Želvy mohou létat

Ačkoliv se to týká poměrně citlivého tématu, emotivnost by se tam hledala jen těžko. Děj je celkem nezáživný a vžít se dá snad jen do té dívky, i když i to byl pro mě celkem problém. (13.05.2012)

Emocionálně vypjatý... (09.02.2015)

3 a 1/2 (12.06.2008)

Iracko-iránska koprodukčná dráma o skupinke detí v utečeneckom tábore na turecko-irackých hraniciach je z roku 2004 a režisérom je Bahman Ghobadi. Pád režimu Saddáma Hussajna a začiatok vojny v roku 2003 sledujeme na okraji krajiny, medzi deťmi, ktoré sa snažia prežiť. Na ich čelo sa dostáva veľmi agilný Satelit (Soran Ebrahim), ktorý zabezpečuje prísun správ o blížiacej sa vojne a rozdeľuje prácu na čistení mínových polí medzi deti. Príjemný film pripomína milú atmosféru detského filmu, kde sa skupina detí hrá na život, vojnu, rešpektuje vodcu, na filozofické otázky príčin ľudských tragédií ešte nemá rozum a ani čas. Deti v táboroch a dedinách, často dokaličené mínami, bez rúk, bez nôh, neupadajú do márnomyselnosti, ale pridŕžajú sa každej kvapky nádeje. Satelit s pomocníkmi Pashowom (Saddam Hossein Feysal) a Hengovom (Hiresh Feysal Rahman) dokáže prežiť a dočkať sa vytúžených amerických vojakov, zažiť sklamania, zranenia a náznaky lásky k utiahnutej Agrin (Avaz Latif), ktorej osobná tragédia sa tajomne nesie celým filmom. Zaujímavá výpoveď bez žiadnej konkrétnej obžaloby, či výčitiek. Podľa dostupných zdrojov sú všetci detskí herci skutočnými deťmi z utečeneckých táborov. "Korytnačky môžu lietať" sa premieta v rámci Projektu 100. (11.04.2012)

Syrové a smutné. Z počátku mě ten film spíše štval tím, jak tam všechny ty děti řvou, ale postupně se to celkem rozjede, až do zajímavého finále... (28.03.2016)

neni vo čem (22.03.2008)

Přes přece jenom velmi zjevné hraní na citovou strnu, přes velkou přítomnost dětí, přes dějové a logické kotrmelce, ale kvůli scenériím, postavá, nehercům a celé realistické hustotě... (13.04.2008)

Přesně jeden z těch filmů, který podle mě už dopředu počítá s tím, kde by mohl posbírat nějaké festivalové ceny. Protože jak taky jinak, když je to o dětech sužovaných a postižených válkou. Ale bohužel i přes tohle silné téma mě film citově a emočně téměř nezasáhnul, snad až na některé scény s Agrin a jejím slepým synem, a hlavní dojem, který jsem si odnesl, byl pocit vykalkulovanosti a někdy až citového vydírání... 60% (22.12.2009)

Film o dětech ze světa vzdáleného kulturně, materiálně a geograficky. Film ze kterého běhá mráz po zádech a po jeho shlédnutí se v hlavě probudí takových brouků, že vám z toho hlava třeští. Nenabízí řešení, nenabízí úlevu ani pobavení. Navalí na vás takovou dávku utrpení, deprese a bezvýchodnosti, že z toho spaní dobré mít nebudete. (03.09.2011)

Hodne vydarený snímok od takmer neznámeho režiséra, ktorý vám svoím príbehom a krutou pravdou vyrazí dych.Nikto ani len netuší, čo vlastne sa to deje v tom našom svete.Tento film nám približil život v jednom utečeneckom tábore na turecko-iráckej hranici kde každý žije v neustálom strachu a panike zo začinájucej vojny a netrpezlivo očakávajúci Američanov, ktorí ich z tohto pekla vyslobodia.Dychvyrážajúci príbeh plný zvratov a okamihov, z ktorých vám behá mráz po chrbte.Ale sú tu aj situácie, ktoré sa mi zdali až pŕíliš prehnané a absurdné.Nikto mi predsa nebude prikazovať ćo mám a čo nemám robiť a tobôž nie nejaký 13-ročný fagan,takže u mňa za štyri. (12.08.2008)

Mohl to být hezký film nebýt Satelita - nejchytřejšího a nejuřvanějšího chlapce v celém Kurdistánu. (22.08.2009)

