Matka

Na to, jak nesmírně blbé téma se režisér odhodlal zpracovat, výsledek nedopadl tak špatně. Několikrát rozvedený čtyřicátník se rozhodne, že bude hledat příčinu svých milostných neúspěchu v zasutých problémech se svou matkou. Nastěhuje se k ní a snaží se zanalyzovat jejich vztah a poučit se z něho. Ach, kdyby to i v životě fungovalo takhle jednoduše! (09.01.2014)

Jo, hlavně vyspělý a nenucený vitip, který se až pro mě neuvěřitelně přibližuje našemu středoevropsému. Aneb matky jsou v americe asi podobnější těm našim víc než jsem si myslel. Film o tom, že když vyndáte jablko z mrazáku je jako čerstvě utžené ze stromu. Poměrně úspěšný spisovatel sci-fi románů je po druhém rozvodu a jeho schopnost komunikovat s ženským pohlavím se rovná nule. Proto se rozhodne, že si potřebuje lépe porozumnět se svojí matkou, jenž spíše komunikuje s jeho mladším a podle všech měřítek úspěšným bratrem. Tuto citovou propast se snaží překlenout tak, že se po rozvodu znovu, ve čtyřiceti letech, nastěhuje k matce, jenž žije už dlouho sama. Začíná se rozehrávat spousta situační komiky o vidění světa dvou rozdílných lidí, kteří by si ale měli být blízcí jak nikdo jiný. Skrze vztah k matce si snaží spisovatel vyjasnit vztahy k ženám obecně. Film není bláznivou komedií a ani jeden z herců nehraje přepjatě. Naopak velice civilně, nenuceně a naprosto přesvědčivě. Krásně Reynolds zahrála už v podstatě lety omezené vidění světa, ženou za zenitem i když stále v plné formě a s chutí žít život ke své spokojenosti. Taková minimální komika, kde jako bych viděl některé moje příbuzné, ještě k tomu skvěle parodické a výstižně pojaté. Krásná studie toho jak se setkávají dva světy, dvou vyzrálých lidí, kde se každý pohybuje na mezní hranici zralého věku a má tendenci sklouzávat u matky k začínajcí senilitě a u syna ještě ne zcela opuštěné mladické divokosti. Krásná studie vztahu matka-syn s konečnou freudovskou katarzí s dokonalostí prvního dne na světě. Nezvyklý, přitom velice inteligentně vtipný a milý film. (23.02.2004)

Chytnul jsem tento film od začátku naprostou náhodou v televizi, a ze začátku mi to přišlo na jako další tuctová komedie z émeriky, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen že se jednalo o poměrně i líbiví příběh s dostatkem humoru který vás ale nelámal do kolen, ale vždy jen příjemně pobavil. Prostě velmi dobrý film na odpolední siestu, pokuď vám nevadí že u ní neusnete. (12.03.2011)

John (Albert Brooks) ma problemy v osobnim zivote a tak se rozhodne najit jejich reseni velmi nezvyklym zpusobem. Prestehuje se zpatky do domu sve matky, kde vyrustal. Vyuzije moznosti lepe ji poznat a necekane se mu podari i neco nad plan. Soudim, ze do vekove skupiny divaku, kterym se Matka libila, jeste par let patrit nebudu. Take verim, ze ne kazdy je tak nahle tvarovatelny a diky neskutecne priblblemu ukonceni 40% je adekvatnich. (18.04.2007)

Nejspíš bych se k tomuto filmu nikdy nedostala nebýt toho, že jsem narazila na odkaz na něj v knize Volejme do nebes prosím a děkuji. Tématika mě velmi zaujala. Je to lehkým a poměrně vtipným způsobem natočený film o tom, jak člověka může definovat vztah s jeho rodinou a jak je třeba si někdy vyřešit vnitřní problémy tak, že se oněm vztahům postavíme čelem. Všimla jsem si zde na CSFD poměrně kritického komentáře uživatele Kimon, který je sice částečně pravdivý, ale něco bych ráda dodala. Je sice pravda, že není dobré se zbytečně moc nimrat v minulosti a obviňovat ostatní ze svých chyb, ale na druhou stranu, aby člověk mohl s čistou myslí hledět vpřed, potřebuje si někdy některé ty věci z minulosti vyřešit. A to nemusí být úplně lehké, pokud se o to pokouší sám. Jak se tedy nejlépe vyrovnat s některými vnitřními problémy, které se mnohdy s člověkem táhnou už od dětství, než právě konfrontovat jejich původce a s upřímností si ty věci vyjasnit, odpustit a nechat to být...? :) Myslím, že o tom tento film je. ~(4,0★)~ (03.08.2015)