Nevěrná

Klidná hudba, poetické záběry na vodu, dům, okolí. Stejně jako rodinné ráno. Vítr jako by předznamenával věci příští. Neklid a chaos. Nejen do života pohledné Diane Lane. Kdo by odolal šarmantnímu Francouzi se zálibou v knihách? Který dokonce ví, co kde v nich je. Zasnít se u mytí nádobí je podezřelé. „Neexistují žádné chyby, buď něco děláš, nebo ne.“ Dvojrole manželky a milenky není pro každého. Ani sex s oběma v jednom dni. Když nejsme zběhlí ve lhaní, je to malér. Muž se prostě dovtípí. Smutné oči Richarda Gera ještě pořád zabírají. Trojúhelník se uzavírá, každý zná každého. Ne každý to unese. A to nešťastné těžítko je tak po ruce. Gere hrát umí a jeho etuda po vraždě je dokonalá, propracovaná, prožitá, strhující, a po vzkazu na záznamníku frustrovaná. Beneš je s ním hlasově srostlý a na jeho výkonu je to poznat. Pro zajímavost, sólo na piáno složil sám Gere a také je svým filmovým synem hrál. Mimochodem, ten kluk byl skvěle vybraný, obyčejný, ušatý, ne moc pěkný, žádné typické vymydlené americké filmové dítě. Je jen na divákovi, aby si domyslel, zda z auta před policejní stanicí Gere vystoupí. (18.10.2008)

Při hledání originálního filmu od Chabrola jsem narazil i na tento americkej remake a jelikož je poměrně pozitivně hodnocen, tak jsem ho zkouknul taky. Srovnávat oba filmy je zbytečný, protože tento remake nesahá originálu ani po kotníky. Tam, kde si Chabrol vystačil s pár náznakama a určitym tajemnem, se v remaku všechno polopatisticky vysvětluje. Atmosféra veškerá žádná a hlavně místo Michela Bouqueta, kterýmu stačil jeden pohled a běhal z toho mráz po zádech, je tady hysterka Richard Gere. Ještě klika, že tu jeho manželku nehrála Julia Roberts. Pokud originál neznáte, můžete si k mýmu hodnocení 1 hvězdu přidat. (02.01.2013)

Rád by som videl Chabrolov originál "La Femme infidèle" z roku 1969 a moje hodnotenie tohto filmu by bolo možno prísnejšie a "objektívnejšie", ale dovtedy musím priznať, že týmto absolútne neoriginálnym a miestami klišéovitým filmom (hold osud každého "erotického thrilleru", ale vlastne KTORÉ ŽÁNROVÉ FILMY NEPOUŽÍVAJÚ KLIŠÉ??!! :-)) na mňa Lyne zapôsobil, herci ma presvedčili (možno až na amanta Martineza), kamera bola vydarená, hudba ma dojala a atmosféra bola zmyselná, obsesívna, preniknutá pocitom viny (Lane) a poníženia (Gere), naznačujúca neodstrániteľnú "čiernu škvrnu" na dovtedy normálnom, nudne-harmonickom, ale čistom a vernom manželskom vzťahu. Žiaľ, vždy bude platiť, že zvodnosť, lákavosť, nekontrolovaná emocionalita a dobrodružstvo hriechu (ublíženia) má vždy "navrch" v súboji s ubíjajúcou racionalitou, "nudou", stereotypom a asketickosťou (odriekaním, sebakontrolou) dobra ! .......ale musím sa priznať, že po tak kladnom prijatí tak obyčajnej romantickej "ženskej" drámy sa začínam cítiť ako "žienka domáca"... :) (30.12.2006)

Nevera po americky...Podobný príbeh som zažil aj ja(ale bez mŕtvol) a preto je tento film pre mňa výnimočne realistickým...a poučným.Vášeň je skvelá,ale iba chvíľková záležitosť a prepadnúť jej je oveľa ľahšie ako sa potom dostávať z problémov do ktorých nás dostala.Okrem toho by si ženy mali uvedomiť čo v živote s partnerom je pre nich dôležité... (24.10.2005)

Film mi přišel i po druhém zhlédnutí sice průměrný, ale celkem zajímavý. Teď musím říct, že je to hodně slabá kopie. Francouzsky dokonalá a téměř neznámá "Nevěrná žena" z roku 1969 přišla americkým filmařům asi hodně vhod! Richard Gere alias Michel Bouquet, Diane Lane alias Stéphane Audran a Oliver Martinez alias Maurice Ronet plus jejich malý syn a působivá hudba. (15.07.2012)