Poslední dny Sophie Schollové

Ďalší výborný nemecký film z obdobia 2.sv.vojny, nominovaný aj na Oscara v kategórii najlepší zahraničný film. Milovníci akcie si na svoje neprídu, pretože tento film je výhradne komornou drámou s výbornými hercami. Prakticky celý film nesie na svojich pleciach výborná J. Jentsch, ktorú však na chvíľu zatienil hlavný prokurátor v súdnej sieni. Lepší rečník (krikľúň) je snáď iba samotný Hitler. Naše súdnictvo by si z tohto prípadu mohlo vziať príklad. Ja viem, je iná doba, ale aj tak to bije do očí. Behom dvoch dní boli zatknutí, vypočutí, usvedčení, odsúdení a popravený. Posledné minúty, posledná cigareta... a smrť, o ktorej nikto od začiatku nemôže pochybovať. DVD absolútne bez bonusu. Za to by mal ísť niekto pod gilotínu...80%. (04.02.2009)

Každá doba má svojich hrdinov. Niektorí však ostali zapadnutí prachom zabudnutia. Aj Nemci v druhej svetovej vojne neboli všetci slepými pomáhačmi režimu. Našli sa aj takí, čo nebojovali proti režimu so zbraňou v rukách, ale slovom. Slovom napísaným na papieri, ktoré môže mať silu väčšiu ako tisíce bodákov. Sophie Schol bojovala so svojim bratom na prvý pohľad naivne. Ale s vedomím, že aj za to im hrozí smrť. Tvorcovia filmu veľmi neskúmali psychológiu hlavných predstaviteľov - im prisúdili len úlohu statočných a do poslednej chvíle si stojacich ľudí za svojou pravdou. Bolo to len niečo ako zdokumentovanie posledných zopár dní Sophie Schollovej. Aj keď sa musím hlboko ukloniť pred odvahou a charakterom Schollovcov, film ostal len v popisnej rovine, zazanamenávajúc na filmové políčka to, čo sa stalo. Pozitívom boli "obyčajné" tváre hlavných hrdinov. Hrdinovia totiž nemusia byť zákonite krásni a telesne dokonalí , ako tí z Hollywoodu ..) Takisto sa odbúralo klišé z oných filmov, kde nemeckí vyšetrovatelia a dotorcovia vedeli len vrieskať, búchať do stola a fyzicky trýzniť svoje obete. (06.11.2008)

Než jsem viděl tento film, nevěděl jsem ještě nic o Sophii Scholl ani o skupině Bílá růže. Byl to tak pro mě možná ještě intenzivnější zážitek, protože jsem vnímal velmi silně všechny nadějné signály, že to může dopadnout jinak. Film mě zaujal natolik, že jsem hned začal pátrat v historii. A i druhé shlédnutí bylo velmi intenzivní. Za jediné nedostatky považuji lehčí rozjezd filmu a až příliš strojený soudní proces s příliš hrdinskými projevy. Když jsme u procesu, zajímavé je přirovnání Rolanda Freislera k Josefu Urválkovi (viz. komentář sportovec). Jinak tedy musím říci všechna čest. S herečkou Julií Jentch jsem viděl již dříve filmy OBČANSKÁ VÝCHOVA a OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE. Věděl jsem tedy, že je dobrá. Ale to, co předvedla tady, je něco neuvěřitelného. Málokdy se vyplatí postavit celý film na hereckém výkonu jednoho herce nebo herečky. Tohle je jeden z případů, kdy se to povedlo. Scény, kdy se Julii kamera věnuje, jsou nejlepší. V momentě, kdy začínají výslechy a pozornost se soustředí již čistě na ní, začíná být film opravdu dobrý. To sdělení všech druhů citů a emocí, které se nám dostává, je naprosto uvěřitelné a pohlcující. Jak čas běží, důkazy proti Sophii jsou stále jasnější. Od určité chvíle si divák již nepřeje nic jiného, než aby vydržela tlaky výslechů a nezřekla se svých ideálů. V této souvislosti divák vnímá každou slabost hrdinky velmi silně. Člověka už pak může jen dojímat, s jakou statečností odolává všem tlakům a stojí si za svou pravdou. Odkud bere tu vnitřní sílu? Hraje v tom snad roli, že z kraje 30. let se krátce připojila k Bund Deutscher Madel a mohla se tak na vlastní oči přesvědčit, jak nacistická zlovůle mění smýšlení lidí? Je za tím snad odkaz jejích rodičů? To, že otec, byl perzekuován režimem? Silně křesťanská výchova její matky? Samotná víra v Boha? Nebo její intelekt a humanistické smýšlení? Nejspíš to všechno a mnoho dalšího mělo vliv na to, že se zachovala, jak se zachovala. Po právu se stala hrdinkou a vzorem hodným následování. Lidé potřebují své vzory a své hrdiny. Dávají jim naději na lepší svět. Víru v nalezení lepšího člověka v sobě samém. Je to samozřejmě mýtus, který v sobě budujeme. K něčemu takovému je třeba mnohem víc než uvědomění si správného. 86% Pro mě jeden ze dvou nejlepších německých filmů za poslední desetiletí. (02.11.2010)

