Japonsko

Musím sa priznať, že pôvodne ma na tomto filme prvý krát zaujal názov, ktorý sa priam vynímal v programe Artfilmu. Jeho zmysel my ale aj na konci stále zostal nejasný. Bezprostredný bol však neobvyklý filmový zážitok. Reygadas nerozpráva príbeh muža pripravujúceho sa na smrť v bohom zabudnutej vyprahnutej rokline obvyklými cestičkami sentimentu a rozjímania nad zmyslom života. Necháva putovať hrdinu maliara bez inšpirácie a životnej energie, ktorý sa prostredníctvom ho obklopujúceho rozkladu, bezútešnosti a tragického osudu svojej staručkej hostiteľky konfrontuje so svojimi démonmi. V prekrásnom cinemascope i toto prostredie má svoje nezabudnuteľné čaro. Viacerých možno odradí občas otravujúca pomalosť a monotónnosť, či veľmi neortodoxné prebúdzanie hrdinovej sexuality v ústery starenky, ktorá sa oňho stará a vyvrcholenie v samotnom sexuálnom akte, ktorý ale nepredstavoval akt vášne či túžby ale skôr symbolizoval kryštalizáciu premeny o samovražde uvažujúcej mysle. A nakoniec nemôžem nespomenúť poslednú scénu, ktorá sa svojou jedinečnosťou a prepracovanosťou blížila k dokonalosti Tarkovskeho. (06.07.2008)

Pořád ještě z mého požitku z filmu vyráží scéna zpívajícího dělníka (a možná těch dělníků obecně), která na mě působí, že ji tvůrci natočili náhodou a pak jim bylo líto ji do filmu nedat a tak nějak tam vůbec nepatří. Až se tato scéna s odstupem času v mé představě o filmu tak nějak rozpustí, nebo si to rozmyslím a řeknu si, že tam vlastně měla svůj význam, tak hodnocení ještě zvednu. (16.03.2010)

Dost by mě zajímalo, proč režisér film pojmenoval Japonsko, protože s Japonskem to nemá absolutně nic společného. Ale ok. Tenhle strašně pomalý film je upřímně docela zajímavý, některé záběry jsou taky dost zajímavé, ale zase na druhou stranu, jindy se ty záběry a scény vlečou tak neskutečně pomalu, že to začne nudit. Nejhorší na tom ale je to, že třeba ve filmech v obsahu zmíněného Tarkovského mají ty dlouhé záběry hloubku nebo aspoň dávají nějakou tu filozofii. Tady jsou většinou jen tak, bez ničeho hlubšího, na obdiv krajiny to taky zas tolik není. Jako jo, sice to občas v sobě nějaké hlubší myšlenky má, ale opravdu mě to spíš nudilo. Ale pokus o Tarkovského styl cením, navíc tady to občas fakt funguje, ne jako ve Stromu života. 3* (25.11.2018)

Celý film je téma chystání se na skoncování se životem podporováno formální stránkou: zvláštní nejistá kamera a rozostřené barvy díky tomu, že film je natočen na video, hudba hrající pouze v rámci diegetického světa (převážně ve sluchátkách hlavního hrdiny). To vše podporuje subjektivní perspektivu, nejistotu, ponor do hrdiny bez nějaké přílišné psychologizace. A hlavně je tu geniální poslední záběr, bloudivá jízda kamerou nechávající nás po celou dobu v nejistotě, víme, co musí kamera zabrat, aby vše dávalo smysl, ale jsme napínáni a vše graduje až k závěrečné mrtvolce (doslovné i technické). (29.03.2007)

Existenčný snímok o láske, smrti a o hľadaní akéhosi útočiska. Bez rozdielu či hlavný hrdina zostane v meste, alebo sa vyberie do dediny, stretáva sa s ľudskou vypočítavosťou a tragédiami na každom kroku. Reygadas využíva vnútrozáberový strih, ukazuje nám všetko okolo v akejsi predzvesti pokoja, ktorá je narušovaná príchodmi ľudí a ich drobnými motiváciami. Vzťah medzi hlavným hrdinom a starou domácou je veľmi umne odprezentovaný v ťažkopádnej erotickosti ( ktorá len evokuje vnútorný stav hrdinu) Reygadas využíva prostredie na maximum a holduje si v malých tragédiach, ktoré nadobúdajú v jeho svete širší a komplexnejší význam. Japón je zaujímavým filmom, pomerne netradičným, a v rámci svojej meditatívnosti aj surovým. Dokumentaristické postupy považujem za príjemné ozvláštnenie. (17.09.2016)