Nadja

Pro mě bohužel nepochopený film, Nadja je pěkná ženská i film je i dobře zrežírovanej a atmosféra je výborná, ale já celý film nějak nepochopil a celý se to táhlo, některý scény mi přišlo že za nima stojí přímo Lynch, ale necítil jsem to kouzlo. Černobílá barva tomu filmu pomohlo. Nevím jak se k tomuhle filmu vyjádřit. Mě se líbil ale prostě je dost nepochopený hlavně pro mě. Proto musím dát jen 2*. (14.01.2012)

Marek Dobeš svoji recenzi v Ikarii před lety trefně nazval NUDJA. Nadju produkoval David Lynch a je to na filmu znát. Pěkné černobílé coolové obrázky podbarvené výbornou psychedelickou hudbou, ale chybí tomu to nepopsatelné "něco", kvůli čemu na Lynchovy filmy nechápavě zíráme s otevřenou pusou. Proto jsem u Nadjy většinou pouze nechápavě zíval s otevřenou pusou. (11.08.2007)

Pro mne naprosto kultovní záležitost. V ostravském minikině jsem měl to štěstí, že jsem si hutnou a pomalou atmosféru tohoto filmu užil pěkně na plátně...a se mnou asi tak 3 další lidé v sále :)). Bylo to v době, kdy jsem hltal filmový klub, Lynche, Cronnenberga a další šílence, jejichž filmy se k nám dostávaly velmi zřídka - a internet ještě neumožňoval nekonečné stahování věcí, jež u nás nejsou v distribuci. Dokonalá vyprázdněnost lidí, města, doby...to je to, co na tomto filmu miluji...a forma - vše je dokonale hrubé, neurčité, rozmazané...stejně jako nitra hlavních hrdinů. Tento "upírský" snímek je jako těžké víno...užíváte si jej pomalu, noříte se do něj a až při prázdné láhvi zjistíte, že to, co zpočátku vypadalo nestravitelně, vás naprosto uhranulo. (22.02.2010)

Ač nedokonalý a ne vždy profesionálně působící snímek Nadja jest, přeci jen poutá něčím zajímavým, lehce obskurním. Je tu celá plejáda prazvláštních charakterů, vývoj příběhu (a mnohých dialogů) nese se spíše v duchu béčkových filmů, nechybí špetka humoru, nadsázky, neschází však ani pocta klasickým hororovým vyprávěním a podmanivá černobílá atmosféra. Nadja je upírský trip s kapkami krve, touhy, trochou másla (vtip pro absolventy), především však svérázně vyšperkovaný žánr (nemám ten termín příliš v oblibě, nicméně v lehce "postmoderním" hávu) pod záštitou muže navýsost povolaného: Davida Lynche (coby výkonného producenta). Pro ty, kterým dnes nestéká po bradě mléko a rádi by třešničku na závěr (v opačném případě hrozí průjem), musím zmínit vhodně zakomponovanou hudbu. My Bloody Valentine, Portishead (po poletující, cigaretou obdařené Nadě v doprovodu nekorektně tekoucího času a skladby Strangers šílím)... ne, režisér Almereyda 90s fláky nepohřbil tak, jak je s oblibou pohřbívá např. Gregg Araki (nevhodnou scénou především). A že vám to zní celé jako nesmysl? Nadja je (pro mne osobně) především o kouzlu okamžiku, konkrétních scén, tedy dost možná nic pro vás... │80% (03.05.2011)

Pôvabné ženské tváre, minimálne v čiernobielej realizácií (okrem titulnej hrdinky a Cassandry neradno zabudnúť na slečinku, ktorú očumuje Helsingov synovec v bare). Vo všeobecnosti je devízou tohto filmu predovšetkým jeho vizuálna stránka. Scéna s Nadjou v popredí vpravo a bežiacimi postavami v pozadí vľavo ma vskutku uchvátila. Zdôrazniť ďalej možno šok, ktorý prináša nielen nečakaný humor (dialog Helsinga a synovca nad tarantulou a spôsob natočenia "akčných" scén, či už v autoservise alebo na zámku), ale tiež nie dvakrát očakávané dejové posuny (predstavenie sa Edgara Helsingovi) alebo atribúty postáv (Cassandra a jej príbuzenský vzťah k Helsingovi). Správnu jalovosť alebo naopak filozofickú hĺbku (záleží na schopnostiach diváka) dialógov dopĺňa využitie rumunčiny (miestami prekladanej titulkami, miestami "prekladanej" postavami a miestami prekladenej postavami) a hudby. V žánrovom popise by som privítal prítomnosť pojmu "erotický film", pretože z titulnej hrdinky hneď prvý (dialóg s gentlemanom) a druhý (sexuálny akt, zakončený Nadjou-modlivkou) výstup robia vskutku plnokrvnú nositeľku erotického náboja, ktorému onedlho podliehame spoločne s Lucy. Otrasenosť nad tým, čoho sme sa dopustili (teda pardon: čo sme videli), neprehluší erotično, obklopujúce ženské postavy, ktoré už ďalej tematizované priamo nie je. Mužské postavy pravdepodobne týmto spôsobom na diváčky nepôsobia, zato sú slušným panoptikom takpovediac podivných ksichtov, nosiacich slnečné okuliare, divné neúčesy, odievajúcich svoje telá do starosvetských sák a prepravujúcich sa na bicykli. Ak už niekto vyzerá dobre (synovec), permanente sa tvári nenápadne naivne či priamo prihlúplo. Príbeh prináša pointové nóvum, inak však dej zámerne operuje s alúziami, ktoré vnucujú divákovi prirovanie k filmovým predchodcom, predovšetkým však (podľa môjho názoru) v danej dobe pomerne čerstvému Coppolovmu opusu. Vyholená Nadjina hlava dovoľuje tiež asociáciu s Nosferatu (Murnauovým?). Postmoderná koláž, ktorá nadarmo hľadá zmysel. Páčila sa mi. Asi značne. V každom prípade bola pre mňa niečím novým. A zároveň niečím, na čo som chcel do nášho dedinského kina ísť ako čerstvý 12-ročný - márne (napriek prístupnosti od 15-tich rokov mi však premiéru A. D. 1994 skazil iba jednoduchý fakt, že sme o premietanie mali záujem len traja), k čomu som sa však dostal až po 17-tich rokoch rozochveného (ok, trochu preháňam) čakania. (09.12.2012)