Došli nám hrdinové, začli jsme točit o lidech. Proto jsme si na zkoušku vzali jedny z nejomylnějších a nejnaivnějších - partu Sofie Schollové. _________ NATOCENO PODLE SKUTECNYCH UDALOSTI (nekteré však byli upraveny pro dramatické účely) _________ Její spoluvězeňkyně je drsná jako šmirglpapír který tam mají na utírání zadnice. Neůprosný vyslychatel se smiluje a chce jí pomoct (cosi jako Felton v Třech Mušketýrech http://www.csfd.cz/film/5940-three-musketeers-the/ ) - ukecela ho pravdou láskou a nenávistí jako správna členka Zelených ... počkat !?. _________ Sudí mě alespoň trochu pobavil. Vypadalo to, že to je jediný rozumný člověk v tomto filmu, vše co řekl dávalo smysl (kritizoval jak jsou nepřipravení, jaké chyby udělali, že jejich cíle jsou dětinské ...) a bylo v pohodě dokud se z něj nestal Arciďábel. Prý takový byl ve skutečnosti http://cs.wikipedia.org/wiki/Roland_Freisler . Nejvetší ironie tohoto filmu je že nacista v něm dává víc smyslu než spojenci (jestli to byl záměr tak to je jedna z prvních vlaštovek, vlastně není viz. http://www.csfd.cz/film/117077-inglourious-basterds/ ). ________ A TEAM SS (Sophie Schollové) ... http://images.google.cz/images?q=a+team (obrázek A Teamu) ________ Vzorný otec tří dětí, co radši dělá do propagandy, než aby živil děcka. Rodičům SS (to je ale náhoda) nevadí že jejich /(možná i jediná) dcera umře za svůj "velký cíl". Miles SS se chce obětovat, bere vinu na sebe. Milí a vstřícní zaměstnanci v base. Obhájci mlčí, jsou to přece zlí hoši. _________ A Team se měl připravit už alespoň v obhajobě svého názoru (tiskli přece osvětu ne?). A Team si měl pořádně promyslet jak to bude s tisknutím - jak budou krytí když se na něco přijde, jak zakryjí distribuci, je fakt dobrý nápad brát sebou otce rodin a naopak bezdětné naivní studentíky .... _________ Doufám že Kafkův proces není taková komédie (zde http://www.gutenberg.org/etext/7849 , anglicky). _________ ZAJIMAVE KOMENTARE _________ Fr , gudaulin , mustafa, sportovec (18.08.2009)

Příběh natočený podle skutečné události odehrávající se během 2 sv. války v Německu, v Mnichově , pojednává o studentské odbojové skupině zvané " Bílá růže ", která vznikla na jaře 1942, vytvářela a distribuovala protinacistické letáky, osvětlující nelegitimitu a zločinnost tehdejšího režimu. Skupině se dařilo skrývat téměř rok až do února 1943, kdy byli odhaleni, vyslýcháni a následně postaveni před soud. Mezi členy skupiny patřili také sourozenci Hans a Sophie Schollovi. Tento film je takovou rekonstrukcí tehdejších událostí a režisér Marc Rothemund nám příběh předkládá především očima Sophie Scholl ( v podání EXCELENTNÍ Julie Jentsch ). Ta je opravdu velmi přesvědčivá a především díky ní, jsem měl z tohoto filmu takový zážitek. K nejlepším momentům celého snímku bezesporu patří výslechy Sophie, kdy dochází ke konfrontaci názorů mezi Sophie a vyšetřovatelem Robertem Mohrem o demokracii, svobodě slova, svědomí.... K postavě Sophie jsem cítil bezmeznou úctu, respekt a obdiv! Julia Jentsch dává do této role opravdu vše. Pevnost vůle, silný intelekt, velice silné humanistické cítění, naproti tomu je zde její dívčí " křehkost" . Pouze jedinkrát ( zcela pochopitelně vzhledem k nastalé situaci ) se dostavuje a ( my vidíme) její čiré zoufalství a strach, aby následně opět u ní převládla pevná vůle a přesvědčení, že tento jejich čin nebyl zbytečný a kdykoliv by jej zopakovala! Snímek netlačí zbytečně na pilu, ( což mu pouze prospívá ), ale přesto mě konec dost silně emocionálně " rozerval " a zasáhl! 1* za fakt, že takovýto snímek vůbec někdo natočil, 1* za poselství snímku, 1* za opravdu povedený konec a 4* za VYNIKAJÍCÍ Julii Jentsch. Opravdu silný zážitek , hodně silné 4* (22.04.2009)