Warholka

Přidávám se k negativním komentářům zde otištěným, i když oceňuji aspoň to, že jsem prostřednictvím filmu nahlédl do bájné Warholovy Factory a udělal si jakýs takýs obrázek, jak to tam chodilo (ovšem zůstává ootázkou, nakolik hodnověrné tohle ztvárnění je). Za klad beru i to, že film se proti osobě velkého Andyho vymezuje vpodstatě negativně (i podle mého je to přeceňovaný autor, který měl nanejvýš prst na tepu doby, víc nic), tj ukazuje ho jako člověka nesmírně vlivného a vpravdě sebestředného, jakousi magnetickou horu, jakéhosi pseudootce -- ovšem bez pocitu jakékoli odpovědnosti vůči svým "groupies". (16.10.2008)

Nadchla mě především skvělá Sienna Miller, vizuální stránka filmu, práce s kamerou a hudba, ale je pravda, že film má poměrně dost nedostatků - jakoby opravdu děj nebyl důležitý, díky čemuž se Factory Girl stane vcelku tuctovým biografickým dramatem... Nicméně, vykašlu se na Civala, protože ho nemám rád a filmu o "první ženě, která vnesla sex-appeal do americké vyšíí společnosti" dám čtyři... (09.03.2008)

Sienna Miller je krásná, Guy Pearce se pod rukami maskérů stal Warholem a Hayden Christensen tu v roli slavného zpěváka nesměl být jmenován, natož zazpívat. Ať už to tehdy bylo jakkoliv, samotný film je nezaostřený, režijně rozpadlý, skrývající vnitřní prázdnotu za pečlivě budovanou retro výpravou a chvílemi dokonce nudí. A to je ve filmu z kreativní umělecké laboratoře zvané Fabrika opravdu na pováženou (50%). (10.09.2017)

Múzy jsou předurčeny k tomu, aby inspirovaly umělce a nezacláněly. Během filmu jsem pořád myslela na motýly, kteří umírají, když se někdo dotkne jejich křídel. Snad pro Edieiny umělé řasy nebo pro její křehkost volající o pomoc a o ochranu, která se skrývala za jejím zářivým úsměvem a nevázaným chováním. Ovšem bohužel pro múzu, v tomto příběhu je umělec pošahaný egocentrický hnusák s divnými vlasy, špatnou pletí a psychedelickou matinkou. Těžko říct, jaký Warhol skutečně byl a jaká byla skutečná Edie, ale pominu-li pitomý název, film působí až znepokojivě skutečně. (02.07.2014)

........Kreace Gye Pearceho a Sienny Miler, které se mi až po druhé projekci dostaly hodně hluboko pod povrch mého nitra. Příběh, který přichází přesně 10 let po uvedení podobné autobiografické záležitosti / Basquiat, USA 1996 / naprosto stejný, avšak v ženské podobě...... Bizarní, extravagantní, kouřový, barevný, tajuplný, dokumentární........tak jako sám Andy Warhola, pro mě tajuplný muž, který svou duši odkryl jen málo komu. Guy v roli Warholy je naprosto přirozený, "opravdu působí příliš bez života" - vždyť hraje autistu.....Sienna v roli ženy, která nebyla milenkou, ale jen oltářem na jeho kultu pop artu. Zaujala mě už v Alfie, ale zde v roli dívky velkého umělce si vystřihla opravdu znamenitě, od příjemné girl, až po zbídačelou trosku. Obzvláště zajímavá je její předfilmová příprava vodkovou dietou, kdy zhubla na xxxs a poté její postelové scény, které nelze brát jen jako hrané. S velkým očekáváním, se blíži další film se Siennou : HIPPIE HIPPIE SHAKE, takže uvidíme, jak se opět vybarví a předvede.......Snímek je velice rychlý, střihově dokumentární, střídající detaily s pozadím, proměna barev s černobílými flashbacky vás rozhodně nenechá v klidu. To vše je podbarvené dobovou hudbou 60´let, bizarnostmi v sídle alobalových dýchánků a mejdanů, drogami, sexem, rock´n ´rollem. Kdo tu dobu neprožil na vlastní kůži, asi nepochopí.........V každém případě retro, které tady už dlouho nebylo..... (23.03.2007)