Tajemství slov

Sice již není tak dokonalý jako Můj život beze mne, přesto i tento snímek stejné režisérky lze nazvat naprostým mistrovstvím. Hluboký bolestný film, tak chytře vymyšlený, napsaný a citlivě natočený, že vnímavého diváka nemůže nechat chladným... a závěrečná katarze je nezapomenutelná... 95 % (02.05.2020)

Tajemství slov ze začátku klame tělem, ale brzy člověk pochopí a odhadne konec. Jenže předvídatelnost překvapivě nevadí, intenzita emocí převálcuje vše, i ty slabší místa. Dojetí nebylo vynucené, prostě přirozeně přišlo, protože s takovým silným osudem to ani jinak nejde. Předvedli se dva hlavní představitelé, velmi šťastná režisérčina ruka, ostatní ani nedostali moc prostoru, měli v podstatě za úkol vyplňovat pauzy v konverzačce. Doporučuji jít do tohoto filmu tabula rasa jako já, i proto to na mě možná tak dolehlo, strašně rychle to uteklo a o to delší to má dojezd;-) 90% (10.04.2012)

Citlivá výpoveď zúčastnených pod rúškom tajomstva..!Zložité psychické usporiadanie a vyrovnánie,realita a nevšedná krutosť zobrazená v nízkorozpočtovom snímku na čele so skvelými hereckými výkonmi"!Lovestory"zasadená do všednej reality,ktorej trpkosť cítiť"na100honov"!Veľmi precítený a atmosferický snímok.Silné 4*! (14.03.2008)

Příběh o tom, že jizvy na těle jsou vidět, ale jizvy na duši mohou zůstat skryty na věky. Navíc je čas nezhojí, neboť jednou - ne dnes, ne zítra, ale jednou určitě - vyplavou opět na povrch a zcela nás pohltí. Je jediným možným východiskem láska? Může se zdát utrpení jednoho člověka větší než utrpení člověka druhého? Není přeci jen nejspravedlivějším měřítkem názor oběti samotné? Vždyť přece nikdo jiný nemůže cítit ani zlomek toho, co za muka prožívá právě ona. Na každou ránu existuje lék, jen jej musíme najít. Stejně jako odvahu v sobě samotném se přes všechno zlé přehoupnout a začít opět znovu, na nepopsaném listu papíru, který je plný křehkých slov. Křehkých slov zahalených nejtemnějším tajemstvím. Vynikající Tim Robbins a mrazivě dokonalá Sarah Polley. [říjen 2006] (02.10.2006)

Isabel Coixet nudí. A to tak, že pod ťarchou ubíjajúceho tempa spoľahlivo vyšumí významný odkaz, tejto inak konvenčnej drámy. Osudové stretnutie dvojch "životom postihnutých" ľudí postráda jediný výraznejší prvok, ktorý by trochu zamaskoval direkt k očakávanému záveru. Zisťujem, že podobné "pomalé-ambientné" snímky (Code 46, Lost In Translation) idú jednoducho mimo mňa. (26.11.2006)