Dlouho jsem přemýšlel, co mi ten film připomínal, a konečně jsem si vzpomněl na Spielbergovu Říši slunce (1987). Musím tedy říci, že ta mě chytla asi víc (byla přeci jen kvalitněji zpracována a hlavně Evropanu srozumitelnější). Každopádně to nic neubírá na tom, že mě tento film dostal. Hlavně osud maličkého dítěte, které jeho matka (kolik jí mohlo být? 13???) zabila. Ale vrátím-li se k podobnosti s Říší slunce, tu vidím v chlapci zvaném Satelit, který se svým chováním a způsobem přežívání ve světě, kam se děti nehodí, hlavní postavě Říše slunce dost podobá. Jenže tam to byl chlapec mezi dospělými, zde jsou dětmi všichni. A o to je to hrůznější. (28.08.2009)

celá ta skutečnost, ve které všichni ti lidé žijí (obzvláště pak děti) je deprimující. cítím s nimi, rozumím jim, všechno chápu, ale...... nějak mě to neoslovuje. nejsem imunní vůči takovým osudům či filmům, naopak. ale tady mně to celé příjde takové nedůvěryhodné. moc strojené. oceňuji jak je film natočen, ale "lidsky" mě nedostal. takže 3,5.... a to přidávám (18.03.2008)

Myslím, že tento film je pro nás (alespoň pro mě teda byl) zajímavý tím, že ukazuje stav v Iráku trochu z jiné perspektivy. To, co se zde děje je totálně jiný svět, který si ani nedokážu dost dobře představit a některé chování postav pochopit (viz snaha o zbavení se dítěte, práce na likvidaci min nebo vůbec obyčejné ladění televize). Drsné je, kolik dětí se zabývá likvidací min, jak jim to připadá vlastně normální a naopak se sami hlásí do práce přes své handicapy a bez strachu ze smrti. Postava vedoucího Satelita je skvělá. Zajímavý byl taky kontrast světa prezentováno v TV (při ladění kanálů) a reality v Íráku. (23.03.2008)

Drsný a zajímavý příběh, ale celé to je tak nějak vykalkulovaně natočené, takže mě to nechalo chladnou. Snad jen postava Agrin mě zaujala, ale jinak to ve mě nevzbudilo absolutně žádné emoce. (27.03.2013)

Další z filmů íránského režiséra Bahman Ghobadiho, který opět řeší palčivé téma dětí, které musejí přežívat doslova ze dne na den. Tentokrát na irácko-turecké hranici plné min. (14.10.2015)

Asi ještě hodně dlouho se mi bude zdát o utopeném chlapečkovi. Film je fakt síla ale už ho nikdy nechci vidět (29.08.2009)

Pan Satelit je môj hrdina. (06.08.2010)

Brilantní snímek podle mého. Ukazuje život, jaký je, bez zbytečných dojemných scén a lítost vzbuzující hudby. Málokterý film ve mně vzbudí takový pocit, jaký jsem měla právě z tohoto filmu. Děti bez budoucnosti. To ve mně bude vždycky, když si na tento snímek vzpomenu. (01.11.2012)

Mám rád filmy z oblastí, které jsou naší mentalitě poněkud vzdálené. Něco a nedokážu to popsat, mě k islámu přitahuje a je mi strašně smutno když vidím, co se tam děje, v jaké situaci se tato oblast nachází. Je na dlouhou diskuzi, čí je to vina a jestli je vůbec nějaké východisko z tohoto marasmu. Určitě bychom všichni měli být šťastni, v jakém prostředí žijeme a být vděčni, že nám bylo toto prostředí souzeno. Tím nechci říci, že bychom si měli vážit politiků všeho spektra, nenasytných byznysmenů, flanďáků to ani náhodou! Právě že díky politice, plutokracii a náboženství, se dějí všechna ta svinstva. Je jednoduché litovat děti, ale když se člověk zamyslí, že děti jsou většinou krutější než dospělí a z malých roztomilých tvorečků vyrostou bezmyšlenkový zabijáci, bezcharakterní politici, asociální podnikatelé, pedofilní flanďáci a podobná svoloč, tak o to je složitější najít ten správný úhel pohledu na tento snímek. Vychovat slušné, ale fakt slušné děti, to je poslání zvláště v tomto, čím dál více komplikovaném světě. (26.11.2016)