Tristram Shandy

K tomuhle filmu jsem se dostal úplnou náhodou díky účasti Jeremyho Northama. Když jsem posléze uviděl cover a letmo přehlédl údaj, že film je točen podle románu z osmnáctého století (což je mé oblíbené období - obzvláště v anglických kulisách) věděl jsem, že do něj musím. Úvodní rozhovor obou hlavních herců při líčení o barvě škvíry mezi horní jedničkou a dvojkou Roba Brydona mne šokoval a začal jsem tušit, že koukám na něco jiného než jsem očekával. Ano bylo to tak. Ale nelituji. Film skvěle vystihuje shon při natáčení, je obsazen sympatickými herci a opravdu proložen britským humorem, jehož původ bych ve filmu ale ani tak neodhadoval z knižní předlohy, ale ze scénáře F. C. Boyce. Jedno je jisté a to je fakt, že pokud divák nezná knižní předlohu, bude logicky jen tápat a snažit se pochytit to co může, nebo co se mu podaří odvodit. Já knihu nečetl, což považuji při sledování za značné mínus. věřím, že film by pak mohl být z hlediska zážitku ještě lepší. Po té knize se pokusím podívat i když si nejsem jist, zda to bude skutečně tak čtivé, že je to považováno za literární skvost. Pro mne je leckdy už jen Dickens oříškem a to už jsme o dobrých 50 let dále a v devatenáctém století... Dávám 3 zvýšené podpatky. * * * (06.03.2015)

Román Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho jsem bohužel ještě nečetl, takže jsem měl s tímhle dílem co do činění čest poprvé...a nebyl to věru jednoduchý zážitek:-) Tahle filmová ,,adaptace" je totiž totální postmodernou... Nejdříve to opravdu vypadá na, byť osobitou, filmovou adaptaci románu, pak se ovšem tato linie vyprávění zvrtne a začne to vypadat na film o filmu, stylizovaně dokumentární snímek o neortodoxním natáčení neortodoxního filmu... Poté se ovšem naboří divácká percepce i téhle linie a začne to vypadat na film o Stevu Cooganovi... Divák tu může nalézt třeba rozměr filmu Monty Python a Svatý grál, kdy do mizanscény předhistorické mýtické Anglie vtrhne současný policejní sbor a začne rozhánět filmový štáb... Klíčovým faktorem zdá se býti právě herec Steve Coogan - podobně osobitou úlohu sehrál již ve filmu Nonstop párty, nyní se však jeho účinkování ve filmu posunuje ještě dál směrem k Andy Kaufmanovské mystifikaci a hře s divákem... není náhodou, že oba filmy režíroval Michael Winterbottom a jeho tvůrčí princip záměny fikce s realitou, jejich vzájemné promíšení a výsledný narativní slepenec držící nějakým zázrakem pohromadě. Tenhle film je vlastně strašný chaos oživený zajímavě řešenými střihovými přechody, synkretismem a odkazy doslova do všech epoch dějin kinematografie (němá groteska, bratři Marxové, Statečné srdce, německý poválečný film, Al Pacino, Akta X - úžasná byla role Gillian Anderson, která ve filmu hrála, ovšem její postavu nakonec vystřihli:-))) a také v podstatě narační tok, nepřetržitý proud řeči, což má patrně symbolizovat relativizaci slova jako takového (ve vztahu k našemu ,,informačnímu věku"). Zajímavá je významová rovina filmu - už v názvu samotném obsažené pojmy ,,ptákovina a bejkárna" napovídají o dodržení postmoderního přístupu - natočit umělecký film o ,,ptákovině" je skutečně příznačné a s okolnostmi obeznámenému ,,poučenému divákovi" to také docela dobře funguje. Mám jen malou osobní výhradu - očekával jsem mnohem více humoru (a to myšleno obecně, nejenom toho ,,britského")... Podobné filmy: Monty Python a Svatý grál, Monty Pythonův smysl života, Nonstop párty (17.01.2008)

Knížku jsem nečetl, ale film mě přesto zaujal. I přesto, že se ve filmu vlastně nic nedozvíte a není vlastně ani na co koukat; necelé dvě hoďky sledujete žvásty o nečem, o čem nemáte ani šajnu. Tristram Shandy je výjimečný svou myšlenkou a formou vyprávění. Jak jednoduché je dokázat, že odvykládat jeden celý život během dvou hodin nejde, protože ono nejde ani odvyprávět jeden nudný natáčecí den... A teď věcně. Prvních dvacet minut jde o solidní grotesku, která se však mžikem oka změní na postmoderní koláž minihistorek a mnipříběhů vypravěčů samotných. Bohužel oni již nejsou tak zajímavými objekty, jako osoba Tristrama Shandyho, a po projekci jednoznačně vítězí forma nad obsahem. A umění nad zábavou. Tři a půl. Přesto si tahle Winterbottomova postmoderna pozornost zaslouží (viz první půlka komentáře). [červenec 2007] (11.07.2007)

Nesmírně originální a unikátní adaptace 'nezfilmovatelného' románu, k jehož kostře se přistupuje skrze okázalé překrývání více linií a vypichování samotného tvůrčího procesu. V tomto případě je úplně nejlepší si vůbec nic o filmu nezjišťovat a nechat se bez přípravy pohltit neutuchajícím ohňostrojem postmoderních narativních hrátek, které ve vší sebereflexivitě snad nikdy nepůsobily tak zábavně. Steve Coogan hrající sám sebe, hrajícího dvě titulní postavy, nás provádí vysoce energickým pojetím filmu ve filmu, který postupně oloupává jednotlivé tematické slupky a od různých možností adaptace vlastní předlohy se dostává až k problémům v zákulisí, které by klidně mohly nastat, kdyby se Michael Winterbottom skutečně rozhodl adaptovat složitou knihu klasickým způsobem. Jde o geniální nápad, který celou dobu funguje na jedničku a vůbec nedává divákovi šanci k vyproštění - kdo by se také chtěl vyprostit, když si může vychutnávat jeden z vypravěčsky nejopojnějších a nejlepších filmů 21. století. Neváhejte a jméno Tristram Shandy si tučně zapište do případných filmových restů. 95% (16.01.2021)

Jeden z nejoriginálnějších a nejvtipnějších filmů poslední doby. Michael Winterbottom dokazuje, že je jedním z nejzajímavějších režisérů současnoti. Prolínání fikce a reality je zde ještě dokonalejší než u Nonstop párty. Herecký ansámbl v čele s vynikajícím Cooganem se nebojí dělat si legraci z ničeho, ani sám ze sebe. A to říkám i přesto, že jsem literární předlouhu nějen nečetl, ale dokonce (rouhání!) vůbec neznal. (27.09.2006)