Canone inverso - making love
Drama
Itálie, 2000, 107 min
Režie:
Ricky TognazziHudba:
Ennio MorriconeObsah
-
Toto hudební drama natočil v českých lokalitách italský herec, scénárista a režisér Ricky Tognazzi, jenž si v tomto svém filmovém počinu přidělil i menší roli - zahrál si barona Blaua, otce nadaného houslisty. Hlavní roli vytvořil skotský herec Hans Matheson, jenž se kvůli své roli naučil hrát na housle. Film byl velmi úspěšný, posbíral na přelomu let 2000 a 2001 celkem devět cen (za všechny např. Jury Award a Audience Award) v kategorii "nejlepší celovečerní film" a dále za střih, hudbu a výrobní design. Získal rovněž osm nominací. Premiérově byl film uveden 11.2.2000 v Itálii.
Když se podivně vyřezávané housle objeví na aukci v Londýně, jedna uchazečka je odhodlána uspět a najít člověka, který může vyřešit záhadu o tragické lásce a dvou chlapcích, kteří byli snad bratři, které spojovala touha k hudbě. Jak se nakonec vyvíjel příběh, který začal v Budapešti za 1. světové války až k přednacistické Vídni...
Costanza (Nia Roberts) pije pivo v pražské hospodě o jedné letní noci roku 1968, zatímco do hospody vstoupí neznámý houslista (Gabriel Byrne) a začne pro Costanzu hrát skladbu "Canone Inverso". To ale není případ, že právě tato hudba a právě tyto housle mají pozadí příběhu, který by se Costanzy mohl nějak dotýkat. To je milostný příběh mezi Jeno Vargou a hudbou, mezi Jenem a krásnou Sophií (zde je ztvárnili Hans Matheson a Mélanie Thierry ). To je také silný příběh přátelství mezi Jenem a Davidem (Lee Williams) na pozadí 2. světové války a "Pražského jara" o 25 let později... Hudba a láska tvoří dohromady nejsilnější spojení, jež může odolávat času. (Lynette)
Toto hudební drama natočil v českých lokalitách italský herec, scénárista a režisér Ricky Tognazzi, jenž si v tomto svém filmovém počinu přidělil i menší roli - zahrál si barona Blaua, otce nadaného houslisty. Hlavní roli vytvořil skotský herec Hans Matheson, jenž se kvůli své roli naučil hrát na housle. Film byl velmi úspěšný, posbíral na přelomu let 2000 a 2001 celkem devět cen (za všechny např. Jury Award a Audience Award) v kategorii "nejlepší celovečerní film" a dále za střih, hudbu a výrobní design. Získal rovněž osm nominací. Premiérově byl film uveden 11.2.2000 v Itálii.Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
buchli
Hudba pěkná, herci pěkní, příběh dojímavý - ale také mám pocit, že orámování pražským srpnem 68 filmu spíše škodí, působí totiž tak trochu násilně naroubovaným dojmem, bez nějž by film byl čistější. Jinak samozřejmě potěší, když si člověk může při každé scéně říkat: "Tam jsem byla, tam jsem byla!" či případně přemýšlet, kde to povědomě vypadající místo vlastně je. Závěrečný koncert je krásný (kdo by to byl řekl, že film o hudebnících bude kulminovat koncertem), ale jeho dohra se pak tak zbytečně melodramaticky vleče, všechno musí být tisíckrát řečeno a než film doběhne do konce, koncertní dojetí skoro vyprchá...(14.6.2011)
-
nineweh
Po celou dobu filmu jsem měla dojem, že ani jako obvykle bezchybný Hans Matheson, ani české lokality, ani hudba Ennia Morriconeho v čele s Clair de Lune mě o kvalitách filmu nepřesvědčí. Vlastně nebýt Hanse, celý film by neměl na čem stát. Dějová linka vnučky, vyprávějící příběh a hledající neznámého houslistu, mi přišla zcela zbytečná, a snaha o dodání dalšího rozměru zasazením jedné z linií vyprávění do roku 1968 nakonec také nevyznívá tak, jak by asi měla. Nejsilnějsí je zkrátka příběh Jena, Davida a Sophie (analogicky nejlepší herecké výkony pak předvádí právě jejich představitelé). Jednu hvězdičku nakonec přidávám za mimořádně působivé koncertní finále. Za to tleskám.(20.1.2011)
-
dr.jacoby
Hudba Ennio Morricone.(27.11.2008)
-
Misabarry
Plus za hudbu (krom Morriconeho i Bach, Debussy, Dvořák, prostě klasici), české lokace a kompars - nejen s písní a plakáty, ale i herci, alespoň dle závěr. titulků, člověk si jich těžko všímá, když je ponořen do příběhu, největší "kulisa" je asi zámek Sychrov a klášter v Teplé - krása! Příběh těžce útočí na city, místy předvídatelně sladký, jednoduchost zfilmované love story se snaží trhat kontext doby, tajemství, atd. Největší dojem na mě asi zanechal Gabriel (oči mluví za vše) na Karlově mostě, nikoli Hans!(17.3.2011)
