2005, tak došlo v podstatě k očekávanému scénáři. Tato starší verze má mnohem zajímavější příběh, avšak zcela postrádá jakoukoli hororovou složku. Znovu se mi nechce věřit, že tohle mohlo být děsivé v době vzniku. Pokud tedy hledáte dobrý horor, tak jste zde na velmi špatné adrese. Pokud se však spokojíte s docela zajímavým filmem, tak můžete být spokojení. Je každopádně zajímavé sledovat, jak se v průběhu let měnit pohled na to, co je děsivé a jak diváky vyděsit. Také bylo zajímavé sledovat, že nám od 50. let ženy výrazně zkrásněly. Tedy mluvím samozřejmě o ženách, které se nerozhodly podlehnout stále častějšímu nešvaru s proměnou v plastovou láhev. [65 %] (17.02.2021)

Technicolorová mírně béčková podívaná se skvělým Vicnetem Pricem v roli šíleného sochaře. V dnešní době sice už ta ponurá děsivost vymizela, neb současné horory si žádají větší spád. Ale přesto má tenhle film něco co ho dělá nezapomenutelným, protože André De Toth viděl jen na jedno oko, tudíž nikoliv trojrozměrně jako ostatní lidé, tak jím vedené záběry rozehrávají slušnou scénickou podívanou. Škoda že se mi podařilo si tenhle snímeček smáznout, je to fakt slušný horor své doby. (22.06.2004)

Děj tohoto filmu nemá s House of wax z roku 2005 společného nic, krom několika mrtvých lidských těl zalitých do vosku. Na rozdíl od svého novodobého jmenovce je House of wax z roku 1953 nápaditá kostýmní podívaná, určena sice pro popcornové publikum amerických drive-inů, leč nesoucí v sobě atmosféru těch nejlepších hororových klasik. Příběh se točí kolem skvělého sochaře (Vincent Price), kterého zradí jeho obchodní partner a kvůli pojištění nechá spálit jeho nejlepší práce z vosku. Sochař téměř uhoří. Po nějaké době se však vrací s jediným cílem – pomstou. Své oběti zalévá do vosku a vystavuje je ve svém domu voskových figurín. Zajímavostí je například účast mladého Charlese Bronsona v roli němého svalovce Igora, který plní zločincovi temné plány. Je vidět, že to tehdy všechny bavilo natáčet, díky čemuž mohli vznikat filmy na pomezí umění a braku, které baví i po 50.letech. Na kvalitě se samozřejmě podepsal i jako vždy výtečný Vincent Price. (13.08.2005)

Vincent Price opět neskutečně vládne a vevodí celému filmu v jedné ze svých nejlepších a nejlépe napsaných rolí. Dům voskových figurín by ale tentokrát naprosto s přehledem absolutně fungoval i bez něj, protože tohle je fakt kvalita, o které není třeba diskutovat. Má to naprosto luxusní režii (to 3D fakt muselo být fajn) a atmosféra je naprosto neskutečná, hudba výborná. Spoustu Priceových filmů jistě časem zestárlo, ale o tomhle to ani trochu neplatí, protože i dnes je to naprosto fantastická podívaná. která opravdu ani chviličku nenudí a jejíž každý dialog je neskutečně strhující. A ty sochy byly fakt výborné, mistrovská práce. Přítomnost Charlesa Bronsona je nesmírně zajímavá. Odmítám nazývat tento film béčkem, protože jím téměř určitě není. Náramná lahůdka a navíc nezapomenutelná (a nejen díky Vincentovi). 90%. (24.02.2018)