Voskové muzeum

Vlkolaci, upíry, múmia, de Sade, zombíci. Voskové múzeum ponúka zaujímavú atrakciu, zažiť jednotlivé žánrové kreatúry na vlastnej koži. Problém je v tom, že návštevník platí svojím životom. Chýba ešte 6 ľudí a nadmieru realistické voskové figuríny môžu začať riadiť v našom svete. Hororová komédia pre fanúšikov žánru. (20.11.2006)

Komediu mozno spajat s hororom len vtedy, ak sedi na reziserskej stolicke schopny reziser, napriklad Peter Jackson /Braindead, Bad Taste ...../. Bohuzial Anthony Hickox -ovi nejde spajanie komedie s horormi. Na horor je film prilis pohodovy, co je pre tento zaner smrtelna kombinacia. Na komediu je zase malo smiesny s niektorymi trapnymi scenkami. To je podla mna smrtelna kombinacia zase pre komediu. 30 % (13.04.2013)

Chvílemi to byla i docela sranda. Hlavně to nesmíte brát jako horor, ale jako komedii. První scéna s vlkodlakem se mi líbila, ne proto, že by byla nějaká dobrá (to taky není, spiš naopak), ale proto, že jsem viděl čím vším si musel John Rhys-Davies projít, než se dostal k Pánovi prstenů. Pár dalších krvavých scén je opravdu povedených - například ta u Draculy, ale celkové vyznění filmu hodně sráži některé opravdu dementní scény a postavy. Mimo jiné například Markýz de Sade, na kterého jsem se celou dobu těšil. Bohužel právě z téhle úchvatné postavy francouzských dějin Hickox udělal obyčejnýho idiota, kterej umí sice jakž-takž šermovat, nakonec ale zemře absolutně stupidní smrtí. Co mi dál vadilo? Tak třeba celá závěrečná bitva. Už od "nájezdu staříků" bylo jasný, že tohle nebude ani trochu vtipný, nebo akční. Bohužel to bylo naprosto zoufalý! (10.12.2006)

Mnou pozabudnutá, kultová záležitosť, nesúca sa v duchu pripomienok na “všetko zlé”, čo sa kedy v minulosti objavilo na filmovom plátne. Koncom 80’ rokov musel tento snímok vyvolať poprask, dnes v mojich očiach, ako jeden z mála filmov z tamtoho obdobia, vyvoláva veľký rešpekt, a tak mierne prilepším. (07.11.2018)

Za scénářem napsaným za pouhé tři dny, se skrývá jeden z nejzábavnějších hororů pozdních osmdesátých let. Režisér, scénárista a spisovatel Anthony Hickox je znám především díky snímku Hellraiser III: Peklo na Zemi (1992), avšak jeho tvůrčím vrcholem je bezesporu hravý debut Voskové muzeum. Debut nečekaně praštený, krvavý, skrývající řadu rafinovaných překvapení. Divák je do hrůzného dění uvržen velmi brzy po úvodních titulcích. Člověk se ani pořádně nestačí rozkoukat a už má před sebou skvostně zpracovaného vlkodlaka, co chlapa roztrhne vejpůl, jako list papíru. První třetině snímku dominuje poměrně explicitně zobrazené násilí. Vybuchující hlavy, krvavé fontány, noha ohlodaná na kost. Jednoduše - paráda. Hlavní hrdinové jsou sice navrženi v rovině hloupých teenagerů, ale mají šmrnc, osobitost a docela prokreslené charaktery. Vlastně se dá hovořit o sympatických postavách, což je téměř neuvěřitelné vezmeme li v potaz bleskově zhotovený scénář. Jistou uspěchanost snímek projeví zhruba uprostřed, kdy nesměle přešlapuje na místě a příliš mnoho času věnuje vsuvce s Markýzem de Sadem. Nedotažený dojem navodí Voskové muzeum i v závěru, během něhož se monstra utkají s partou starých dědků, kteří s těmito voodoo silami bojují po celá desetiletí. Samotný střet je naštěstí zábavně zpracovaný, takže menší logické lapsy zůstanou ukryté pod nánosem slizu a krve. Voskové muzeum není dokonalé, ale vše vynahrazuje porcí neutuchající zábavy a sadou vypečených nápadů. Krásná vzpomínka na dětství, za kterou se nestydím. (28.04.2023)