Putování tučňáků

Týmto chcem tvorcom veľmi poďakovať za najkrajší dokument aký som kedy videl. Prekrásna príroda, úžasná kamera a hudba. Tí krásni tackajúci sa tučniačikovia ma doslova pohltili a očarili, takisto ako aj ich zmysel pre orientáciu, spoločenskosť, cit, starostlivosť a vernosť. Naopak, čo ma zarazilo, že o nich bežný človek takmer nič nevie, v akých ťažkých podmienkach žijú a čo všetko musia prekonať len aby vychovali malé tučniatko a veľa iných vecí. 90%. (20.07.2006)

Tučňáci jsou má nejoblíbenější zvířata. Nicméně v tomto dokumentu musím přiznat, že jsem se místy docela nudil. Stáhnout stopáž na polovinu by určitě prospělo. Je trochu smutné, že dokument z natáčení tohoto filmu je zábavnější než samotný film. A to navzdory naprosto katastrofálním titulkům na DVD. (11.08.2010)

Pěkný dokumentární snímek z prostředí syrové a lidskou rukou nedotčené Antarktidy se zaměřuje na ekologii a etologii tučňáků císařských v době jejich zásnub a rozmnožování. Pro své mladé musí rodiče trpět, podnikat nebezpečné a vysilující cesty za potravou, kde se buď stanou článkem potravního řetězce a skončí v čelistech tuleně leopardího nebo naopak uspějí a dokáží přinést pro své čerstvě vylíhlé mládě zásoby potravy. Snímku bych vytknul na dokument příliš dlouhou stopáž, pravděpodobně by šlo dobrých patnáct dvacet minut vypustit. Jinak se mi pohled do života těchto zvířat líbil, protože jsem se dozvěděl spoustu nových věcí, které navíc obaloval příjemný hlas zpěvačky Emilie Simon. 127,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (24.02.2007)

Tučňáci jsou roztomilá stvoření, proto jsem se na tento dokument docela těšila. A lákalo mě to i díky celkem příznivým ohlasům. Trochu netradiční zpracování, ale musím říct, že nebylo na škodu. Ba právě naopak. Některé scénky mě i rozesmály, některé trochu rozesmutnily... Délka na dokument tak akorát. Ve sledování dokumentů se moc nevyžívám, takže i když jsou tučňáci super, bylo to tak akorát. Pěkné zpracování nenásilným způsobem dokáže poučit a ukázat život těchto obyvatel Antarktidy. (05.05.2013)

Příroda dokáže být stejně krásná jako krutá. Toto omleté, avšak pravdivé klišé nám dokument Luca Jacqueta představuje v tak nádherném provedení až se tají dech. Musím říct, že pokaždé, když mám depku, nejraději bych na Antarktidě žila, tam totiž funguje úplně jiný žebříček hodnot, člověk jako by byl blíže přírodě, ale hlavně tolikrát hledanému nadpozemskému ráji - ticho, klid, led, vítr, polární záře. Tady zbývá poslední nedotčený kout země, tady se lze ukrýt před člověkem. O to víc pak zamrzí, jak to ten člověčí komentář tučňákům kazil. Tady by snad nebylo potřeba jediného slova, celá nepopsatelná krása filmu by v tichu přerušovaném jen zvuky přírody ještě více vynikla. (09.11.2005)